Rozhodování mezi dvěma muži

Reaguji na Beauty.L:
Taky jsem něřekla, že to tak máš udělat, jen jsem napsala svůj názor a jak jsem to udělala já
Stejně se nakonec přes všechny rady budeš muset rozhodovat podle sebe.

S tímhle názorem se velice ztotožňuju.
Reaguji na Beauty.L:
Ty jsi od téměř dětských let, kdy jsi začala chodit se svým přítelem, dospěla.
Změnily se ti touhy, pocity, vůně, sny, priority, cíle...
To není tvoje vina. Je jen škoda, že dnes se mladí tak brzy uvazují do jednoho vztahu a potom jim je vyčítáno, když zcela přirozeně vyspějí, že změní názor.

Reaguji na True:

souhlasím s tvým příspěvkem když si představím, co všechno by se stalo, kdybych se s ním rozešla, tak se mi z toho dělá mdlo. Na druhou stranu asi nebude všechno v pořádku, když místo na něj myslím na někoho jiného a ani se poslední dobou už netěším na naše společné chvilky..

Ahoj je mi 28 a řeším teď to samé, 5 let mám přítele (je mu 33), z toho už 3 roky spolu bydlíme. Přítel je hodný, upřímný, je to krásnej chlap, stará se o mě, se vším mi doma pomáhá, můžu se na něj ve všem 100% spolehnout a věřit mu. Mám ho ráda, ale od začátku našeho vztahu z mé strany chybí zamilovanost a celkově to není ono. Říkala jsem si, že zamilovanost není pro vztah až tak důležitá, že důležitější jsou jiné věci, že zamilovanost časem stejně opadne v každém vztahu, proto jsem taky v tomto vztahu zůstala. Ale celou tu dobu mi v tom vztahu něco chybí a necítím se být úplně šťastná, navíc už je to po 5ti letech takové přechozené a v sexu to není taky to pravé ořechové..... Asi před půl rokem jsem potkala jednoho kluka a scházíme se, rozumíme si, je hodnej, přitahuje mě a táhne mě to k němu. Vůbec nevím jak tuhle situaci vyřešit, taky si říkám, že takového chlapa co mám doma už asi nepotkám a budu toho litovat - navíc mu nechci ublížit - protože si to vůbec nezaslouží, ale zároveň bych ještě chtěla prožívat zamilovanost, těšit se na toho druhého a být šťastná...... Máte někdo takovou zkušenost ?

Reaguji na ma00he11: zároveň bych ještě chtěla prožívat zamilovanost, těšit se na toho druhého a být šťastná.

Já bych nemohla být s někým jen z rozumu a bez zamilování, to by mě nenaplňovalo, necítila bych se šťastná, připravit se o to hezké co člověk cítí? Bez lásky bych do vztahu šla jedině už z fakt velkého zoufalství, nebo kdyby mi bylo přes 50 let, tam už by to asi moc o chemii nebylo v tom věku...Takový vztah nemůže naplňovat a myslím že nemůže ani vydržet na furt....Jsi mladá a myslím si že by ses neměla bát jít štěstí naproti a mít vztah kde budeš milovat, život je krátkej tak si nenech utéct to hezké...Asi ten současnej není ten pravej i když jak píšeš je to skvělěj chlap ale chybí ti tam to co je pro vztah nejdůležitější a to zamilovanost. A na druhou stranu bych nechtěla být tvým přítelem, on miluje a přitom není milovaný a přitom může prožívat vztah kde to bude vzájemný a ty taky, takže i jeho v podstatě připravuješ o to krásné a co ve vztahu má být...Nechtěla bych být ta co je nemilovaná a jen miluje, zažila jsem to a vím jaké to je,nic příjemného a už bych nikdy nechtěla zažít abych na vztah byla sama s tím že mě nikdo nemiluje, to radči budu sama...Hodně štěstí při volbě tvého rozhodnutí...

Mám problém, Je mi 18 a mám poprvé dalo by se říct vážný vztah, mám přítele a jsme spolu rok a půl, všechno bylo ok a já ho miluju, jenže na mě má strašně málo času, o víkendu musí jezdit na chatu, která bude jednou jeho a v sobotu večer se vrací a je unavenej,takže nikam nechodíme a nic moc nepodnikáme, ani ho to moc nebaví,což já bych zase strašně ráda...potom je tu druhý kluk, dobrý kamarád, měl by na mě plno času, je akční jako já, a je mi s ním dobře...čím dál víc na něj myslím... co mám dělat? nedokážu si představit,že bych byla bez svého přítele,že bych mu ublížila a stále ho miluju a moc,a chce to změnit a víc být se mnou,jenže už je to nějaký jiný, jenže si dokážu představit že bych byla i s tím druhým, k němu mě to čím dál víc táhne a mám ho ráda a myslím na něj až moc...co teď mám dělat?jinak oba potkávám denně ...