Ahoj holky,
poznala jsem nového chlapa, je o 6 let starší (26). V práci a tak je úspěšný, ovšem je takový stydlivý, snažím se ho chválit, že mu to sluší a pod. Je také jedináček, tak si myslím, že ho taky ovlivnilo. Oba máme za sebou dlouhodobé vztahy, které neskončily příliš zdárně. Když spolu jdeme ven, je to docela v pohodě, povídáme si, smějeme se, ale nic víc. Většinou si pak večer píšeme, vždycky naráží na to, že by mě chtěl pozvat na rande, tak jsem mu napsala, že půjdu ráda, ale zatím žádné pozvání není. Vždycky se domluvíme, že spolu půjdeme plavat, nebo se projít a jsme venku hodinku nebo dvě, je to super a pak se každý rozejdem domů. Žádná pusa, žádné přiblížení, doteky, nic. Pak mě píše, jak to bylo hrozně super, že jsem bezvadna, milá a sympatická, ale dál se nic neděje. Řekla jsem mu, že se mi líbí, ale trpí tím, že si myslí, že není hezký. Že holka jako já, musí mít pořád pozvání na rande a tak. Není to pravda, na žádné rande nechodím Ještě mi řekl, že nechce nic zkazit, to mě příjde pěkné, ale proč to aspon nezkusí?
Další problém je ten, že jezdí na motorce. Jednou jsem mu řekla, že se o něho bojím a on z toho vyvodil, že bych s ním nechtěla být. Ano, měla bych strach a na motorku mě nikdo nedostane, ale nevím do jaké míry by to mohlo ovlivnit náš vztah.
Jinak mě je hodně sympatický, ale ráda bych, aby získal sebevědomí a věřil si, aby se nebál. Nebo mám udělat první krok? Jaký? Mám pocit, že když budeme takhle chodit ven, budou z nás přátelé. Vlastně už jsou ale může z toho být vztah? Chodíme takhle ven 2 měsíce.
Dej mu ještě nějakej čas Tím se nedá nic zkazit...Asi mu ta bejvalka hodně ublížila, tak se vzpamatovává
Mno podle toho co píšeš se zdá, že je trochu přecitlivělý, nebo možná je ublížený z toho předchozího vztahu...to je těžko říct...asi bych to nechala tak a počkala co se z toho vyvrbí ale né zas nějak dlouho...ale 2 měsíce není ještě taková hrůza. Popravdě, jak to tak popisuješ, mě osobně by takový chlap přestal zajímat, na chlapovi musím vidět, že má nějaké to sebevědomí a že má o mě zájem...a lidé se těžko mění...ale třeba se mýlím...
A co kdybys ten první krok udělala ty? Evidentně se bojí, nechce nic pokazit a není si pořád jistý tím, jestli něco smí. Tak to vezmi do svých rukou, třeba pak nebude mít takové zábrany
Já bych mu možná tak nelichotila a nevyvracela mu jeho domněnky, třeba že chodíš na rande s klukama, ale tak nějak bych mu řekla, kdyby na to došla řeč, že nejsi cukrová panenka a on se nemusí bát se tě dotknout. Jak dlouho spolu takhle randíte?
Chtěla bych, aby ten první krok udělal spíš on. Taky mám strach, že mě to přestane bavit, když se to nezmění, pak budeme kamarádi a už nebudu mít třeba o vztah zájem. te´d to nemyslím nějak zle, ale mám trošku smíšené obavy. Taky nejsem nějak akční, spíš klidná povaha a určitě by se mi líbilo, kdyby se vyjádřil, nebo udělal aspon něco
Reaguji na kostka:
Podle toho co ti vyhovuje no. Někoho baví chlapa dobývat někoho ne. Podle toho jak moc ti na tom záleží. A taky si myslím to co tady holky psaly, že se až moc snažíš. Nech ho trochu vydusit, ať si taky on uvědomí co cítí nebo necítí. Pak možná poznáš, jestli za to stojí či ne.
Reaguji na kostka:
já se obávám, že bez nějakého většího impulsu on nic neudělá. Ale chápu tě, že chceš mít vedle sebe chlapa a ne stydlivý trdlo, tohle by mě asi přestalo bavit a proto bych něco začla já nebo by nezačal nikdo nic a dotyčný by měl smůlu. Trošku mi připomínáš moji kamarádku, její přítel se taky k ničemu neměl protože byl stydlín a asi si v předešlých vztazích nezažil nic hezkého, ale nakonec to dopadlo tak, že je s ním poměrně nešťastná. On je sice hodný, pozorný, láskou by ji sněd, ale není z něho cítit žádný náznak chlapa, kterýho každá žena ve vztahu potřebuje cítit
Reaguji na kostka:
No mohla bych ti tady vyprávět její sáhodlouhé příběhy a poměrně dost vtipné Nemá absolutně na nic svůj názor, nic nezařídí, nedělá taková ta milá gesta (nejde jí naproti do práce, nepozve ji na večeři), prostě mi přijde, že nějak neví jak se má k ženám chovat, ale zároveň by se pro kamarádku rozkrájel, jenže takovým tím blbým způsobem nevím jak to popsat. Každopádně sama kamarádka mi řekla, že se ve vztahu cítí jako větší chlap ona, než on a to jí dost vadí (komu by taky ne). Tak pozor na to. Možná ta moje připomínka ať něco začneš ty, není úplně tak vhodná, ale nadruhou stranu třeba to tenhle případ vůbec není
To on se zase snaží, zve mě, otvírá dveře, chodí vždycky dřív, aby mě šel "jakoby" naproti. Spíš si myslím, že by potřeboval nějaký impuls, aby se rozhoupal nebo nevím, asi tomu nechám čas....
A názory má taky dobré, je chytrý, můžem si vyprávět i o něčem jiném než o hloupostech, myslím, že chování chlapa určitě má, ale...
já nechci být škarohlíd, ale jestli to prostě není jen tím, že nemá zájem a nechce tě urazit a tak, třeba by tě bral jen jako kamarádku....já prostě dokud se chlap nevyjádří jakože má zájem, tak preventivně to beru tak, že zájem nemá...
Já bych spíš polevila než přidala
Já zažila něco podobného - skvělý chlap, ale nechtěl nic uspěchat... a já v tom období jednou pila se známými a nějak se to zvrtlo a dala jsem se dohromady se současným přítelem (nelituji, to zas ne ). Ten předchozí stydlivější nic netušil a asi den poté mi přišla krásná smska - už se osmělil.
Takže za mne říkám - radši ten první krok udělat než bude pozdě. Pokud se jinak chová jako chlap - a to podle popisu zakladatelky vcelku ano, tak bych to riskla. Možná ho pozvat na skleničku...
Jinak taková počáteční nesmělost je daleko lepší než kdyby byl ostřílený děvkař.
Jděte na skleničku, a až se budete loučit, tak mu prostě dej pusu... Některým stydlínům stačí, když je holka zbaví nutnosti udělat tenhle strašlivě obrovský krok a pak už jim to jde samo.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.