První bydlení s přítelem, jak rozdělit finance?

Reaguji na Apocalypsa: Taky to tak děláme byt,energie a internet máme na půl a na jídlo dáváme každý 2 tisíce a neměli jsme jediný problém. Když jsme kupovali nábytek a tak podobně tak jsme šli na půl. No a co se týče ještě auta tak přítel si platí pojistku a já když někam jedu tak si prostě natankuju a když jedem společně tak opět půl na půl. Jinak jsme oba studenti a vyděláváme na brigádách. A do budoucna chceme rozhodně společné peníze. Ono to nejde furt nějak pachtit tys platil tohle a ty tohle. Hold když si věříte tak není důvod to řešit jinak.

Já osobně si myslím, že úplně nejspravedlivější způsob placení je na procenta. Možná, že se to zdá trochu ujetý, ale je to férové. Uvedu příklad žena vydělá 10.000Kč a muž 20.000Kč tzn., že ona bude vždy platit z dané částky 33% a on 67%. Takže když mají nájem 10.000Kč muž zaplatí 6.700Kč a žena 3.300Kč. To samé jídlo a ostatní společné náklady. V poměru jim zbyde každému stejně. Tohle si myslím, že je nejvíce férová cesta. Na druhou stranu můj partner uvážil, že já se o domáctnost starám více než on a to mi kompenzuje třeba tím, že mi koupí kabelku, boty, kalhoty nebo něco, co bych ten měsíc chtěla, protože za 1. mu z výplaty zbyde více peněz a za 2. mi chce udělat radost.

Reaguji na Jaroslava1:
Vůbec nechápu, jak s takovým můžeš být, prostě vám to klapat nebude. Přítele to žere, to bych i pochopila, ale chová se k tobě strašně
Doopravdy to vypadá, že tě moc rád nemá.

Věřím, že v tom máte jasno a vyhovuje vám to, ale představa, že náklady rozpočítáváme na koruny a já pak "za odměnu" dostanu boty, mě děsí. V partnerství snad ani nejde snažit se být spravedlivý, protože pokud jsou partneři rozumní, oba dělají vše, co můžou, aby byl vztah pevný a protějšek spokojený. Čili pokud jde o ta procenta, oba jich do vztahu dávají 100, jen každý jinak.
Často je to tak, že žena tráví v práci kratší dobu než muž a rozdíl jejich pracovních dob věnuje péči o domácnost, ale plat má nižší - takže pokud by chtěla, není nereálné najít si práci, kde by byla déle, měla více peněz a domácnost zanedbávala. To by ale ani jednomu zřejmě nevyhovovalo. Pak by mi spravedlivější přišlo pro oba stejně vysoké "kapesné", se kterým by každý mohl nakládat dle uvážení.

Mikiosaure, vůbec to není nic ofenzivního, pouze jsem se takhle v noci hluboce zamyslela nad co "nejspravedlivějším" rozložení financí v domácnosti. My s milým to také nemáme "spravedlivě", ale tak, že nám naše řešení připadá jako jediné smyslupné a důstojné.

A aby to nebylo úplně off-topic, dodám, že model, který popisuješ ty, se dle mého nehodí pro lidi s nízkými příjmy (jakými bývají třeba studenti a absolventi, kteří právě ono "první bydlení s partnerem" zažívají nejčastěji), protože tam je v zájmu obou ušetřit co nejvíce a minimalizovat náklady, což lze nejlépe když se o výdajích diskutuje, plánují se ve dvou a hospodaří se také s ohledem na oba, nikoliv každý samostatně - například už jen vaření je nejvýhodnější ve verzi "4 porce = pro 2 na 2 dny"...

Reaguji na Red_fire: Ahoj, já se přiznám, že my to takhle nepraktikujeme - ikdyž to z mého přízpěvku tak vyznělo. Jen je to alternativa, kterou jsem si vymyslela a přijde mi nejvíce spravedlivá. Jak zmiňuješ, že se nehodí pro lidi s nižším příjmem, tak si to úplně nemyslím. Samozřejmě, že se musí nejprve domluvit kolik a za co budou utrácet a pak si to rozdělit - pokud chtějí spravedlivě. Na druhou stranu, věřím tomu, že toto nikdy nebude snadard, protože pokud jsou lidé rozumní, vždy se dohodnou na nějaké alternativě. Napříkald můj přítel zastává názor, že je chlap a měl by se postarat o svou "ženu". Takže v podstatě všechny náklady by šly za ním. Mně to nepřijde úplně fér, protože taky vydělávám, tak se to snažím alespoň kompenzovat - zaplatím večeři, koupím mu oblečení, nebo něco jiného, co by si třeba sám nekoupil, nakupuji jídlo. Ale když to vezmu kolem a kolem moje náklady jsou 25% a partnerovy 75% ikdyž to platově neodpovídá a rozhodně to neodpovídá mému modelu.

A kde bereš tu jistotu, že se to "po svatbě" změní, když na to od tebe takhle bude zvyklej? Nejde o to ho vyždímat, ale zkusit, jak se k tomu postaví... Taky se podílím cca. necelou půlkou a žijeme spolu zatím beze svatby, ale přeci jednou budem doma s mateřskou a to se těžko bude zvykat, že najednou to nebude fifty fifty...

my jsme spolu začali bydlet po 14 dnech a okamžitě jsme měli všechno společný...funguje to dodnes

Ahojte holky, mám podobný problém co Petra, resp. jsem s přítelem 2 roky, je to cizinec, předtím jsme žili v zahraničí, kde jsem studovala, ale nebydleli jsme spolu, teď jsme už pár měsíců v Česku a prostě co se týče placení mě šíleně rozčiluje. Přijeli jsme do Česka hned po tom, co dodělal školu a tady si sháněl práci. První dva měsíce, když ještě neměl práci, mu sice posílali peníze rodiče, ale malinko, takže jsem platila nákupy a jiné věci mnohem více než on, dokonce někdy byl úplně bez peněz a živila jsem ho úplně já.
Jsem studentka, mám peníze od rodičů, sice nikdy nemám úplně nouzi, ale místo toho, abych za něho platila, jsem si mohla koupit něco pro sebe. No takže i když jsem ty peníze měla, štvalo mě to. Navíc nikdy neřekl, že třeba- teď nemám, promiň, pak ti třeba něco koupím nebo tak. To nikdy! Vždycky to bral nějak automaticky, že já ty peníze mám a že teda za něj vše zaplatím. Já sama jsem ten typ, co za sebe nenechává platit, na nějakém prvním rande jo, ale prostě obecně bych nebyla schopna nechat se živit chlapem nebo nechat si něco kupovat, takže já nechci, aby nic za mě platil, já jen chci, aby to bylo spravedlivé.
No a od ledna začal pracovat a čekala jsem, že teda budeme platit napůl a třeba nějaké minimum navíc on. A teď realita je taková, že sice platíme vše napůl, víceméně, ale (třeba vám to přijde blbé, že to řeším, ale když to je každý den, tak už mě to štve) on si nabere a nakoupí v obchodě ty nejdražší věci, jí mnohem více než já, nejím maso, on si nakoupí maso a drahé džusy, čokolády a tak a platím to jednou já, jednou on. Takže se mi to nelíbí, protože já, kdybych si chtěla koupit něco takového drahého, tak si to zaplatím automaticky sama. Stejně jako kosmetiku a takové věci si taky platím zvlášť sama.
Prostě nechápu, že mu to není blbé.
A řešit to s ním nechci. Stydím se mu to říct.
A další věc je, že jsme se přestěhovali před týdnem do nového bytu, částečně zařízeného, takže si musíme nějaké elektrospotřebiče a pár věcí koupit, no a hlavně on chtěl do tohohle bytu, on byl víc nadšený a teď, nemáme tady nic, ještě jsme nekoupili žádné vybavení, říká, že to budeme kupovat postupně-až dostane výplatu, jenže zas tento měsíc nekoupíme vše, no prostě kdybych to věděla, že tady budeme kdoví jak dlouho v prázdném bytě, tak na tenhle byt vůbec nepřistoupím.
A zase, já mám peníze od rodičů, ale z principu to vybavení bytu nebudu kupovat já! Takže dělám, že je nemám a čekám co on.

A to budeš hezky zticha a dělat mu sponzora?!
Já se těm chlapům nedivím, že si to k vám dovolují, když si to necháváte líbit. Svou hloupostí si to děláte samy.
Stydět by se měl především on a ne Ty! Hned večer si s ním sedni a vyříkej si to s ním

Tak ten vztah rovnou ukonči.

Nehodnotím to jak vám to ve vztahu funguje či nefunguje, ale vztah je vždy o domluvě a pokud nechceš se svým partnerem komunikovat, zvlášť o tak závažných věcech jako jsou peníze, tak to není partnerství a takový vztah nemá cenu vůbec udržovat.

Ahoj mám také dotaz: Mám přítele na dálku, jezdí ke mě každý víkend, tráví u mě dovolenou, atd. mám byt za který platím se vším všudy 7000, dohodli jsme se, že mi bude přispívat 3000, jednou dá, podruhé ne, pak mi dá najednou za 2 měsíce a tak. O týdnu samozřejmě pravidelně nakupuji, protože mám 2 děti a před víkendem vždy nakoupím, aby bylo z čeho vařit, drogerie a vše do bytu-je přece můj si také platím sama. On nakoupí vždy když odjíždí, ale to jsou vesměs věci pro něj, pro nás tak maximálně pečivo a ňáký ten jogurt. Teď mi např. dal za 2 měsíce, protože naposledy přispěl v prosinci, ale v neděli si ode mě "půjčil" 500 na benzin, protože mu nezbylo. Podotýkám, že přítel má 2x tak velký plat co já. A teď se chci zeptat, nechávám se využívat, nebo by to tak mělo být, když spolu ještě nebydlíme.

Tak píšeš že jsi studentka a on je pracující, tak snad by měl platit hlavně on, ne ? Například nájem. U nás nikdy nebylo nic 50 na 50... Manžela jsem si vzala jako studentka VŠ a samozřejmě že náklady padly na jeho hlavu protože pracoval na HPP, já jakožto student jsem si vydělávala pouze brigádami to byl také můj jediný příjem od rodičů jsem si nedovolila vyžádat ani korunu jelikož jsem se vdala... Takže jednoznačně za mě pokud jsi studentka tak bych mu většinu přenechala ať platí on. Možná se to tady některým emancipovaným dámam bude zdát přísné, ale já na tom rozhodně nevidím nic špatného.

Tak já se taky podělím o příspěvek. S přítelem jsem 5 let. Teď to bude rok, co bydlíme jen spolu. Předtím jsme bydleli u mých rodičů (byli jsme ještě studenti SŠ) a vše platili moji rodiče, pak když začal chodit sem tam na brigádu, tak třeba nakoupil nějaké jídlo. Teď když bydlíme jen spolu (on je pracující, já studuji VŠ plus se snažím vyhledávat brigády, jak se dá), tak to máme rozdělené tak, že on platí ze společného celý nájem, poplatky el., plyn, vodu a internet. A já platím jídlo a veškeré nákupy, co se běžně kupují. Ve finále to vypadá, že on zaplatí za nás oba cca 10 tisíc a já 4 až 5 tisíc. Samozřejmě, že až budu chodit regulérně do práce, tak to bude vypadat jinak. Já osobně nechci být nikdy vydržovaná ženuška. Ale podle mě je nejhorší, když to začne ve vztahu skřípat právě kvůli hádkám ohledně peněz ....

to by mě zajímalo jak to dopadlo.

jj