Příteli řídí život jeho rodiče

tak ono mu nic jiného nezbývá, když chce jíst, bydlet, peníze na vš atd....buď bude poslouchat a pak může bydlet, jinak jde z domu, takže je prostě v závislé pozici a odkázaný na jejich libovůli...

Taky jde o to čemu dává přednost, jestli o tu Vš opravdu moc stojí pak mu bohužel nezbyde nic jiného než to dalších několik let trpět a ty s ním, pokud by dal větší přednost žít svůj život v klidu, tak by se nesjpíš musel na Vš vykašlat, zůstat v práci v které je a za vydělané peníze už by se nějaké bydlení určitě našlo.. Teď bych řekla že by sis měla položit otázku, zda to s ním takto těch několik let než dodělá Vš vydržíž, nebo ne.. protoře to určitě hodně ovlivňuje Váš vztah..A taky jestli on v budoucnu se bude dokázat od svých rodičů "oddělit" nebo jak bych to řekla...Zkrátka aby ho neovlivnili na tolik aby mu to jeho chování poslušného pejska nezůstalo na pořád...S takovým člověkem jak bych žít nemohla...

Reaguji na pulspuls: Ano posluchat rodiče pokud u nich bydlím a stanovit si určitá pravidla to ano, ale co je moc,je moc..

A co kdyby studoval dálkově a přitom pracoval? Asi by to bylo náročné, ale mohl by si tak zajistit vlastní bydlení. Takovéto chování ze strany rodičů je absurdní, podle toho, co píšeš, mě opravdu nenapadá jiné řešení, než se odstěhovat.

Reaguji na B.bbbb: Myslím,že by bylo nejlepší si teď najít práci,vydělat si prachy na vš a na bydlení a do školy nastoupit o rok déle...Jako nechat se takhle terorizovat a ponižovat v 21 letech jenom kůli vš? Myslím si, že to za tohle nestojí protože to je vážně extrém...

On v tom žil celý svoj doterajší život. To on nedokáže.
To by ho musela jedine prinútiť - a na to by musela použiť primeranú silu, čiže byť takou akí sú jeho rodičia.
Myslím, že jemu najviac pomôže k osamostatneniu tá výška, aj ked si nie som istá.

Ano, jak už tu někdo napsal, to není nerozumné chování rodičů k dospělému synovi, ale to už je na hranici šikany a týrání a to už opravdu nepomůže nic jiného, než aby se přítel prostě "odstřihl", tj. odstěhoval..

Můžeš mu pomáhat, ale pokud je v takovém stavu, že je na to víceméně zvyklý, tj. třeba situace, kdy si rodiče přijedou pro něj k tobě ( k tvým rodičům) a udělají vám tam ostudu..no nevím, mně není jasné, proč vůbec otvíráte ( já bych zavolala přes okno, že pokud budou stále obtěžovat, tak volám policii), ale rozhodně bych nenasedla do auta a neodjela s nimi..navíc jak jim třeba odevzdává celou výplatu a oni mu přidělují peníze..

No tím chci říct, že, ať to zní sebeošklivěji, že by bylo nejlepší ho nechat. To je kluk z nenormální rodiny, který evidentně to nemá sílu řešit ( to by jim neodevzdával výplatu a jiné věci) a ty se do toho akorát zamotáš a stejně mu nakonec nepomůžeš, jenom na tom " necháš nervy".. vím, nezní to moc hezky, ale podle mě to tak prostě je..

Sama píšeš, že se cítíš v 18-nácti ještě mladá na to s někým bydlet ( ale pro něj je to asi jediná volba), takže asi tak.. prostě v 18-nácti nemůžeš za někoho řešit špatné rodinné podmínky...

Mohla by jsi akorát pomoci někomu, kdo se už chce a dokáže bránit sám ( prostě být jen nápomocná), ale z jediné věty v příspěvcích mi nevyznívá nic, co by s tím vlastně dělal jednoznačně on.. odjede s rodiči, když chtějí, odevzdá jim výplatu, neodejde o měsíc dříve z práce kvůli VŠ apod...

Mimochodem, není vůbec tak lehké vyhodit někoho z bytu, kde máš trvalé bydliště, takže takové výhružky od rodičů jsou spíše trapné.

Ať odejde. Co jinýho jako, tady asi jiné řešení není když rodiče prostě nechápou, že je dospělej. A jestli jde o finance tak ať studuje dálkově. Vždycky se to dá nějak vyřešit. Já bych tohle teda nezkousla.

Přesně to jsem taky myslela.
Ale opravdové oběti takhle neumí uvažovat. Je pravděpodobné, že je pod psychickým terorem a manipulací. A to je zlé.
Bohužel musím souhlasit s Marketahr. Nejlepší bude odejít, protože se za pár let může stejně chovat on k tobě. Model chování se bohužel ve většině případů dědí, a on v něm žil příliš dlouho...

A chovají se tak jen tak nebo k tomu mají nějaký důvod? Já jsem takové chovaní také zažila bylo to přímo u nás v rodině, ale nebylo to jen tak. Můj bratranec měl vždycky absolutní volnost do té doby co ho ve 3. ročníku vyhodili ze školy. Důvěru a úctu rodičů si získal tím, že se postavil na vlastní nohy. Změnil přístup, začal pracovat, dodělal školu, ale hlavně co řekl to taky udělal žádné sliby.
Já osobně bych stanovila jasná pravidla jak to bude...budu studovat, ale budu taky žít. A jinak nechovají se tak třeba kvůli tobě? Spousta rodičů si myslí, že mají doma Supermana a že má na víc