První bydlení s přítelem, jak rozdělit finance?

Ráda si vyslechnu názory jiných, příspěvek s porovnáváním dvou případů jsem myslela jako nadsázku (schválně jsem vybrala extrémní případ), ale přiznávám, že je fakt, že v mých očích ony případy nejsou až tak dalece vzdáleny - muž, který se snaží ušetřit na ženě dle mého nemůže být partnerem pro život, a to splňují oba tyto případy. Rozdíly, které si zmínila, jsou evidentní (všimla jsem si jich i dokonce i já) a ano, nenapadlo mě, že si je zde přečtu pěkně vyjmenovány a popsány. Ve vedlejším tématu "o skrblících" se zrovna hovoří o stejné životní úrovni partnerů a ženy se shodují, že ta by měla být zachována - a mé příspěvky v tomto tématu jsou psány ve snaze upozornit na to, že v tomto případě rovnost není.

Ano, příspěvků jsem zde napsala poměrně dost a nevidím na tom nic špatného (navíc jsem často jen reagovala na poznámky k mým příspěvkům), neb jsem v podobné situaci jako Petra, akorát mám to štěstí být s partnerem, který se chová tak, jak by zřejmě ona po svém partnerovi také chtěla. Petra je slečna, která nechce svého partnera "vyžírat", a to je v pořádku, ale neuvědomuje si, že má právo být ráznější. Možná ji to po této diskusi (a možná i díky mým příspěvkům) stoupne sebevědomí a až s ním bude probírat otázku financí, dupne si.

Já mám z některých příspěvků pocit, že bych si snad měla s mužem dnes večer sednout, propočítat ty roky, kdy on mě (chudák pracující) "živil" na studiích na VŠ popř. na mateřské a domluvit si s ním splátkový kalendář.
Abych tu nebyla za vyžírku.

Napadlo mě to samé, také se začínám cítit dost blbě, když vím, že mě teď bude muset přítel nějakou tu dobu živit (ale bacha, na nájem mít budu, to zase jo)

Reaguji na Lady Flame: Jenže o tom ten vztah je-o vzájemné pomoci, o tom, že se podržíte, když přijdou horší časy atd...Četla jsem tvůj koment, kde jsi psala, jak tě přítel podržel a tak to má být, nepochybuji, že mu to "vrátíš" pokud to jednou bude potřebovat, vlastně termín vrátit je hloupý, opravdový partner na to nečeká (jistě víš, jak jsem to myslela).
Ze spousty komentářů a názorů, které zde byly napsány, mám pocit, že spousta slečen zde má spíše spolubydlící než partnery.

Jj, vím, jak jsi to myslela

Též mám ten samý pocit.

My to tak máme s přítelem už od začátku, kdy jsme se sestěhovali dohromady. Naštěstí máme stejný vzor mých i jeho rodičů, protože bych se asi zbláznila, kdybychom měli všechno přepočítávat a dělat vyúčtování do koruny. Takto pošleme své peníze na společný účet (já tedy o něco méně - ale to přítel neřeší) a pak se z toho platí úplně všechno. Třeba teď mají všichni jeho členové rodiny narozeniny, nakoupil jim dárky za dost peněz, ale nějak to neřeším. Až si budu chtít něco koupit já, nebude mu to vadit i když to půjde ze společných peněz a půjde o nějaký můj "rozmar" jako boty či kabelka. Přítel naštěstí peníze nějak neřeší. A když si chce koupit něco on pro sebe, tak proč ne, když s penězma vycházímea ještě máme něco na spořících účtech. Peníze budou, my nebudem

EDIT: našla jsem na netu výbornou tabulku v Excelu, tak si tam pro zajímavost píšu, kde kolik za co utratíme. Přítele to moc nebaví, prý si to nepamatuje, možná se trochu bál, že ho budu nějaks utrácením krotit, ale dělám to spíš opravdu pro přehled.

Máme to naprosto stejně a vůbec si neumím představit jiný způsob fungování. My to popravdě ani nějak moc neprobírali, prostě to tak automaticky vyplynulo. Jsme prostě partneři, žijeme spolu, tak platíme všechno dohromady. Fakt si nějak neumím představit, že spolu žijeme a každý platí sám za sebe.

Bohužel mám stejný pocit.

Nejdůležitější je být k sobě upřímní a chovat se k sobě jako partneři. Vypočítávat všechno na korunu mi nepříjde jako nejlepší řešení. My s přítelem to máme otevřené. Zatím bydlíme u nás doma s mamkou, oba studujeme, do toho nějaké brigády. Nákupy děláme společné a platíme je tak nějak na střídačku, i když přítel častěji (příjmy z brigády má pravidelné, já nárazově a bohužel poslední dobou moc nevychází). A opravdu vypočítávat jestli minulý týden, kdy jsem platila já stál nákup 1200 a teď přítel platí jen 900, to opravdu ne. Rozhodně víme, že se vzájemně na sebe můžem spolehnout v případě, že jeden peníze mít nebude a druhý ano. Jsme tým.
Jinak pokud děláš nákupy častěji, přítel to moc nestíhá, nakupuje blbosti a na důležité věci zapomíná, nebála bych se říct: Lásko, zajdu udělat velký nákup, na večeři bude to a to, těš se, nemusíš se o nic starat, ale nech mi to nějaké peníze.
Mého přítele to napadlo automaticky, donesl výplatu, vědel, že já nemám, šel ráno do práce a řekl mi, peníze jsou na poličce, když bys potřebovala nakoupit

Zrovna se chystám poprvé bydlet s přítelem a pravidla jsme si dohodli předem. Najem a internet napůl a každej 2000,- do kasičky na jídlo a drogerku s tím, že budeme sbírat účtenky, abychom veděli, co a za kolik vlastně kupujeme a po třech měsících to nějak vyhodnotíme. Telefony, cigára a časopisy platí každej zvlášť a hospoda tak nějak půl na půl. Teorie dobrá, čekám jen, jak to bude vypadat v praxi

ahoj tak já bydlím se svým přítelem už třičtvrtě roku, on pracující, já studentka, ale měsíčně si brigádou vydělám kolem 5tis. Všechny peníze dáváme dohromady a z toho zaplatíme vše co je potřeba a když nám zbyde tak se poradíme jestli si koupíme něco do bytu, na sebe nebo tak. Peníze dáváme do hrníčku a když někdo z nás potřebuje tak si je veme. Zatím v tomto systému nenastala žádná chybaale záleží i dost na vzathu povahách apod.

No a co, že je někdo student? Je dospělá má mít brigádu a né se ve všem spolehát na rodiče nebo na pracujícího partnera. Ono některé platy jsou taky nic moc aby ten druhý někoho živil. Znám lidi, kteří pracujou a do toho studujou a zvládají to v pohodě a je jich docela hodně. Já bydlela od 18ti let sama a nikdo z rodičů mi nestrkal peníze musela jsem se začít starat sama. Jenom máma mi platila vzdělání. Z brigády není velký vývar, ale taky to něco přinese.

tak tak dneska jsou všichni studenti chtějí bydlet u přítelů a přítelkyň, ale jak jde o peníze rodiče se hodí..nejde jen o ten princip, ale i o to, že když je někdo zodpovědný studovat a bydlet s přítelem, tak by měl být taky zodpovědný a nějakou tu kačku občas sehnat sám a ne pro oko druhých, ale hlavně pro sebe.

No to tě nenapadlo, možná právě proto, že tě to napadat nemuselo. Když třeba vidím mou sestru a jejího partnera, tak ty jsou rádi, že jen tak tak vyjdou a fakt nevim, jak by to dělali, kdyby všechno měl platit jen jeden. Fakt čučim, že v dnešní době může být někdo překvapen z plánování financí... no vlastně ne, lidé kteří nemuseli nikdy peníze počítat jsou v tomto ohledu velmi omezení!

Musím se sama sobě smát!Již dva roky jsem s přítelem, z toho spolu rok a půl bydlíme.Nájem platíme společně, jídlo každý zvlášť. Dá se říci, že je na tom finančně doela dobře - žádné odvody jako úvěry, splátky - jen pojištění a část nízkého nájmu (necelé 3000Kč).Snažili jsme se o pořádek. Na konci měsíce se daly dohromady účtenky a pak se to rozpočítalo - jenže! některé složenky se ztratily, na některých bylo něco, co není pro druhého.Hrůza! Mě kolikrát nezbylo z výplaty nic a raději jsem si šla půjčit ke kamarádce, abych si nemusela říct jemu. Teď ani jeden domů nic nekupujeme. Já mám problém vyžít, on mě nepodpoří. Všechno si pamatuje.Chápu, že největší problém je v tom, že já si z minulého vztahu nesu zátěž v podobě úvěru. Toto mi vyčítá při každé příležitosti. Nezaplatí za mě nic, aniž se nepřipomene, že jsem na řadě já.V hospodě si platíme každý zvlášť. Je mi to trapné. S plnou hubou keců mne pozval na Valentýnskou večeři, ke včerejšímu výročí mi nedal nic. Prý nebude nic platit bývalému! V minulém vztahu jsem tohle neznala - neměl on, dala jsem - neměla jsem já-dostala jsem. Teď to tak bohužel nemám a vidím, že takhle to dál nepůjde. Miluje peníze víc než mne...

To byl úvěr na něco, co užívá expřítel?

PROČ jsi mu to nechtěla říct, že nemáš finance?