Přítel po 7 letech žití nemá zájem o svatbu

byla jsem ve stejné situaci,byli jsme spolu 7 let a pořád nic. Pak jsme o tom spolu začali mluvit a on se konečně odhodlal mě požádat o ruku. Teď jsme přes rok svoji. Zkus si s ním o tom promluvit, proč je to pro tebe důležitý atak. Třeba to pochopí a změní názor. Souhlasím že svatba ti štěstí nezaručí, ale já ji taky chtěla a bylo to krásný a určitě se dočkáš neboj

no je opravdu vidět , že tady nežiješ, jelikož tady je momentálně nejméně svateb za posledních x desítek let a lidé žijí moderním způsobem single . ze zdravotního hlediska je nejlepší období na otěhotnění právě 25 let. Když každý nechává těhotenství po třicítce , tak se pak nemůžeme divit , že přibývá umělých oplodnění.Něco si o tom přečti a nežvástej tady , že kdo nemá ve 20 ti dítě je divnej. To už se opravdu nenosí ani v postkomunistickým světě.

Tak to silně doporučuji.

Souhlas, mám to stejně.

To chápu, to to pak má člověk hozený zase trochu jinak Mám kaamráda, který se letos ženil a taky s přítelkyni zaali bydlet až po svatbě....

Reaguji na Kachorra: mě by přišlo, že "kupuju" zajíce v pytli, kdybych si nejdřív nevyzkoušela společné bydlení.

pro zakladatelku:jak už tady holky psaly, určitě mu jasně řekni, co očekáváš, že už máš chuť "založit opravdovou rodinu". Jestli, ale ví, že je pro tebe svatba i rodičovství důležitá a pořád se k ničemu nemá, byla bych na pozoru, abys pak nedopadla tak, že pořád jen čekáš...Když už máte práci a bydlení, znáte se dost dlouho, a jste spolu spokojení, nevidím důvod proč se nevzít! A já bych narozdíl od holek se nebála na přítele i trochu "zatlačit", v mém okolí je spousta holek, co jsou vdané a spokojené jen proto, že k tomu přítele trochu pošťouchli ( a ti chlapi, jsou nakonec rádi, že se odhodlali a někdo je k tomu nakopl), a hodně těch, které pořád čekají a radši ani nepípnou . . .

To snad néééé. Ber to takhle, ty máš tedy svoje určitě nějaké peníze a ty bych třeba investovala do koupi bytu (pokud na to budeš mít) a když spolu budete a bude to klapat, tak ty ho budeš pronajímat a mít penízky svoje další a když vám to spolu neklapne, tak aspoň budeš mít kde ve svém bydlet.

Ano, naprosto s tebou v tomhle názoru souhlasím. Sama to tak mám taky v plánu. Láska je sice krásná věc, ale jak se říká: líp se ti pak brečí ve vlastním autě než v MHD. Taky to tak budu chtít řešit s přítelem, a´t od začátku máme věci vyjasněný. Je to sice nepříjemné téma, ale ušeří to pak spoustu starostí a dohadů.

Tohle chápu jenom proto, že jsi křesťanka, ale já jsem nevěřící a proto je pro mě důležitější poznat toho člověka celkově, ve všech situacích a jak jinka než společným bydlením? Až tehdy spolu budete 24hodin denně (s nadsázkou), až tehdy se ukáže většinou, jací ti lidé jsou a jak spolu doopravdy mohou existovat.
Ale proti tvému postoji nic nemám, každý to má jinak prostě.

Súhlasím.

Ono se to dá poznat už jen z chození co má za zvyky a zlozvyky a jaký je a bude v soužití, no alespoň já to poznám. Dovedu si to představit.

A sexuálne spolu žijete? Pretože mi pripomínaš názormi kolegovu priateľku. Kolega s ňou chodí viac ako 5 rokov, nežijú spolu, nemali ani sexuálny styk (všetko až po svadbe, ktorú ešte neplánujú) a ona si myslí, aký úžasný je jej priateľ a ono je to úplne naopak. Podvádza ju, kade chodí, skúša to aj na mňa a ak sa tí dvaja raz vezmú, ich manželstvo skončí veľmi rýchlo

Reaguji na Ciiicaaa: Já vím. Jen bych si prostě osobně nikdy nepořídila dítě s někým, s kým bych nebyla sezdaná, je to pro mě gesto, že se mnou chlap chce být (jasně, naivní ), že budeme mít všichni stejné příjmení a že v případě, že se od nás pokusí prchnout, z toho nevyjdu s holou prdelí ... Kromě gesta lásky je to pro mě i určitý způsob zajištění co se týče rodinného života, ve kterém jsou už i děti.[/cituji]
s tím naprosto souhlasím

Ona ta svatba k něčemu užitečná je. A to hlavně pro ženskou a děti. Když chlap umře, tak manželka aspoň dostane vdovský důchod a děti sirotčí. Taky po něm manželka dědí. Ale když není manželka, tak dědí jeho rodiče nebo děti. Nebo když dojde k rozchodu, tak bez svatby si chlap odejde jenom tak. A maximálně musí platit alimenty. Ale při rozvodu se aspoň musí rozdělit majetek. Všechno má svoje výhody a nevýhody.

Promiň, ale to je moje věc a navíc OT, ale úplně jsem to čekala, že když napíšu, že jsem křesťanka, tak tu budu něco extra Svůj názor jsem napsala a tím to tu pro mě končí. Takže všem přeji hezký večer

No vidíš. My se vzali po 10ti letech a společně jsme spolu bydleli 6 let

Jo a na svatby taky nechodím, stejně jako Adka

Ono to jde i tak. Nemusíš mít honosnou svatbu

Přesně. Taky jsme to tak měli

Ono se dá jít se svědkama na radnici zdarma

Přesně tak

Ono se to hlavně hafo změní, když spolu začnou dva lidé bydlet

Heleď, bydlení je fakt pecka a zjistíš spoustu věcí, co jsi před tím nevěděla
Taky jsem po 4 letech chození znala jeho zvyky atd, ale tím bydlením se to fakt změní.

ne, to nejsi. Možná trochu

Jinak taky znám pár křesťanů a normálně mají sexuální život. Vím, že je to proti bohu, či co, ale asi člověk průběhem života mění svá privilegia

Někdo holt v určitém věku zatouží po dětech, ale nechce je mít za svobodna, nechce se jmenovat jinak než její dítě a muž, se kterým žije. Nerchce se dožít toho, že po 10,20,30 letech společného soužití jí v případě hospitalizace o jejím chlapovi nikdo nic neřekne...prostě si nemyslím, že svatba je jen přežitek, že je to jen hloupý papír. A už vůbec bych netvrdila, že v ČR stále platí, že kdo nemá dítě ve 20 je divný
Jsem na tom stejně jako zakladatelka, svatbu bych ráda, mluvíme o tom, ale víc nechávám na partnerovi. Prostě si s ním o tom otevřeně promluv, nenásilně, zas není dobré chlapa k něčemu dotlačit....ale třeba se mu v hlavě trochu rozsvítí a povzbudí ho to držím pěsti!