S Implantátem žít normální život

Ja vim,ale bojim se strašně ty bolesti,co tu holky píšou tak to je drastárna.Bojím se že to nedám.jsem ze všeho tak vyklepaná

Reaguji na Domik009: Kdybych ti poslala svoje foto na lůžku po operaci, tak by sis myslela, že jsem po bouračce a ne po augmentaci. Alespoň tak reagoval každý, kdo tu fotku viděl. Nechci nikoho strašit, ale u mě to bylo peklo. A to jsem si říkala, že než porod už nic horšího být nemůže. Moje sestra brečela, když za mnou přišla a viděla mě.

No cvičit budeš asi v pohodě, jen uvidíš jak moc budeš posilovat ruce. Jak už tu někdo psal, ty fitnessky taky normálně po augmentaci cvičí.

A kdyz se ti neco stane,boli te to moc,nebo jsi spis hrdinka?

Já jsem tři roky po operaci a skoro nevím, že nějaké implantáty mám.
Jedině, když ležím delší dobu na břiše, tak mě začnou jakoby trochu bolet...
A sport - cítím, že mám slabší ruce, neudělám tolik kliků, jako dřív.

A to ses snažila jakoby "rozplavat", nebo jsi prostě jen po čase zase šla plavat a už to najednou bylo lepší? Jako že se ty svaly zlepšily jinou činností...?

Pokud to byla reakce na mě, tak jsem určitě hrdinka. Samotnou mě to překvapilo, proto jsem se ani nebála operace. Nepotřebovala jsem před operací ani pilulku, nic. No a nakonec jsem byla úplně KO. Když mě chtěli postavit na nohy, tak jsem šla do mdlob a zvracela jsem. Je ale pravda, že mám hodně velké implantáty a pod svalem, tak to bolelo moc zřejmě i díky tomu. Ale to, že jsem to já měla takhle, to neznamená, že to tak bude mít i někdo jiný.

Tu bolest fakt neřeš. 1. je to individuální. 2. pokud bude bolet, tak krátkodobě. 3. a když to bude bolet, jsou tu prášky

Já jsem se před operací ptala zdravotní sestry jak to bolí s tím, že jsem myslela, že mě uchlácholí, že to nic není. Ale naopak mi řekla: vy jste hubená, vás to bude moc bolet. Jenže mě nic nebolelo, z intubace jsem jen špatně mluvila, po narkoze se po pár hodinách pozvracela, chodila jsem furt čůrat a asi dva týdny jsem měla nafouklé břicho. Po několika dnech ležení je fakt, že mě bolela záda a v noci se z toho budila, tak to jsem 3-4 noci brala prášky na bolest, abych se aspoň vyspala. Ale vyloženě, že by mě řez nebo roztažení svalu bolelo to ne. Jen mě tahala kůže, tak jsem ji mazala krémem.

Já jsem se taky bála bolesti a nakonec uplně v pohodě. Mám je pod sval a cca týden po operaci jsem byla schopna se starat o 18 měsiční dcerku. Hrozně mě překvapilo jak to bylo v pohodě. Kamaradka tvrdila, že bolestí málem skákala z okna, tak jsem si říkala to bude asi horší jak porod. Měla jsem jen asi 3 týdny modřiny. Každé ráno prsa jak dva obrovské kameny, ale každým dnem to bylo lepší a lepší. Tablety na bolest jsem nepotřebovala. Na pokoji jsem měla kočku a ta to měla podobně. Takže nepřemýšlej nad bolestí u každého to může být fakt jiné. Mě i hodně pomohli homeopatika. Měla jsem je i před porodem. A jak jsem docela velký skeptik, tak porod bez problémů za 1,5 hodiny a ty prsa taky uplně bez komplikací. To zubař mi dává 10x víc zabrat

No tak to každopádně úbývá. Mi při výměně doktor řekl, že už z toho svalu mám jenom teňoučkou blanku, ale to se stane vždycky. Samozřejmě, že prsní sval pořád používat můžeš (teda pokud není i jiný problém), ten sval je velký a ne celý je ovlivněn, ale je už prostě slabší. Proto si kulturistky většinou dávají implantáty jen pod žlázu.

Reaguji na Domik009: Vubec se ničeho neboj,dnes jsem byla u zubaře a bylo to jak jsem včera psala stokrát horšíau au,ještě máš před sebou dva dnya pak hurá si pro prsena.

Tami já už si to začínám rozmýšlet že tam nepújdu:/

Přidám svou zkušenost,teď v březnu je to rok od operace,mám anatom pod svalem.Cvičit jsem začala měsíc po operaci,chodila jsem do posilky,hrudník jsem samozřejmě vynechala a ten jsem začala cvičit až po dvou měsících,člověk sám cítí co ještě může a co už je nepříjemné.Postupně jsem začínala s menší zátěží,dnes po roce už cvičím jako před operací.
Prsa mě v žádném sportu neomezují.A musím říct že krom rodiny a pár přátel ani neví že mám umělá prsa.

Reaguji na Domik009:
Ničeho se neboj,to že pár holek napíše jaké měly problémy po operaci ještě neznamená že je budeš mít i ty.Pokud budeš v pohodě po psychické stránce tak to zvládneš na jedničku,Po operaci to trošku bolí,já ze své zkušenosti můžu říct že mě to bolelo pouze při pohybu kdy jsem musela použít prsní sval.Jinak jsem o tom nevěděla a to jsem si nebrala ani žádný prášek na bolest,fakt se to dá zvládnout.

Každý operaci i bolest snáší úplně jinak... Mně to tedy bolelo strašně, ani léky proti bolesti dobře nezabíraly, ale naštěstí to netrvalo dlouho a jsem šťastná za to, že jsem operaci podstoupila i za cenu té bolesti. Opravdu se to dá vydržet...

Mě udivuje, jak někteří cvičí už po měsíci Mě to doktor dlouho zakazoval a stále mám zákaz cvičit horní partii. Tak jsem poslušná. Nakonec mi přijde, že nejlíp (a bez komplikací) se mají ti, co cvičej brzo

Domik, pokud se rozmýšlíš jít/nejít na operaci jen kvůli bolesti, tak na tu operaci jdi. Přeci to nebude bolet (pokud tě to vůbec bude bolet) navždy. My ženy vydržíme všechno Na operaci jsem šla s tím, že je to neskutečná bolest, kterou jsem nikdy nezažila. A nakonec jsem ji nepocítila. To půl roku před operací jsem byla nemocná a asi následkem nemoci mě po té 2 měsíce bolela levá část hrudníku, doktoři nevěděli co to je. A to byla opravdu bolest.