Zdravím.
Nacházím se již delší dobu s přítelem v situaci, kterou řešíme stále dokola, a když už se zdá být všechno ok, jsme zase na začátku, a tak bych se chtěla zeptat i na názory jiných, jestli třeba jiný člověk, který do situace vidí jinak nebude vědět, kde by mohl být zakopaný pes.
Jak už jsem psala, problém souvisí s mým přítelem. Jsme spolu něco přes rok, půl roku spolu bydlíme. Já mám ráda sport, zdravý životní styl (ne přehnaně), cestování, poznávání nových věcí. Jednou bych chtěla mít děti a mým životním smyslem a cílem je mít zdravou fungující rodinu, nějaký pěkný baráček a nemuset otáčet každou korunu. 
On má naopak rád klidnější život, hraje hry na PC, čte knihy, vzdělává se, má rád deskové hry, zbraně. Děti rád nemá, i když na to má ještě dost času, ale ten hlavní smysl života vidí (nebo alespoň vždy viděl) v tom, žit někde daleko od lidí, dělat si svoje věci a mít svůj klid. Je tu však také hodně věcí, kterí máme společné. Například oba rádi jezdíme na motorce, chodíme do kina/divadla, na plesy, deskové hry a cestování se stali tak nějak našim společným koníčkem, oba rádi chodíme do restaurací nebo za kamarády, vaříme. Ale ten životní styl a cílmáme prostě každý jiný.
Po několika měsících, když mi tohle všechno došlo, jsem se s tím srovnala. Když dělám já něco, co nebaví jeho, dělási zas on to svě a naopak. Společné věci pak děláme dohromady. Nějak v tom problém nevidím, rodinu jsme se dohodli že budeme řešit až přijde čas, teď ještě několik let ani jeden děti nechceme.
Jenže pobléím je hlavně v těch menších, každodenních věcech, ve kterých se oba lišíme. Já mám ráda zdravější jídla, on si dá klidně tři dny za sebou bramboráky nebo topinky. Nevadilo by mi to, ale přítel má menší nadváhu a já se bojím, aby v budoucnu neměl zdravotní problémy. Má hodně rád coca colu a byl zvyklý ji pít každý den, ale kvůli mě přestal, protože já větší svinstvo snad neznám a četla jsem, že to má vliv na plodnost (dva litry denně opravdu s člověkem asi něco udělají). Přestal kouřit, opět kvůli mě, a i když už je z toho pár měsíců venku, pořád se mu občas třesou ruce a má na to prý pořád strašnou chuť, ale drží se. O svůj vzhled dbá asi jako normální chlap, ale třeba vlasy si myje jendou za 4 dny (má je dlouhé) a druhý den už vypadají dost mastné, ale on to prý nevidí. Když mu to ale řeknu, tak si je umyje. Říká, že přehnaně uklízím (vysávám jendou za týden, prach utírám obden). Jsem prostě zvyklá žít v čistotě, u jeho rodičů se štítím šlápnout bosou nohou na zem. Jsou to každodenní maličkosti, vím, ale nedovedete si představit jak Vám to pak začne lézt na mozek a štvát. Nechci po něm nic špatného. Kouření mi vadilo kvůli jeho zdraví, coca cola a nezdravé jídlo také. Žít v uklizeném bytě snad není žádný prohřešek a chtít po něm aby si myl hlavu tak často, abych se za něj pak nemusela na ulici stydět je snad také v normě.
Vždy si o tom promluvíme, a uděláme nějaký závěr. Když však uděláme kompromis, on ho sice přijme a chová se podle něj, ale já na něm každou chvilku vidím jak ho to štve, a že by chtěl dělat všechno jinak, po svém. Když si řekneme, že je to jeho život a já s ním začala chodit s tím, že jsem věděla jaký je, tak že si bude žít podle sebe, stejně mě to vytáčí, když to pak každý den před sebou vidím a jsme zase v tom. Už nevím, jak z toho začarovaného kruhu ven. Říkám si, že mi přece jde jen o jeho zdraví, ale nadruhou stranu mu nemám co kecat do života a kdyby to alespoň trochu šlo, nedělám to.
Po všech ostatních stránkách nám vztah klape na jedničku. Hádky jsou z 95% jen kvůli těmto věcem, spíše než hádky je to však spíš smutek obou, že už jsme zase v tom. Po sexuální stránce nemáme také nejmenší problém a na většině věcí se dokážeme bez problému dohodnout. Moc se milujeme a nechceme jeden druhého ztratit a proto bojujeme jak se dá. Oba zastáváme heslo, že ve vztahu by se měli věci řešit tím, že si dva o problému promluví a vyřeší ho, a ne že se při prvním nezdaru rozejdou. Rozchod je v našem případě opravdu až ta poslední možnost, ale pokud bych mu kvůli tomu měla šlapat po štěstí a kazit mu život, tak mi asi nic jiného nezbyde. 
Proto vás moc prosím, jestli máte podobné zkušenosti, nebo nápad jak se s tím, že máme ve zvyku každý jiné věci srovnat, poraďte Nemluvím příteli do věcí, které má rád, nemá rád, ale pokud jde o jeho zdraví, neudržím se
Děkuji za případné rady.
Nutit někoho, ať se změní "z lásky k druhému" mi v tom případě přijde jako obyčejné vydírání, které navíc nemá smysl.
Poslat SZ
Galerie obrázků
A mimochodem, pokud už nechceš, aby pod tvým deníčkem dál někdo diskutoval, tak se dá téma jednoduše uzamknout. Ale ono je lepší začít plivat jed, že jo...
