Přítelův důvěrný vztah s jeho expřítelkyní

u nás to vždy bylo tak, že jsem se s nimi rozešla, protože mi přerostla přes hlavu některá z jejich vlastností, která mi vlastně vadila už od počátku, ale jednou jsem prostě řekla "a dost". Jinak fyzicky jsem si nezevšedněla ani s jedním (naopak - s jedním jsem pak pravidelně po rozchodu spala ještě asi rok, a bylo to super).

Přítel mi taky věří, ale mně samotné vadí, že ta reminiscence sexuální přitažlivosti tam pořád je a bude jednou provždy. Takže prostě ani já se s nimi nechci stýkat, ať chci nebo nechci tak se pokaždé během hovoru s ex dostanu na nějaké naše společné zážitky, někdy i sexuální zážitky...prostě mi to nepřijde fér vůči mému současnému příteli, i když jsou to jen slova, myšlenky, vzpomínky...

Není to normální a já bych to netrpěla ani náhodou. Nezakazovala bych nic, chlapec si může přeci vybrat sám a dobrovolně - zda mu stojíš za opravdový, dospělý vztah nebo si bude hrát na pubertáka a s ex po večerech posílat přáníčka na dobrou noc

Takové věci at si vyžerou ty tolerantní ženušky, kterým připadá důvěrné kamarádství s ex normální. Mě teda ne a mému partnerovi naštěstí také ne - nikdy jsme to řešit nemuseli. Mít doma chlapa, který obíhá kavárničky s ex - no, připadá mi to až směšné, nemůžu si pomoct.

to je myslím otázka pro tvého přítele proč tomu tak je. Zřejmě nemá dořešen svůj vztah k ní .

možný možná je , ale já osobně nevidím důvod proč s bývalým partnerem udržovat neustále kontakt, postrádá to pro mě smysl ,když je to minulost. Leda , že by mi na něm ještě stále záleželo a chovala k němu ještě nějaké city a proto by byl jakýkoliv kontakt s ním pro mě důležitý.

ty si vystihla to, čo mňa napadlo pri prečítaní príspevku..
netolerovala by som to..ale chápem, že je to pre teba boľavé, nám sa ľahko píše keď to len čítame a neprežívame na vlastnej koži

Reaguji na latulipe:
Z vlastní zkušenosti už bych takový kontakt s ex netolerovala. Časem se to pořád stupňovalo a po téměř třech letech plných klamů, lží a hlavně trápení jsem to stejně skončila a jsem ráda. Za to trápení to nestojí. Člověk jen trápí sám sebe a máš právo na to aby si Tě někdo vážil a miloval Tě. Toto normální opravdu není.
Akorát když je člověk zamilovaný tak má tendence stále vidět naději, že vše bude dobré.
Přítel neví co chce, ale to za něj řešit nemůžeš. Lze ovlivnit pouze svých 50% a to sice, zda si to nechám líbit a dobrovolně se nechám trápit a nakládat na sebe zátěž problému partnera, která dokáže pěkně tížit.
Fajn chlapů je stále dost, tak proč se živit zbytky, když můžu mít královskou večeři. Pardon - lepší přirovnání mě nenapadlo

Nejdůležitější je, jak vážně to tvůj přítel s tebou myslí. Pokud tě "hrozně" miluje a myslí si, že jsi ta pravá, tak se můžeš na bývalku vykašlat, není pro tebe konkurence. Pokud jsi jen mezistanice nebo náhrada, je lepší utéct, zasloužíš si něco lepšího.

Já bych to udělala (tedy, chtěla to tak udělat, ale nevím, jestli bych na to měla žaludek) tak, jak to dělají chlapi. Prostě bych se jaksi z toho vztahu vytratila, klidně i postupně, snažila bych si ve vztahu užít, co jde (romantické drahé večeře, dárky, sex ), ale v mysli se orientovat spíš na to, že jsem volná a že vztah už vlastně není. Pak bude záležet na to, jak to s tebou tvůj přítel myslí - pokud jsi pro něj ta pravá, bude o tebe bojovat (a ne o svou bývalou, což dle mého teď probíhá). Pokud nejsi, tak to celé potichu a beze scén vyčichne.

Ono je to opravdu hrozně těžký. Kdyby mi o tom vyprávěla nějaká kamarádka, tak bych si asi taky myslela, že se zbláznila, že ještě s někým takovým je. Jenže jak jsem se ocitla v téhle situaci já, tak jsem bezradná. Navíc jsem ještě nic podobnýho nikdy nezažila, takže sama nevim, jak se k tomu mam postavit. A přesně se ve mně bijou ty dvě možnosti, že buď ze mě prostě dělá blbce nebo že to všechno vidim moc černě. Vážně nevim. Nejhorší je, že když mu třeba přijde zpráva, tak já mam hned v hlavě, že je to od ní a už mam zase po náladě. Vážně nerozumim k tomu, proč lidi k sobě nedokáží být fér, přece ke komu jinýmu by se tak člověk měl chovat než k tomu, koho má rád?

Už jsem to chtěla ukončit, jenže pak mi to zas hlodalo v hlavě a neudělala jsem to. Tak asi zatim opravdu budu jako pozorovatel, budu se snažit tu pravdu zjistit a pak to bude jasný. Ale je to tak těžký.

Já vím, hrozně to bolí . A je těžké ukončit jakýkoli vztah, vždyť my ženy žijeme vztahy, jsou pro nás prioritou.

Myslím, že to, na čem jsi, zjistíš, když se budeš snažit z toho vztahu preventivně (spíš teoreticky, než prakticky) vycouvat, ale nic nevysvětlovat. Prostě si sama ve své mysli dej od vztahu pauzu, představ si, že jste spolu skončili, dělej věci, které bys dělala, kdybys byla nezadaná. Soustřeď se na sebe a vůj život, rozmazluj se, podnikej akce s kamarády. A jemu nic neříkej, nesmí vědět, co se v tobě děje. Pokud bude mít zájem být s tebou, postaví se do fronty a bude se ucházet o tvou přízeň, a tím zjistíš, jestli z tebe toho blbce dělá, nebo ne, prostě, ať se projeví jako rytíř a má tě za svou vyvolenou princeznu. Nedávej se levně. Fakt, že ses musela dozvědět, co ses dozvěděla, a to, že se s tím musíš krutě vyrovnávat, musí být nějak z jeho strany odčiněn. Potřebuješ "bolestné" k navrácení ztracené důvěry. Počkej si na něj, neulehčuj mu to. Sice u toho budeš hrozně trpět, ale ber to tak, že to utrpení upevňuje tvou osobnost v tom, abys nedělala v budoucnu žádnému chlapovi hadr, ani současnému, ani případným budoucím. Myslím, že každá žena by měla v koutku duše počítat s tím, že její vztah může kdykoli skončit a měla by být na to připravena, jako že se jí nezhroutí celá osobnost a celý svět. Tím se stane tou, která (jemně a tajně) ve vztahu udává ton. Nesmíme zapomínat na to, že ve vztahu se má lépe ten, kdo méně miluje. A my se přece chceme mít lépe

Já vedu přátelské vztahy se svými ex a bez problému. Nechápu proč by se ti dva spolu nemohli dál bavit třeba můžou být dobrými přáteli, ale ve vztahu jim to prostě neklape. Si pamatuju jak některé kamarádky, když měly vztah, tak neusále vykládaly jak ho milují a jak se nikdy nerozejdou apod. pak se rozešly kvůli blbině a za týden ho nenáviděly tak, že ho ani nepozdravily. Jasně někdo je vážně svin.ě a ublíží, ale také se jde rozejít v klidu zapomenout a být ok.

Akorát smska typu: nenapsal jsi mi na dobrou noc..je trošku přestřelená od jen kamarádství podle mě, ale to by měl řešit ten tvůj a dát jí jasně najevo, že je zadaný a že mu tohle nemá psát. Bejvalka od kamaráda mu dokonce posílala nahé mms a když na to přišla ta jeho sjela ho a řekla mu, že tohle není normalní ať to vyřeší. Tak to vyřešil nereagoval. Takže nikdy neházet vinu hned na jeho bývalou, ale na toho vašeho, protože on by měl mít rozum a i když mu to možná lichotí měl by si uvědomit, že má někoho nového

Já s tim všim naprosto souhlasim, a ještě se o tom všem člověk musí dozvědět sám, fakt si řikám, že jemu samotnýmu to neni trapný...a že mu vůbec neni trapný podívat se mi do očí...Nejhorší je to, že je to všude okolo, že já snad ani neznám věrnýho chlapa, je to hnus Jak pak mam někomu takovýmu věřit? To už je fakt zoufalství...

Můžu se zeptat, kolik vám třem je? Takové smsky jsem dostávala ve 14 letech.
Normální to není, nechodila bych se svým přítelem, kdyby se pravidelně stýkal, nebo si psal s bývalou přítelkyní. Nežárlím na žádnou z nich, ale prostě tohle se nedělá.

No je mu dost, 25 let..no, jinak holky, nakonec jsem zjistila, že se nejedná jen o tuhle bývalou, ale i o x dalších....a nevěra natuty proběhla, takže to samozřejmě ukončuju...strašně to bolí, na druhou stranu už mam tu jistotu co jsem tak potřebovala, takže je to bohužel už jasný

Reaguji na latulipe: to je mi moc líto hlavně to zvládněte a nebrečte, buďte ráda, že je pryč, najdete si lepšího, co si vás bude vážit

Mockrát děkuju! Pláči se samozřejmě vyhnout nedá, mamka mi i dala prášek na nervy, protože jsem tak zralá na to složit se, protože ty konkrétní věci co jsem se dozvěděla jsou tak otřesný, je to až neuvěřitelný, jak a jakym způsobem někdo dokáže podvádět a pak mít ten žaludek se mi dívat do očí a říkat sladký řečičky..neuvěřitelný, přijde mi to spíš jako špatnej sen..

Vím jaké to je, kdybych to měla skončit se svým přítelem, tak bych byla zralá tak na... no prostě a ještě v jeho věku se tak chovat, hnus no. Žít s tím, že druhého člověka podvedl, to snad ani nejde. jednou jsem se "jen" líbala a musela jsem to říct...