Proč kamarádi nenapíšou, neozvou se sami?

Taky mám někdy takový pocit, co ty, že se furt ozývám jen já. Jedna kamárádka má tolik jiných kamarádek, že se mi neozve, protože věčně nemá čas. Zajímavé, že na ty ostatní kamarádky čas má. Jiná kamarádka je zaneprázdněná více než ta první, co jsem psala a udělá si čas vždycky. Takže si udělejte obrázek sami.
Já taky jako ostatní pracuju, chodím docela pozdě domů, mám přítele, starám se o domácnost, ale přesto si na kamarádku vždy dokážu udělat čas. Řeči typu: nemám čas = výmluvy. To si opravdu holky nenajdete na kamarádku 2 hodinky času, třeba jednou za 3 měsíce? Přece stačí napsat, kdy můžeš, já můžu tehdy a tehdy v kolik, kde a je to. Co je na tom tak těžkého?

To že nemám čas, prostě neuznávám. Když člověk chce s někým být, čas si udělá vždy. Toť můj názor.

Já nikam nikoho nezvu. Kamarádky nemám, spolužačky bydlí úplně mimo, ale jsme v kontaktu alespoň prostřednictvím facebooku. Když mají kamarádi koncert, rozešlou pozvánky na fb a hotovo, navíc všichni víme, kdy mají zkoušku, takže stačí pak za nimi skočit do hospody. Jedna známá se pořádáním studentských akcí pro celou školu přímo zabývá, takže taky zve všechny ona, tudíž kdo se chce setkat s někým z tohoto okruhu, ví kdy a kde měsíc dopředu. Bohužel chatu ani volný barák na akce nemám, takže taky nemůžu nic takového pořádat a kámoše pozvat.
Spíš se všichni tak vzájemně setkáváme na společných akcích, než že bychom si šli spolu někam sednout. Vím, že tehdy a tehdy je ples nebo koncert a koho tam určitě potkám, takže tam jdu a pokecám, když se chci s těmi lidmi vidět.

holky mám to stejné a hodně jsem o tom už přemýšlela kde je chyba. jak jim já napíšu tak fajn, pokecáme na netu, ale osobně jsme se neviděli už hodně let se spoustou lidí. ale sami se neozvou. tak si říkám, že asi opravdu nejsem tak oblíbená

O každý vztah se musí pečovat, ale mám pocit, že naprostá většina lidí se ozve, jen když sami něco potřebují, ale jen opravdu málokdo napíše jen tak "jak se Ti daří? Tedy z nějaké starosti, zájmu se ozve málokdo. Většina lidí jsou v podstatě sobci.

Reaguji na blanuulkaa: Člověk má svých starostí dost... Určitě to není tím, že by vyloženě s tebou nikdo nikam nechtěl. Je to fakt tím, že každý řešíme své věci a i bychom někam šli, ale kolikrát ten impuls musí přijít z jiné strany...

Mně teda spíš vadí, když já partnera nemám a kamarádka má, tak na mě úplně prdí. Naopak, když nemá/neměla, tak to jsem jí byla dobrá pořád jsme chodily na nějaké akce, jen tak na kafčo, ven.. To fakt zamrzí. Ted' většinou, když jdeme, tak jde s námi i její přítel a to už není ono, nemůžeme se bavit o takovejch těch "holčičích záležitostech". Právě taky mi příjde, že každej si jede to svoje a vůbec nemyslí na druhý.

jj, já si myslím, že hodně lidí si i na toho druhého vzpomene, ale prostě nenapíše, nezavolá, pokud něco nepotřebují... Já teď před Vánoci psala různým známým (kromě lepších přátel) s tím, jak se mají.. a že přeji hezké svátky... některé reakce byly až překvapujícící: "Ježiš, zrovna nedávno jsem na Tebe vzpomínala, kde jsi, jak se máš a že se neozýváš!" apod....
Díkybohu aspoň většina lidí odpoví, když už se ozvu, ale začíná mi lézt na nervy kdysi nejlepší kamarádka, která už kromě narozenin a Vánoc ani ***. Naposledy jsme se viděly před více než rokem (žiji v zahraničí, ale dvakrát do roka se dostanu do ČR) a ona momentálně funguje jak robot nastavený na narozeniny a Vánoce - v tu dobu mi přijde smska. Ale vím, že měla asi slabší deprese, pak zas problémy v rodině, tak se to snažím pochopit... ale psát jí mne už tolik nebaví.... vlastně mě to přestává bavit úplně.

Já to mám tak, že pokud bych se kamarádkám neozvala sama, tak už je asi nikdy neuvidím. Dvě jsou teda poměrně dost zaneprázdněné, jedna běhá od jedné party kámošek ke druhé, do toho škola, přítel, takže to chápu a druhá respektive to stejné, běhá ze školy do práce, za přítelem..občas se sem tam obě ozvou, ale větší iniciativu vždy vyvíjím já. Tohle jsou prostě ty případy, které neví kam dřív skočit a jsou taky rády za trochu toho klidu.
Pak mám ale kamarádku, se kterou jsem prošla celou střední ruku v ruce, byly jsme přesně takový ten typ nejlepších kámošek, které bez sebe nejdou pomalu ani na záchod a ví o sobě všechno. Po střední jsme si slíbili, že se budeme vídat co to dá a dopadlo to tak, že se začala vymlouvat, nejdřív na čas, pak na peníze, pak na jejího přítele..přitom jsem moc dobře věděla, že s ostatníma holkama (který dokonce ani tolik nezná) vymetá kluby, chodí na nákupy. Řekla jsem si, že to je její věc a nebudu to řešit, takže jsem se i tak sem tam ozvala. Poslední dvě kapky ale byly, když se opět vymluvila z našeho setkání, tenkrát na práci a já ji v tu dobu potkala v nákupním středisku, a další když mi tvrdila, že nemá na nějaké akce náladu ani peníze a pak mi ten večer psala, že stojí s partou kámošek u klubu a jestli nechci dojít, že pokud jich bude pět, dostanou vstup grátis. Tak od té doby jsem se jí už neozvala a hádejte jak to dopadlo? No slehla se po ní zem a to je ten druhý případ, který vás prostě k životu nepotřebuje, nemá zájem vás vídat ale do očí vám to neřekne a tudíž je nějaká snaha úplně zbytečná jelikož kdo o vás stojí a mám vás rád, tak ten si na vás čas udělá

Tohle co popisuješ bych vůbec kamarádstvím nenazývala, tenhle typ lidí bych vážně nakopala aneb budeme se spolu bavit jen když mi to přijde vhod. Přátelství vypadá jinak! A nejlepší jsou ještě ty, které se s princem rozejdou a náhle nás chcou po půl roce vidět a utěšovat. Já se řídím heslem, že dobrej chlap je na každým rohu, ale kamarádka ne, navíc ony tu pro nás jsou pořád, ale chlap může odejít kdykoliv, takže žádné odbývání kámošek jen kvůli tomu, že mi je momentálně dobře i s někým jiným, no ne?

No pro mně taky. Někteří se ani neobtěžovali doteď odpovědět ale jak mile něco potřebují jsou u mně jako na koni. Takže jsem se rozhodla udělat si v kamarádech a známých pořádek. Některé kamarády jsem přesunula ve své mysli do položky pouhých známých. Je to smutné ale co s lidma, kterým nestojím ani za odpověď na SMS.

Mám to stejně. Když napíšu kamarádce, abychom někam zašly, tak mi odpoví, že už je domluvená s přítelem, tak ať třeba přijdu za nimi, popř. spolu mají domluvený jiný program.

já si v přátelích dělám pořádek průběžně a někteří se prostě přesunuli do kolonky "známý". U některých kamarádů jsem chvíli váhala, protože mne v něčem zklamali, ale nakonec je mám pořád jako kamarády, s tím, že jsou prostě takoví... a vyvažuje to mnoho jiných kladných vlastností....

Jinak skutečné kamarádství má dneska opravdu cenu zlata a těch nejlepších si opravdu vážím.

bože bože

Přesně tak. Jakmile se s ním rozejde nebo jim to nebude klapat, tak jí rozhodně k dispozici nebudu. Měla si mě víc vážit a udělat si v tom pořádek, všechno jde, když se chce. A myslím že od kamarádky není moc, když chci vyrazit o víkendu na koktejl/kafčo/nakupovat apod. Já si myslím, že toho nechcu zas tak moc, když chci, aby si jednou za týden na mě udělala sama čas. S přítelem může být pořád...

Jenže pro mě je to takový to vlízání, dolízání a pak vidím, že na mě její partner koulí oči apod. tak příště rači řeknu ne. Určitě to tak máš taky.

m Jen je škoda, že je toho zlata v dnešní době tak málo a nebo neumíme hledat