Přítel se mi začíná hnusit.

Tak to se stává ale nesmí to být moc.

Hele a není ještě k tomu jedináček?

Reaguji na Elienka:
Ne ne není.. jen to je můj nejdelší vztah.
Reaguji na Katarínka85:
Díky za podporu..
Reaguji na redmary:
Občas si říkám.. kéž by.. ale on by to nezvladl.. už k tomu měl odně možností. Baby na něj letí a už mu to pár z nich nabídlo.. neudělal to.. to mám i z jinýc zdrojů než od něj.

[Reaguji na RonieC: : já to chápu, taky jsem to tak měla a když jsme se měli rozejít, vůbec jsem si to nedokázala představit, byl pro mě kamarád i partner zároveň a většinu času jsme trávili spolu, tudíž Tě dokážu pochopit...nakonec chtěl, abychom zůstali aspoň kamarádi, ale toho jsem bohužel nebyla schopna, protože jsem k němu cítila víc než on ke mě..nikdy mi to neřekl přímo, ale vím, že už mě měl "jen rád", stejně tak odtažitě se choval, to prostě neovlivníš...

jestli ho nemiluejš odejdi od něj.. pokud nemáte závazky ( děti) kvůli kterým by to samozřejmě nešlo, což jak tak čtu nejspíš asi nemáte tak proto máš volnost odejít od něj, protože bez lásky a porozumění není vztah

můj pocit je ten,že ty jen nechceš být sama ..když se ti hnusí a jeho doteky ti jsou odporný tak to přeci nemá budoucnost

Ahoj, taky doporučuji, co nejdříve to řešit. Já to neřešila a došlo to tak daleko, že se mi sex už hnusí s kýmkoliv. Nedokážu si představit, že bych s někým spala Bývalý vztah jsem se snažila udržet a k sexu jsem se nutila. Nakonec vztah nevyšel, já jsem už rok sama a i když se někdo objeví, tak já se s ním prostě nedokážu vyspat Takže opravdu to vyřeš co nejdříve a do sexu se nenech nutit.

Pokud chceš vztah ještě zachránit, tak bych radila udělat nějakou pauzu, např.na týden odjet s kamarádkou na dovolenou, a odpočnout si od něj, třeba i chuť na něžnosti se pomalu začne vracet.... Myslím, že to funguje... Být tebou, tak se také zamyslím nad tím, proč se ti začal hnusit, třeba je to ve stereotypu v sexu, nedostatečný předehře, nebo potřebuješ sexu míň než on, nechová se galantně, nenosí Ti kytky, není romantický. A prostě mu naznačit jak by sis to představovala, co by tě vzrušovalo, jestli Tě má rád, tak by Ti měl vyhovět. Zkus to, než se kompletně rozejdete.

Když se tady rozebírají důsledky a možnosti, jako z toho ven (většinou únikem ze vztahu), tak bych rád slyšel, jaké jsou ty nejčastější příčiny a možná prevence? Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by mně kamarád nebo známý otevřeně tvrdil, že se rozchází s přítelkyní kvůli odporu k ní, nebo že by se jí nějak štítil.

Reaguji na Budizkevsemu:
myslím, že je to tím, že se prostě ze strany té holčiny vytratí láska...a my ženský ten sex bereme holt jinak. teda některý z nás a když se delší dobu přemáháme, děláme to jen kvůli partnerovi, postupně to fakt může přejít až k tomu odporu...

Tak u mňa to bolo napr. vekom a s tým bola spojená aj moja nezrelosť. Je to veľmi individuálne, ale ja som bola plnohodnotne pripravená na vzťah až keď som mala skoro 24 rokov. Dovtedy som mala priateľov asi len preto, aby som niekoho mala

Reaguji na Budizkevsemu: Nad tím taky přemýšlím a "zhnusení" se mi zdá neuvěřitelné - ale asi je to tím, že považuji za přirozené na vztahu "pracovat" a prohlubovat jej, nenechat vše jen plynout a neřešit. Vidím to u svých kamarádek, něco je na příteli dlouho štve, ale jak on to může napravit, když to neví... Přemýšlela jsem a napadlo mě tohle - takto dohromady to působí pateticky, ale osobně si nedovedu představit pěkný vztah, kde by tyto body nefungovaly...

My s přítelem jsme v ledasčem jiní, a tak jsme si společné koníčky museli najít a vymyslet, ale přirostly nám k srdci a už se na ně těšíme, společně. Dále spolu hodně mluvíme a řešíme i niterná témata, diskutujeme o světě kolem nás, ale i o nás samotných. Když nás něco štve, promluvíme si o tom, nedusíme to v sobě a snažíme se dobrat řešení. Časem jsme se naučili brát to tak, že my dva spolu jsme a budeme, takže když je problém, musíme ho vyřešit - rozchod nepřipadá v úvahu, prostě musíme něco vymyslet. A když cítíme, že se nám od druhého něčeho nedostává, řekneme to (citlivě) a přijdeme s jasným návrhem, protože by bylo celkem sobecké přijít a říct "Nejsem šťastný/á, nevím proč" a nechat druhého trápit se.
A pravdou taky je, že si sebe navzájem vážíme a dáváme si to najevo - děkujeme si, chválíme se, ne přehnaně, ale když je důvod, proč se nezmínit
Co spolu bydlíme, snažíme se pěkně starat o náš domov a chceme, abychom se tam rádi vraceli. Máme tam útulnou atmosféru, kocoura, navíc často peču, takže nějaká s láskou upečená dobrota doma vždycky je
Samozřejmostí je i nabourávání stereotypu, ne nějak zásadně, ale abychom se ve vztahu nenudili - pochopitelně to platí i o sexu...
Není to žádný "návod", ale řekla bych, že i díky tomu všemu jsme po letech dospěli k hlubokému vzájemnému respektu, důvěře (...ale i tak mě občas nase...vytočí) a je to vážně můj nejbližší člověk. A byla bych hodně ráda, kdyby to tak co nejdéle vydrželo

Zažila jsem to samé a dopadlo to tak, že jsem mu zahla, ale tím jsem si uvědomila, že potřebuju jinýho chlapa a tohle už nic nezachrání. Ukončila jsem 5 letý vztah a dodnes toho nelituju. Od té doby mám smůlu na chlpy, jsem stále sama, ale vím, že mě přitahujou a já je taky. Jednoho dne se zase nějakej super chlap objeví.
Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak bych se k němu nevrátila. Taky jsem se ho už nemohla ani dotknout. On mě miloval a chtěl si mě vzít, ale moje city byly navždy pohřbený.

Reaguji na Budizkevsemu:
příčin může být hned několik.. u mě se odpor vyvýjel postupně a bylo to tím že můj EX byl hoodně na sex (i několikrát denně) když jsem ho odmítala tak mě nutil dělat jiný věci a tím se mi navždy zhnusil.. Ze začátku jsem to brala, ale postupem času jsem si připadala jako otrok..Bohužel v takovém případě není divu že místo lásky nastane odpor..

to se ani nedivím, málo kdo tohle přizná

Nemáš teď třeba jen nějaké těžké období? Já když jsem měla hodně školy a do toho ještě další problémy, tak jsem přítele taky moc nesnesla. Neměla jsem náladu. Zkus odjet třeba na týden ke kamarádce, k rodičům, sourozencům nebo tak a třeba se to zlepší. Kdyby třeba ne, tak aspoň budeš vědět, že jsi udělala maximum, co jsi mohla.

Reaguji na Alisss: Mam to teď težší, ale z většiny řeším přítele. Asi tomu dám ještě šanci a zkusim třeba odpočinek, ale on to nevezme. Už jsem to zkoušela. Měla jsem ponorku z něj a on mi na to řekl, že to je blbost a že to neuznává.