Říct, že vím o nevěře?

A taky by mě moc zajímalo, jak to nakonec dopadlo...

Jasný. Takže chudák holka spáchala těžký zločin, protože se podívala do otevřeného PC, kdežto šukač.ku jejího milého zhodnotíme pouze jako drobný přestupek a nebudeme mu nic říkat, abychom nááhodou nenarušili jejich pohodový vztah
Holčina bude mlčet a konce života (vztahu) se trápit, kdežto miláček bude v klídku a může se poohlížet po dalším zpestření, až zase přijde nějaká krize
Eileen, asi jsem spadla z Marsu

no možná jsem z Marsu spadla já - prostě to mám jinak, no..
Náhodou Tě obdivuji, jak se pěkně staráš o rodinku a ještě makáš na sobě
Ale tohle mám prostě jinak, hlavně s tím soukromím, já po svatbě musela svého muže naučit, aby si před praním vyndal věci z kapes, jinak jsem byla schopná vyprat mu doklady - já mám prostě pocit, že když mu šáhnu do kapsy, (nebo vlezu do PC) tak mi ruka upadne

To je v pořádku, ale souhlasit s tak stupidním názorem?!

Spíše ubožák, který nemá koule na to, aby uznal svou chybu a postavil se k tomu čelem. Ale na to je potřeba mít kuráž a ne kolem sebe uraženě kopat a hledat chybu v jiných.

Ano, do cizích věcí by se lézt nemělo, to je bez debaty, ale pokud už se tak stalo, tak její prohřešek není větší než ten jeho. A dotyčný rozhodně není v situaci, aby si mohl vyskakovat.

Tak to já tam lezu běžně, používáme vzájemně svoje mobily, počítače..
Což samozřejmě neznamená, že je mi manžel 100%ně věrný, možná jenom není tak blbý, aby si s někým psal přes noťas, který leží permanentně v obýváku
Holt každý vycházíme z jiných životních zkušeností. Bývalý manžel mě pováděl, všichni to věděli, kromě mně . Zpětně jsem si to vyhodnotila tak, že už bych nikdy nechtěla být za tu nevědomou bl.bku. Takže můj muž holt trochu doplácí na mého ex, ale on je tak zlatý, že mu ani moje občasná lustrace nevadí. Ví, čím jsem si prošla a že nenávidím nevěru a ještě víc nenávidím lhaní..

Takže...vůbec se mi nechtělo do nějakych řečí okolo, že si musíme promluvit a tak, takže on mi něco řekl a já mu odpověděla, že vím,že mě podváděl. Byla jsem ze sebe překvapená, nečekala jsem,že to ze mě tak vypadne. On chvíli jen koukal. Řekla jsem mu, že se to ke mě prostě od někoho doneslo a at to nezapírá, že to prostě vím.Co mi na to řekl? Že nebude lhát, že to bylo asi rok a půl zpátky s tou jednou (o které právě psal) a ted je mu to líto,chtěl se mi několikrát přiznat, ale nechtěl o mě přijít, bál se. Ptala jsem se ho, co ho k tomu vedlo, proč si s ní začal a na to mi nedokázal odpovědět, pořád říkal, že neví, že si v tu dobu asi nebyl jistý naším vztahem, a asi proto. Že to je dlouho, je ted starší a nechápe, jak mi to mohl udělat. Pořád jen opakoval, jestli mu odpustím a jak ho to stražně mrzí a nechce být beze mě. Chtěl se prý přiznat několikrát,ale bál se, že ho opustím.
Když jsem to od něj slyšela naživo, přepadl mě hroznej vztek. Předtim jsem si nebyla jistá,jestli bych se s ním i přesto dokázala rozejít, ale ted jsem mu řekla, že musím být pár dní bez něj a utřídit si myšlenky, at mi nepíše ani nic.
Je neděle večer a já nejsem o moc moudřejší. Na jednu stranu vím a uvědomuju si, co udělal a na druhou jsem na něm viděla, že je mu to fakt líto a myslí to upřímně.

Vzhledem k tomu, že nezapíral, neházel vinu na tebe a nevymlouval se, vypadá to, že si opravdu uvědomuje, co provedl, mrzí ho to a nechce tě ztratit. Z tohoto pohledu by stálo za to přemýšlet o tom, jestli bys byla schopna mu to odpustit.
Blbé je, že odpustit neznamená zapomenout a může se stát, že se ti to bude pořád vracet, budeš ho opakovaně trestat výčitkami, podezírat a budete nešťastní oba
A na druhou stranu: chodíte spolu 3 roky, už po roce tě začal podvádět. Děti nemáte, manželé nejste, nemusíš tedy lepit něco, o čem nejsi přesvědčená, že vydrží i těžší zkoušku. Krize totiž ještě přijdou. A nejen krize. Třeba nemoci, problémy v rodině,v zaměstnání..Jsi si jistá, že to neudělá znovu? Do života potřebuješ někoho, kdo v horších obdobích vztahu neutíká do cizí postele..
No, holka, nezávidím ti to.

Reaguji na Paní Ká:
Na tvém místě bych mu tu šanci dala. Ale určitě né tak, aby si myslel, že tě má jakkoliv jistou.

Reaguji na Paní Ká: Je dobře, že to přiznal..ale já nevím..nechtěl ti to říct, protože tě nechtěl ztratit..ok..takže příště jestli to udělá znovu, tak ti to zase neřekne, protože ti nebude chtít ublížit..
Kde je důvěra, nějaká úcta k partnerovi a spravedlnost? Nevím..jsem asi divná, ale tohle mi příjde sobecké, užiju si někde a pak zase šupky zpátky k přítelkyni..Já osobně bych to nezvládla..

Tak sa zdá že si pichla do osieho hniezda.
Koho tie osi poštípu?
Uvidíme.

Jsem zvědavá, jestli to píchnutí do vosího hnizda stálo za to...tobě, jemu.
A taky jestli to ustojíte. Protože to je milá zlatá jen a jen na tobě. Pokud se rozhodneš zůstat, musíš začít pracovat na odpuštění, jemu i sobě. Udělat tlustou čáru, negativní myšlenky si nepřipouštět. Jít dál. Pokud to ustojíte, jednou o tom budete vtipkovat.
Pokud neustojíte, životní zkušenost. Každý partner k nám přichází něčemu novému nás naučit.
Třeba odnaučit se lézt do soukromých konverací :-) dělám si srandu, sama si z toho vezmeš životní postoj.
Přeju ti, paní ká, ať se brzy citíš lépe. A co tě nezabije, to tě posílí

Paní Ká, je skvělé, že si mu to řekla a za svou reakci si také zasloužíš obdiv, neztratila si nervy a ani svou hodnotu
Souhlasím s amelií, opravdu jde poznat, že ho to mrzí, o odpuštění bych tedy uvažovala. Jak jsem psala, u nás bylo něco podobného, ve stručnosti to vypíšu...
Nevěra po roce, přiznaná - samozřejmě jsem dotyčnému dala z fleku sbohem. Po pár dnech nejhoršího mi tak nějak došlo, že to je jeho první vážný vztah, evidentně si potřeboval něco dokázat a zvolil hodně blbou možnost... S myšlenkami na tohle:

jsem si řekla, že opravdu nemusím - a jemu jsem to řekla taky. Nemusím s ním být, ale chci to zkusit, ovšem přemáhat se nebudu - je to na něm. A v téhle situaci, kdy věděl, že nemá žádnou odezvu ve stylu "společně to překonáme, miláčku" se skokem kolem krku, mě po večerech místo sexu držel za ruku, sám od sebe říkal, kdy kam a s kým jde, často mi pak volal i přímo v průběhu večera... prostě se opravdu snažil, abych mu mohla věřit a byl za šanci rád. Bylo to před pěti lety, náš vztah to posílilo, víme, že další nevěra by byla konečnou a tak si sebe víc vážíme. Je mi ale jasné, že hodně udělal i ten rozchod (byť dočasný) a vědomí, že o mě může přijít a tobě bych doporučila totéž. Já mu šanci dala proto, že jsem věděla, že je to skvělý člověk, ale jasně jsem mu dala najevo, že zametat s sebou nenechám.

No nevím, zaznělo tady, že když mu řekneš, že o nevěře víš, měla by ses s ním potom rozejít. Což potvrzuje i to, co jsme tady některé radily předtím - pokud s ním chceš být, nevytahuj to.

V tuhle chvíli mi přijde řešení "vybalit" to na něj a dávat si prostor, že s ním zůstaneš, trošku nešťastné. Musíš teď Ty sama vědět, jak se cítíš a taky se sama rozhodneš.

Jen chci říct, že já bych to řešila jinak, ale pokud spolu budete, myslím si, že máte šanci na to to zvládnout, začít "znovu" s čistým štítem. Určitě jak je psáno o příspěvěk nade mnou, zachovávat si hrdost tak, aby věděl, že další šanci nedostane. Na druhou stranu se nějak nepasovat do té role, že máš navrch, aby se necítil moc svázaný a nervozní z dalšího selhání.

Držím palce, dej vědět, jak se to vyvíjí

Takoví, co za své vlastní selhání hází vinu na ostatní, si nezaslouží, aby jim bylo odpuštěno Zatím to ale vypadá, že to nebude případ zakladatelky. Každopádně jí ale fandím, že mu to řekla a teď se s tím musí poprat oba. Ona, jestli mu odpustí, tak prostě musí udělat tlustou čáru a neřešit to, nikdy nevyčítat (to dokáže brutálně otrávit a znechutit a nemusí jít ani o nevěru) a jít dál. Nebo ho poslat k šípku. Na světě je spousta věrných chlapů, kteří by ženu na rukou nosili. Každá si zaslouží být princezna a ne odpouštět nevěru... Vlastní zkušenost, vlastní názor

Naprosto souhlasím