Promiskuitní nejlepší kamarádka mého přítele

Uvedené video není hluboká sociologická analýza. To snad na Youtube nikdo nenajde.

Chlap může být v kamarádském vztahu se ženou, ale pouze v případech kdy jsou už ve vztahu s někým jiným, pokud je žena nepřitahuje, pokud je starší, pokud jsou v dlouholetém, téměř sourozeneckém vztahu nebo je to kolegyně v práci, se kterou si to nechce rozházet. Prostě jsou vázani společenskou konvencí a do ničeho se nepouští. V ostatních situacích neznám chlapa, kterej by cítil sympatie k holce a nemyslel na to, jak by si s ní užil.

Reaguji na Budizkevsemu: Naprostý souhlas s každým slovem

A nebo by se dámy mohly zamyslet, v čem může být problém - třeba bakalářka to zhodnotila a uvedla svou výšku a, řekněme, "mužský styl uvažování"...

Nechtěla jsem nic vytrhávat, tak jinak: Z věty "neobtěžuji své kamarády" jsem pochopila, že nějaké máš, tak jsem se ptala, ve které fázi svého života se s nimi stýkáš. Jinak např. pomoc se stěhováním neberu jako obtěžování. Tím nechci říct, že se často stěhuji a zneužívám přátele. Bydlím na jednom místě už 35 let . A nežij v představě, že všichni mají bratra, otce, partnera. Jsou i jedináčkové, dívky bez otců, a v určité fázi života i bez partnera. Např. můj otec zemřel dávno, bratra mám v zahraničí a když mi zemřel muž, kolegové z práce mi pomohli nastěhovat a smontovat nový nábytek. Požádala jsem dva, přišlo jich sedm. To jsem nečekala. Všichni byli velmi obětaví a ochotní. A pomáhali mi i jinak. Zaplať pánbůh, žádný snad neměl doma slípku, která by mu vyčítala pomoc kolegyni. Když bude chtít chlap zahnout, tak to udělá a nemusí to být zrovna s kamarádkou, kterou zná desítky let. Může to být s babou, kterou pozná jeden den/večer a hned s ní skončí v posteli (či někde jinde). To je daleko častější - zafunguje chemie.
Určitě by se mi nelíbilo, kdyby můj partner chodil na společenské akce s někým jiným, než se mnou. Do kina může jít dnes žena sama, k tomu nepotřebuje kamaráda. Připustila bych večeři, posezení u kávy, popovídání si, ale "jednou za čas", (např. x-měsíců), ne každý týden. Takže jsem pro toleranci, ale vše má své meze.

Reaguji na Silvestra: Souhlas

Nebo se s námi dobře povídá, ale fyzicky nejsme přitažlivé Můj kamarád si představuje povahově někoho jako mě, vcelku chytrou holku s přehledem, touhou po rodině, prospěšné práci, tolerantní, se všeobecným nadhledem a rozhledem. Ovšem fyzicky by rád vílu, co váží třicet kilo i s postelí a vlají za ní vlasy i když je venku 40°C, éterickou něžnou bytost. To nejsem a nebudu, tudíž jsme přátelé (z mé strany je to podobné).

Já si asi věci moc domýšlím, ale celkově to tu pro mě vyznívá stylem "chlapi jdou po každé ženské, nikdy nemůže vzniknout přátelství jen tak, a pokud nejsou zadaní, impotentní, gayové nebo sourozenci, tak určitě tajně doufají, že jednou na něco dojde". Ne, že bych se jich chtěla zastávat, na nervy mi lezou všichni, ale to přátelství snad někdy s ženou navázat mohou.

Však nikde nepíšu, že je to správně, psala jsem pouze jak to vnímám já, prezentuji svůj názor a postoj, jinak ať se každý zařídí po svém.

Vidíš, já ano, neboť vím, že v dnešní době má každý dost svých starostí - ať už s rodiči, v partnerském vztahu, v práci, péče o nemocné rodiče/děti, finanční starosti, údržbu vlastního baráku..., tudíž bych si nedovolila na někoho přenášet i své problémy a starosti.

Ano, a proto existují stěhovací, úklidové služby, řemeslnící a údržbáři.
A hodinový manžel.

Každý si to automaticky spojuje se zahýbáním, o to ale přeci nejde. Pokud to beru z mého pohledu, tak můj partner je pracovně a časově velmi vytížený, dost pomáhá své vlastní rodině, vypomůže i pokud jde o mou babičku (za což si ho nesmírně vážím), tudíž nevidím důvod, proč by měl svůj čas ještě dělit mezi jednotlivé kamarádky a péči o ně. Navíc by to bylo na úkor našeho společného trávení volného času. A věc další, nebylo by mi příjemné, pokud by s kamarádkami sdílel osobní věci, dělil se s nimi o své myšlenky, starosti a pocity. Myslím, že takové sdílení patří do partnerskému vztahu, nikoliv kamarádského.

To bych taky řekla..Pokud si on uvědomuje, že je to hloupé a chová se podle toho, tak asi můžeš být v klidu. Kamarádka ať si dělá co chce, přítel by o tebe asi nechtěl přijít kvůli nějaké hlouposti, a kdyby viděl, že to směřuje jinam, může celé kamarádství utnout. Ty to stejnak moc neovlivníš. (Btw se zlomenou rukou se nechodí do restaurace?)

To jsem zrovna chtěla napsat Já si teda nevybavuju, že bych od svých přátel žádala nějakou větší pomoc, a ani opravdoví přátelé po mě snad nic nikdy nic takového nechtěli (nemyslím ty, co se ozvou, jen když něco potřebují). Asi je to tím, že se s nima scházím proto, že je mi s nima dobře, ne za účelem vyměňování služeb nebo starostí.

Máme to stejné - teda i z mé strany.
Mě vůbec přijde divné se s klukem cíleně scházet jen ve 2...z pozice kamarádky zas můžu říct, že když se chci s nějakým klukem vidět, nedělá mi žádný problém, když je u toho i přítelkyně (nebo kdokoliv jiný) - spíš mi přijde jako slušnost ji pozvat taky.

Já si taky nedovedu představit (nebo dovedu, ale je to divná představa), že si domluvím večeři se svým kamarádem. A naše polovičky necháme doma...
Ale jak je vidět, každý tu hranici má jinde. Jen mě udivuje,jak ty, které takto např. s kamarády chodí, nazývají ty, které s tímto nesouhlasí nebo je jim to proti srsti, hysterickými, které své partnery neustále podezřívají, zakazují mu snad styk s veřejností... Přesně, jak psala Adka, nejde o strach z nevěry.

K zakladatelce, no nevím, když už chtěla jít na véču, jak jinak než ve vší početnosti bez vedlejších úmyslů, proč nepozvala i ji, tedy přitelkyni kamaráda? ...Mohla jí tím třeba oplatit ty noclehy u ní...

Holky a vy na své spichy s kamarádkou taky vodíte své partnery? Já nevím, ale tohle mi přijde jako v 19 století, kdy žena musela mít garde Akorát že teď ho musí mít ten chlap.........
proč se scházíme jen ve dvou? No protože si chceme pokecat ve dvou, když kamarádovu partnerku holka nijak blíže nezná, nejsou to blízké kamarádky tak proč by se, když se chce sejít a pokcat s kamarádem, měla scházet i s ní?

Jinak chápu, že příliš časté scházenís e přítele s kamarádkou může vadit kvůli tomu, ž eo ten čas víceméně "obírá" přítelkyni případně rodinu. Ono taky ty přátelské vztahy se s postupujícícm věkem samy trochu redukují, protože času prostě není nekonečně mnoho. Ale nevím v čem je problém, když se sejdou třeba jednou za měsíc či delší dobu (třeba já se s kamarádem scházím cca jednou za čtvrt roku a představte si, že s evětšinou sejdeme na večeři v pizzerii, protože přes den jaksi nemáme čas a večer jsme hladoví )....

proti scházení s kamarádkama absolutně nic nemám, DOKONCE ani proti scházení se na večeři pokud to není 2x do týdne. a pokud spolu nesedí při svíčkách v soukromém salonku
žárlivá jsem, to určitě. ale tak nějak věřím, že ví, co ve mně má, že mu všechno to úsilí za to stálo, a že by to jen tak nezahodil. a aby vysedával v jednom kuse po kafíčkách s kámoškama a mě nechával věčně sedět doma, to by mě hodně mrzelo, a taky by to o něčem svědčilo.

pobavily mě zakladatelčiny obavy, aby se její přítel nestal "obětí". proboha ženský, snad ti chlapi mají taky mozek ne, ne? pokud nechce, nezahne. nebo si někdo myslí, že je ty "druhé" tahají do křoví a tam je s pistolí u hlavy znásilňují?

A tvůj chlap to dělá? Nebo udělal to někdy?

no jasně!

Dobře no Jen mě to zajímalo A teda pořád nějak nemůžu pochopit, proč by to chlap měl dělat, nebo proč by to dělala ženská. Ale tak asi jsme každý jiný

protože jsou to jeho kamarádky znají se dlouho, třeba od školy, mají spoustu společnýho, pracovali třeba na stejných projektech...já zas vůbec nechápu, proč by to dělat neměl
ale je pravda, že většinou jsou to už mamči od rodin