Rivotril proti úzkosti

Já ne, ale synek od bývalého bral .... pokud je to jen trochu možné, přestaň s prášky a utíkej ke kinezioložce, pomůže Ti víc, než doktorka, která řeší nemoci duše tabletkami ( které jsou stejně k ničemu ! ) .

Byla jsem už u takové paní, co mi vidí dovnitř těla a orgánů. Řekla mi třeba, že mám hormony v normě a po krevní rozboru opravdu byly...taky mi řekla, jaká jsem byla předtím...nevím jestli to teda nazývat kinezioložkou...(moc se v tomto oboru nevyznám) Byla to prostě známá, co pomohla podle doporučení....

Pokud vím, tak u Rivotrilu je možné zvyšovat dávky a pak má zase ty účinky, nicméně je silně návykový.
Není možné, nechat si u obvodní udělat rozbor krve a nejprve zjisti, zda Ti nechybí nějaká důležitá látka, která Ti způsobuje úzkostné stavy?
Být tebou určitě bych hledala jiné alternativy, protože řešení může být překvapující.

Moje příbuzná měla hrozné stavy a rozbor krve - konkrétně na štítnou žlázu - nic neodhalil.
Její manžel měl několikrát za sebou sen, že se jedná opravdu o onemocnění ŠŽ a měl s její lékařkou dost ostrou výměnu názorů, protože ona se mu vysmála - nicméně jí nakonec udělali jakýsi hloubkový rozbor krve a opravdu se jednalo o ŠŽ.
To byl samozřejmě příklad.
U tebe se nemusí jednat zdaleka jen o hormony, ale může Ti ve větší míře např. chybět "obyčejný" hořčík, jehož nedostatek v těle má za následek špatný psychický stav.
Musíš pátrat a nevzdávat to!

a hořčík se "spotřebovává" právě mírou stresu, takže je to začarovaný kruh . . . nepozoruješ třeba zvýšenou chuť na čokoládu, banány atd.?

Byla jsem nedávno i na endokrinologii, protože mi HA vzbudila podezření na štítnou žlázu...sníženou funkci. Testy byly v pořádku. S HA jsem sekla, a tak mi nechala obvodní udělat rozbor hormonů na gynekologii, vyšly v pořádku. Na čokoládu chuť nemívám, vlastně samotnou ji ani nejím a banány jím občas, když jsou doma...prostě si vezmu. Žádné chutě. A cpu se různýma vitamínama...Já vím v čem spočívá moje úzkost...je to moc osobní...Já ji potřebuji jen zmírnit, utlumit, abych mohla nějak fungovat...ještě, že jsou alespoň ty prázdniny.

Proč nechceš antidepresiva? Pokuď je psychiatr dobrý, tak je asi nepředepisuje jako lentilky a měly by smysl...

Rivotril beru na spaní a je fakt, že si člověk postupně zvykne a už tak nezabírá, jedině při zvýšení dávky. Pokuď má ale člověk všech pět pohromadě, tak si vezme větší dávku (povolenou od lékaře, samozřejmě), když je mu hůř a když to není tak zlý, tak menší nebo nic a závislost nehrozí.

To chce hlavně psychoterapii, na tohle je samotnej Rivotril krátkej...
Mimochodem, děsí mě příspěvky, který tě nabádají k tomu, abys šla k nějakým podivným šarlatánům, vykašlala se na léky... Představte si, že mnoha lidem tyhle "jedy" v kombinaci s kvalitní psychoterapií zachránily život a spousta lidí si ho zase po.s.rala, protože je zblbli nějací pochybní léčitelé, odmítali se léčit a plácají se v tom doteď - a to ještě ti šťastnější.

Přesně tak...Píšeš, že chceš utlumit ty pocity - to je naprostá blbost...ty ukryješ někde na dně duše a v nejnevhodnější chvíli Tě srazí na kolena. Stalo se mi to a léčím se z toho pádu rok. Chodím každý týden na psychoterapii plus medikacia výsledky jsou vidět. Nesnaž se "potlačit,zadupat,zadusit" úzkosti, musíš s tím ven apřijmout to. Držím palce. p.s. pokud jsi pha, můžu Ti poradit kam zajít

Reaguji na Graciela:
Já vím, ale já toho Rivotrilu více údajně nemůžu, protože mám 45 kg a to je hraniční váha, pro nějaký braní toho, alespoň tak mi to obvodní řekla a ještě se furt ujišťovala, jestli tuto váhu doopravdy mám. A to mám brát čtvrtku a teď zkouším půlku a stejně nic moc. Antidepresiva nechci, protože se bojím zavodnění a dalších věcí...je to nepříjmné a už jsem to zažila. A navíc ti údajně nemusí hned sednout a kolikrát se musí zkoušet...a na to fakt nemám.

Reaguji na consuelaleachim:

Ne díky, jsem stejně z Moravy, ale mám už teď novou psychot...akorát je hodně časově vytížená. Řekla mi, že to všechno, co se mi stalo, bude na dlouho...a já už jsem prostě bezradná. Chci žít obyčejně normálně, jako všichni!! Neznám nikoho v mém okolí, kdo by zažíval tohle. Je mi to fakt líto, vše co se stalo...

Víš, stálo by za to si najít někoho méně vytíženého...zezačátku terapie každý týden, mě to opravdu zabralo, vše se dostalo na povrch (předtím jsem také všeho, co se mi stalo, litovala a chtěla snad radši umřít než s tím žít). Nesmí se to zazdít v duši,musí to ven a pracovat s tím. Jen tohle je cesta ven. Já už začínám žít normálně a to jsem byla velká troska (taky jsem měla asi 43 kilo,dobře,trochu nechtěná anorexie Nevěřila jsem, že se to někdy vůbec zlepší....ale zlepšilo a zlepšuje..Zkus na znamylekar.cz někoho najít, či se poradit tady...jsi mladá, stojí za to být zdravá na duši....

Měla jsem pocit, že jsem totální blázen a záviděla všem, kdo mohou žít normálně, radovat se z každého dne, užívat si běžné starosti a ne brečet,nespat atd.

Mluvíš mi z duše...