Ahoj, na začátek bych ráda řekla, že moje váha je nějakých 70kg na 172 cm. Může se to zdát dost, ale je to tím, že mám robustní rostru (né každá hoka je tintílko) a jsem dost svalnatá. Vzato kolem a kolem, každej mi tipuje váhu mnohem nižší. Když se podívám na svoji fotku, ano, vidím holku s bokama a kulatějšími stehny a větším zadkem, ale žádnou rozkydlou tlusťošku.
A jak se cítím? Jako velryba.
No nic, vezmu to popořadě. Jako malá jsem byla dost větší než ostatní děti. Na holku mám prostě široké ramena i hrudník. V puberně to naštěstí vyvážily široké boky. Bohužel jsem byla i oplácaná, ale když se dívám na fotky, vyloženě tlustá jsem nikdy nebyla. Jenže i to stačilo, abych si nějakou tu nepěknou poznámku vyslechla.
Pak puberta. Pořád jsem byla oplácaná. Bohužel ve třídě hubeňourů. Na adapťáku jsem byla "ta tlustá holka". Vážila jsem nějakých 75-76 kg. Bohužel svalů jsem moc neměla.
Pak jsem začala sportovat a jíst zdravě. Bohužel i hlídat kalorie. Nabrala jsem svaly a zbavila se tuku. Dostala se na nějakých 67kg.
Pak začalo záchvatové přejídání. Díky němu jsem na současných 70kg.
Střídá se to - 3 dny jím maličko a hodně sportuji, 1 se přejídám. Pořád dokola. Pořád se snažím ten kruh prolomit. Zkoušela jsem zvracet - nedokážu to.
Jsou dny, kdy si připadám krásná, přitažlivá a září ze mě energie. Pak jsou dny, kdy si připadám tlustá a hnusná.
Ať jím jakkoliv, neustále mám pocit, že se na mě lidi koukají. Že koukají, jak se ta tlustá holka cpe. Tlustá holka přece nemá právo jíst.
Jdu po městě a v hlavě mi běhá jen to, že si tamta zrzka na lavičce určitě říká, jak jsem tlustá a co si říká ten chlap proti mně ani nechci vědět.
Občas se mi před očima přehrávají ty poznámky - o tlustej prdeli, o tlustej holce a spousta dalších. Jako by ty lidi stáli přede mnou. Vidím jejich oči a posměch v nich.
Na ty Vánoce nezapomenu. Dala jsem si jeden perníček. Pak strejda poznamenal něco ve smyslu "Á, Jana už se vrhla na cukroví.". Ta poznámka se dotkla mojí tehdy čtrnáctileté ješitnost a za ten den jsem si nedala už ani kousek cukroví, i když jsem na něj měla chuť. Při obědě jsem domonstrativně snědla porci stejně velkou, jako moje pětiletá sestřenice.
V hlavě nosím kalorické tabulky. Všechny rady na hubnutí znám nazpaměť. V podstatě laik, ale v hlavě nosím znalosti výživovýho poradce.
Dneska jsem spráskala tabulku čokolády, troje ledové kaštany, nějaké ty perníčky, pár kousků sladkého pečiva. Hrůza? Pro mě realita. Realita, kterou jsem se opět snažila neúspěšně vyzvracet.
Ale od zítra už budu jíst, jak mám. Budu hubnout a budu konečně štíhlá. Určitě!
Nečekám spásu. Jen jsem potřebovala trochu přerovnat ten ****** v mojí hlavě.