Poslední dobou se v deníčcích objevují jen negativní témata - rozchody, špatné vztahy doma.. Snad se tedy nikdo neurazí, když deníček pojmu jinak. Popíšu Vám, jak si představuji svou budoucnost, jak se snažím toho dosáhnout, a doufám ve Vaše rady, protože spousta z Vás už něčeho takového buď dosáhla, nebo dosáhnout chtěla a třeba se nepovedlo. Pokud Vás takové čtení nebaví, klidně nečtěte, já si ale vždycky životné příběhy pročítám ráda, tak přidám svůj 
Pro upřesnění, brzy mi bude 21, přítel je stejně starý. Já teď nastupuji od prváku na jiný obor vš, čekají mě 3 roky bakaláře prezenčně, a pokud vše vyjde a seženu práci, magistra si chci dodělat kombinovaně. Přítel teď dokončil prvák na VUT v Brně, čekají ho ještě 4 roky na ing. V Brně bydlíme v podnájmu, jinak jsme odjinud.
Teď to vypadá, že máme ještě celá studia před sebou, to ano. Ale já už stejně plánuji, jak začít stavět dům a začít rodinný život. Ne že bych nechtěla pracovat, naopak, ale chci to skloubit. Parcelu máme, tu naštěstí zdědím, a je vážně obrovská. Našla jsem už i krásný domek (domy na klíč, ne cihlové). Postupně se s přítelem snažíme parcelu zvelebit, je potřeba tam strhnout starý statek, stodolu, pokácet stromy, prostě upravit..ale už na tom pomalu pracujeme, svépomocí. Problém je v tom, že samozřejmě nemáme peníze. Nějaká ta stavební spoření, to ano, ale to dá na zasítění, povolení, demolice atd. A teď nastává otázka pro zkušenější - měli jste po škole problém s hypotékou? Vím, že ji dávají většinou po dvou odpracovaných letech, a když máte smlouvu na neurčito.. ale není s tím problém i potom? Kvůli tomu bych chtěla magistra dodělat při práci, abych měla odpracováno a něco našetřeno, přítel má sice ing prezenčně, ale pracovat u toho stíhá, IT to celkem umožňuje.
Oba to moc chceme, já mám totiž i strach, že když to budeme odkládat, a doděláme si v klidu školu, pak teprve 2 roky práce a pak cca rok stavba a přípravy..bude celkem pozdě na založení rodiny. Jasně, dnes už to takový problém není, ale bojím se, že bych se v 29 začla snažit, a ejhle, ono to nepůjde..proto bych chtěla začít se snažit tak v 26.. Je to brzy? Děti chceme dvě..nechci rostě být starší máma. S mojí mamkou jsme jen o 20 let, a na vztah si stěžovat nemůžu, víc si rozumíme.
No, a ještě jeden zádrhel - přítel, coby IT, má uplatnění výhradně v Brně, u nás toho moc nesežene..čili nás napadlo jedině to, že by pořád pracovat v Brně, bydlel v podnájmu, spal tam 4 noci v týdnu, a pak byl normálně doma, v novém domečku. Trpí pak vztah hodně? Já si trochu i myslím, že to naopak podporuje to, že si nezevšedníte. Kdyby pracoval 4 dny v týdnu a 5. třeba doma..Vím, že by se mi ukrutně stýskalo, ale...práce obyčejného IT pracovníka v klasických firmách by ho asi nenaplňovalo, nehledě na plat. Jinak hypotéku bychom pak potřebovali s ohledem na to, kolik bychom z platu ušetřili, cca 3 miliony. 2,5 je dům a zbytek zařízení.
Jen doufám, že neuvidím úříliš příspěvků, že jsem moc mladá atd. JEště před nějakou dobou bych už měla dvě děti a manžela 3 roky. Je jiná doba, ano, ale s prací lektorky jazyků + překladatelky si myslím můžu dovolit pracovat při mateřské, nehledě na to, že v Brně bývají IT dobře placeni (neznamená to, že se chci nechat živit, jen to ne). Nejsem typ na párty a neustále si užívání a experimentování..mám ráda rodinné zázemí, které si umím oživit. S přítelem jsme spolu rok a půl, což se taky asi nezdá málo, ale..."když je to to pravý, poznáš to" 
Ještě dodám, že moji rodiče nás v tom plně podporují, taky si sice mysleli, že budu chtít déle jen pracovat atd, ale když poznali přítele a viděli, jak jsem spokojená a šťastná, nemají námitek. Vědí, že si život víc užívám s ním..
Text bude asi dlouhý, ale říkám - snad se najde někdo, koho čtení takových věcí baví, jako mne. Tak do toho, nějaké rady ohledně hypotéky, uspořádání a časovho rozvrhu těchto věcí? Budu vděčná za vše
Poslat SZ
