Já se snažím taky šetřit...a na to, že jsem studentka, mám na účtě slušnou sumu a rozhodně nijak nestrádám..je to ale o přístupu k životu a o tom, vědět, co opravdu člověk potřebuje....
já mám povahu že musím mít vždy nějakou finanční rezervu. Každý měsíc nějakou kačku ušetřím, jen vyjímečně se stane, že ji utrtím celou, vlastně to se ani nestane, protože mi z ní odcházejí pravidelně každý měsíc dvě stavební spoření, částka na běžný účet, důchodové pojištění atd
jsem šetřivý člověk, ale mohla bych ušetřit mnohem více kdybych nechodila sem na omlazení
Já tedy ráda nakupuji, ale zásobu na účtě mám taky docela slušnou. Nikdy bych neprošustrovala všechno, abych pak musela žebrat po rodičích. Ale stejně si myslím, že bych mohla ušetřit víc.
Ale jak psala Sabule, taky znám lidi, co jezdí v BMW, oblíkají se suprově, ale jejich byta je pastouška a na účtě mají pavouka
Já šetřím tak, že si půlku výplaty schovám.... Zatím studuju, takže to nejsou zase až tak velký peníze, částečně mě podporují rodiče, ale oni vydělávají hodně, takže nemám pocit, že bych je vykořisťovala. Ale mám hned lepší pocit, když za měsích vydělám osm tisíc, čtyři jdou na základní věci, kosmetika, hygiena, vlasy, oblečení, zábava, různý dárky. No a zbytek jde na účet a za rok tam mám padesát tisíc minimálně (když bych o prázdninách lenošila, jinak šedesát až osmdesát). Z toho si zaplatím dovču s přítelem a podobnej nadstandard. Ted ještě přemýšlím, že bych si udělala účet, kde bych šetřila jenom na autí. I přes to spoření se snažím šetřit na kosmetice (sprcháče, balzámy, tělová mlíka Balea, šampon a kondicioner Alverde). Na oblečení se mi moc nedaří šetřit, ale už to nedělám tak, že si každej týden koupím jedno tričko za tři stovky, ale spíš čekám dýl a koupím si něco dražšího, z čeho mám větší radost. No a hodně objednávám přes net, třeba v zimě žabky, v létě zimní bundy...za pakatel. Pak si dělám nehty sama, ani se mi umělý nelíbí, stříhá mě kámoška, co ještě studuje kadeřnici, do solárka si nekupuju krém (kožní mi říkala, že je to stejně jen byznys),....a to je tak všechno.
dnes při cvičení jsem se zamyslela nad otázkou co tu někdo psal "potřebuji to??? a zjistila jsem, že bych si několik měsíců nemusela nic kupovat, myslím pro sebe. co bych potom asi s těma penězma dělala????
Já ve svém věku si nestojím na hmotném majetku, netoužím jezdit super fárem abych ohromovala okolí, i starší auto dobře jezdí. Do domácnosti také nekupuji pořád nové věci, člověk si to jednou pěkně zařídí, za 5 let zjistí že to není vůbec moderní a mám to vyhodit když mi to slouží úplně stejně jako to nové??? O tom to přeci není, každý si musí umět sám stanovit priority za co peníze utratí, někdo za kosmetiku, někdo za oblečení, někdo to projí, někdo procestuje, někdo má rád krásně zařízený byt, atd... nic si z toho člověk do hrobu nevezme, ale na zážitky bude vzpomínat každý
tkanicka...tak já jsem asi macecha...dětem jsem nenaspořila nic...zato vše investuju...při prvním rozvodu jsem nechala mužovi dům, nyní mám na hypo druhý, firmu mám ve třetím maličkém....myslíš, kdybych jim spořila, že by si toho považovali...?
Já v tomto tvrdím, že nabízené zboží neni lákavé !
Nyní jsem půjčila synovi zálohou na byt, kterou mně pak stav.firma vrátí. Sám si bude platit hypotéku ať si toho váží. Já jsem pro investice....zapoměla jsem na placení soukromé školy...to je taky dobrá investice a to bohatě stačí....janis
já v tomto plně dávám za pravdu janis. Je tak nějak v nás zakořeněné, že musíme své děti podporovat i když už mají svoje rodiny, málem to považujeme za svoji povinnost, abychom jim třeba přispěli na dovolenou s manželem a dětmi.
Moji známí bydlí v zahraničí a tam je trend takový, že dětem zajistí dobré vzdělání, zaplatí školy, ale tím to končí. Pak si najdou děti práci a musí se starat samy. O bydlení atd. Je fakt, že např. v USA je to něco jiného, je naprosto samozřejmé že si děti vezmou hypotéku a jdou bydlet. A splácí ji taky třeba celý život.
Já nejsem pro to umetat dětem cestičku už v době, kdy jsou na vlastních nohou. A utrhovat si od úst jenom proto, aby dcera měla na nové auto.
tak to taky s tebou souhlasím, prostě pomoci ale s mírou. Pokud bych měla dceři kupovat nebo zajišťovat byt, tak bych asi část brala jako půjčku. Prostě bych chtěla, aby se holka už od začátku snažila v práci, aby věděla že jí všechno jenom tak nespadne do klína.
Já to totiž vím trošku od mých rodičů, snažili se mě umetat cestičku, podporovali mě i v době, kdy už jsem byla vdaná, dali by mi jak se říká první poslední a ničeho jsem si neuměla vážit. Párkrát jsem si taky potom díky tomu "narazila ústa" - napsala bych to i jinak.
tkaničko...hele já na to pěkně napsala smlouvu, protože to má z mojí firmy, takže pěkně i s úrokama tj. v průměru 14%...nedá se svítit...nemůžu jako firma pujčit jen tak...to bych na sebe upozornila ...a hned mám kontrolu...tohle jsem konzultovala s účetní...takže tak...a může být rád, protože ty peníze jsou pujčené už půl roku a díky opět mé povaze jsem se dostala ve firmě do dost zapeklitému finančnímu problému, protože jsem ty peníze potřebovala...takže si vem, že jsem zas vzala z domu a pujčila firmě...takže ty moje "charity" mně dycky pěkně vytrestaj...ale co bych neudělala pro svého syna, že jo......sem ho podporovala a tak babo raď...není to totiž všecko tak jednoduchý...komu rodiče šetří ať si toho považuje, já jim nešetřím protože to raději investuju a stejně to pak jednou bude jejich...ještě se o to budou dohadovat.......ale už neinvestuju...už si chci užívat...už mně to nebaví....!
/stejně zas něco stavím.../ si nedám pokoj, dětičky se ale musej starat tak jak se starám já...holka pracuje cca rok a má už 20 tisíc našetřeno a kluk má stopstav, protože si bude zařizovat byt včetně kuchyně, jinak bude kuchtit na lihovým vařiči...
já jsem teda vděčná, že mi rodiče do začátku něco přispějí....a rozhodně to neberu tak, že mi to spadne do klína a nebudu si toho vážit...spořím si sama dost, ale na to, abych se v dnešní době postavila na vlastní nohy, mi prostě nějaký spoření od rodičů dost bodlo a jsem jim za to vděčná....rozhodně svým dětem budu šetřit už od narození...je to taky o výchově, jestli si toho ty děti umí vážit nebo ne..
Člověk si zkrátka musí čas od času něco odříct, nebo si uvědomit, kde se investice vyplatí. Kupovat drahá oční séra, když vím, že pokud si nekoupím 4 séra, tak už budu mít na víčka, atd. Dívat se na to spíš z tý kvantitativní stránky (když si to čtyřikrát nekoupim, tak už budu mít na lepší, spolehlivější a dlouhodobější alternativu)
U věcí, kde se kvalita pozná, se vyplatí nešetřit. Zde pak funguje tzv. LOGICKÁ CHYBA (pojem z psychologie, kdy automaticky vyvozujete závěry, ačkoli o tom člověku nemáte ani tušení)
Takže např. když vidíte slečnu s luxusní kabelkou, která má např. černé cigaretové kalhoty vypadající elegantně, koupené z druhé ruky tak automaticky má někdo tendenci si sám sobě říci: A ty kalhoty tak stály nějakou kačku....a o tom to právě je... někde si připlatit, někde zase ušetřit.... umění
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.