Rychle zhoršující se stav nemocného dědečka

my teď to stejné prožíváme u babičky, měla ale docela dobrý stav, najednou začala krvácet z konečníku ( ale prý hemeroidy) a 12 dní nemocnice, z nemocnice přijela ve stavu, kdy už se nenají, neudělá krok, dávali ji totiž pořád kapačky, nedojde si na záchod, během těch dní v nemocnici je to úplně jiný člověk, nemluví, pořád spí. Předtím byla čilá, došla si i na záchod. V nemocnici se dost nachladila, měla horní cesty i močový měchýř, takže když přijela z nemocnice šíleně chraptila a teď ji zazlobil močový měchýř, dostala v nemocnici zánět, tak už je v nemocnici znovu, jelikož začala krvácet z močového měchýře( to může být z toho zánětu) a čekáme co bude. Během toho prvního pobytu v nemocnici je teď z čilé babičky úplně jiný člověk a vypadá to špatně. Přitom nic závažného jí nenašli a předtím byla fit. Díky té nemocnici se už nenají ani nenapije, jelikož jí dávali jen kapačky... a babička ztratila pomalu sací efekt.....

Tělo to asi vzdává a dědeček už nemá sílu a život toto neníje to moc smutné a drž se!
Něco podobného jsem měla s babičkou..ale její odchod tam,kam si to přála,jsem poznala,nedokážu to vysvětlit,ale oči jsou jiné...
Jinak toto:

měla babička také a bylo to celkem dobré,dostala do sebe vše potřebné.

cituji=True]Ty nateklé ruce vypovídají o tom, že přestávají fungovat ledviny...[/cituji]
To mě také napadlo jako první,ale nemusí to tak být,máma na to trpí a není to od ledvin,u ní štítná žláza.ALe Bůh ví co je příčina

On jí ale už míň a neřiká si o jídlo, spíš o pití si říká často.. za den vypije tak 1.5? cca- Ty živiny má ale uložim se to, kdyby náhodou.

Eva2008- to mě mrzí.. stále víc si myslim že to dr. v hodně případech zanedbávají.. kolik jí je? snad to bude brzo dobrý.. ona se určitě rozjí ještě ale chce to trpělivost z vaší strany! ale to půjde. Síla dochází, už se ani nevytáhne-jako aby si popolezl výš na postely, tak ho vždycky vytáhneme

ty ledviny.. řeknu babičce aby řekla doktorce aby na to udělaly nějaké testy... jezdí k nám několik let sestra... a některý den v týdnu má přijet i doktorka aby se koukla.. ale to je pozdě měla by přijet dřív..a nenechávat to takhle..

už 85, ale teď volala teta, že už zase pije a je při smyslech.... ten její stav se strašně mění, někdy si myslíme že už se blíží konec a dnes prý vypadá líp, půjdeme se za ní podívat....

Reaguji na Lylinka: Neumím poradit, ale chci jen říct, že na tebe, na Vás, myslím a posílám nějakou tu vnitřní sílu a ikdyž to nějak nepomůže chci jen ještě říct, že je hrozně hezký jak se o něj staráš a máš strach. Je spousta lidí, co by takhle starého a nemocného člověka dala na LDNku a tím by to pro ně skončilo Taky se staráme o nemocnou babičku i dědečka takže vím jaké to je.

Promiň, ale tohle téma je bohužel úplně zbytečné. Když neznáme skutečný zdravotní stav tvého dědečka (a neznáš ho evidentně ani ty sama, dokonce ani nevíš, jaké má potíže), je nesmysl jakkoliv hádat, co mu je.

moje maminka tak kdys okamžitěi vzala z nemocnice svoji maminku - moji babičku, která tam ležela asi týden když upadla a už ani nevím co si poranila na noze. Babička tam evidentně chřadla, bylo jí 79 let, mamka si jí na reverz vzala domů a do nemocnice už ji nikdy nedala - babička ji umřela doma ve věku 93 let!

někdy pomůže si o tom i planě pokecat, je jasné, že my tady diagnózu neurčíme ale to doktoři bohužel taky někdy ne a u starých lidí ani někdy není přílišný zájem k léčbe (přitom 72 let opravdu není žádné stáří, má mamka má 70 a chodí do práce a jezdí na dovolené k moři)

chápu, ale pak to asi chtělo přeformulovat úvodní příspěvek na něco ve smyslu "jak se vypořádat s..."

určitě, 100% souhlasím, když jsem pečovala o babi byla jsem vděčná za jakoukoli podporu, radu od kohokoli...jen ten pocit, že se nad mým problémem zamysleli mi moc pomáhal

a taky pomáhá vědomí, že i jiné lidí prožívají nebo prožili totéž...
kdyby zakladatelka napsala téma - "staráme se o starého nemocného člověka" tak by to téma smazali jako obecné, protože tohle je přece informační server, že jo..

Ahoj, chtěla bych ti jen říct, že si myslím, že skoro každý si tímhle obdobím musí projít, když mu začínají odcházet starší blízcí. Mě v posledních 7 letech odešli všichni, ze začátku to byl šok, nechtěla jsem se se smrtí smířit a mé tělo mě přestalo poslouchat, psychicky zhroucená, dostavily se panické ataky. Prostě zasáhne to celou rodinu, pak už není nikdy stejná. Ale po letech se s tím člověk smiřuje. Návštěvy v nemocnici, ten pach na chodbách, zoufalé pohledy, visení na doktorech jako na pánu bohu. Loni mi umřela babička, byla čilá, veselá, úžasná, nejlepší babička jakou jsem si jen mohla přát. Pořád se jen vedly dohady, že má něco s plicí, přestala se pohybovat, hrozné teplo jí bylo, nechtěla jíst. Zdravotní sestry jí nadávaly, že je líná, že nechce chodit. Víš co, takových starších lidí jsou plné nemocnice, všechna vyšetření, léky moc stojí a mladí mají přednost. Trvalo to jen asi 3 měsíce, celou dobu jsme věřili, že to vše záleží jen na vůli babičky. 2 dny před její smrtí zjistili, že má velký nádor na mozku. Jsem ráda, že jsme to ona ani my nevěděli a mohli věřit. Kontaktovala jsem různé léčitele, kartáře, hledala jsem pomoc kde se dalo. Ale někdy i to je málo. Podle mě je nejdůležitější s tím člověk být. Kdykoli jen to jde, zapomenout na to, že vám to ubližuje, překonat se. Já jsem ráda, že jsem mohla při všech babičkách a dědách stát, držet je za ruku. Jsou to hrozná období, ale nelze je přeskočit, většina z nás si tím musí projít, nejlépe když se dokážete navzájem podpořit v rodině.

Jully, nemoci dědy znám, ale nebudu je tu přeci vypisovat. Ptala jsem se na ty nateklé ruce, protože se mi to nezdá!:)Tohle téma jsem nezaložila jen tak o nudy, nebo abych někomu otevřela staré bolavé rány při vzpomínkách! To vážně ne. A samosřejně vím že tady toho dohromady moc nedáme, ale založila jsem to proto, že když by měl někdo zkušenosti a navrhl třeba nějaké testy (to kvůli tomu, že lékaři svou práci často flákají, tak abychom se třeba i zeptaly a nebo řekly že chceme aby testy udělaly). Jsem ráda že jsou tady i ochotní lidé. Těm moc děkuji a odpovím vám až se vrátím domů. Toť mé vysvětlení.

A téma bylo založeno kvůli těm rukám ale rozepsaly jsme se o tom i jinak! Jsme s tím smíření všichni bych řekla! :)bereme to dobře. Díky tomu že mu bude lépe.