Reaguji na Lucie_82:
Samozřejmě, že to tak něktěré páry mají, ale aby to tak bylo v pořádku, musí to tak chtít oba. A zeptala ses svého přitele proč nechce?
Reaguji na Januel:
ehm, no protože ještě s nikým nebydlel a řekla bych, že je zvyklej na to bydlet sám a už se mu nechce nic měnit. Je mu 38, takže počítám, že už názor nezmění ...
Cituji Monus: Věř, že platit byt a veškeré měsíční výdaje, které jsou potřeba k žití, z brigády dost dobře nejde. Partner má na to narozdíl od tebe správný názor, jít bydlet v době, kdy ty studuješ, je blbost. Počkej až dostuduješ, najdeš si práci, a budete moct se na bydlení finančně podílet. Když už - tak má do společného bydlení tlačit ten, kdo má peníze, ne ten, kdo by brigádničil
Cituji Ančí: Sice trochu skromně (nemáme postel, mrazák ani troubu)
Bez urážky, ale ne každý by chtěl z partnerem žít za tuto cenu. Slečna za rok, dva dostuduje, mezitím můžou oba šetřit na "začátek" společného života a pak mít krásný, moderní byt se vším všudy.
Cituji Januel: Víš, chci abys napřed dostudovala, našla si práci a až pak vyřesíme bydlení. Ale zavrhnout to hned tím, že řekne že nemá důvod s ní bydlet, to přece mluví samo za sebe úplně jinak
Vždyt jí řekl, že je to kvůli financím...
Cituji Sasanka: já s přítelem bydlím asi rok a půl. Jsem student a on pracuje, bydlení mi navrhl on. Já mu už ale předem řekla, kolik budu schopná přispívat na nájem a jídlo, a že víc ode mě prostě nemůže čekat...I přesto se mnou bydlet chtěl.
Asi vydělává více nebo je jiná povaha, někdo finance řeší méně a někdo více...A asi je "zralý" na společné bydlení, ne každý mladý člověk to tak má...
Cituji Nattalka: můj přítel je ještě dost mladý a studuje...
Mladí muži se nechtějí příliš vázat společným bydlením a upřímně? Já být znovu "náctiletá", tak do cca 22 let možná více také s nikým nebydlím...A svému synovi bych doporučila to samé. Vztahy jsou pak "příliš vážné", lidé tím trochu zestárnou, podřizují se druhému...To patří k dospělému životu a manželství, proč to prožívat už ve 20ti, když se na to člověk necítí? Raději bych studovala, věnovala se svým koníčkům, brigádám, romatickým randíčkám s přítelkyní a šetřila na vlastní byt než platit drahý nájem a prát chlapovi trenky...Každý na to musí "uzrát", někdo dřív někdo později...
Cituji Lucie_82: ehm, no protože ještě s nikým nebydlel a řekla bych, že je zvyklej na to bydlet sám a už se mu nechce nic měnit. Je mu 38, takže počítám, že už názor nezmění ...
Myslím, že tu bylo téma, kde se to probíralo...Ted nevím v jakém, ale zkus pohledat...Holky tam řešily, že s partnerem nebydlí a jsou tak oba spokojení.
Cituji Sasanka: ale lidé spolu bývají často jen ze zvyku, a protože nechtějí být sami...a z ostatních témat mám pocit, že on nic neřeší, zatímco slečna řeší všechno až moc
No tak to je hnus, nechápu ty lidi a pokud ví, že s ní neplánuje a nechce v budoucnu být, měl by k ní být natolik upřímný a říct jí to, aby si mohla najít někoho, kdo to cítí stejně jako ona, ale to asi těžko někdo udělá a vzdá se svého pohodlí a snahy hledat někoho jiného, kdo by za něj vše zařídil a vyřídil...No a co by teda měla dělat, přestat všechno tak řešit a nechat něco i na něm? Protože mě to tak taky přijde, já se snažím s partnerem být a plánovat a on nic...Reaguji na Lucie_82: Jo máme viz.příspěvek nahoře. Důvody jsou tam také popsány a pokud by si na něm dlouhodobě trval tak to nevidím do budoucna dobře, protože já už bych s ním bydlet chtěla a i když se budu stěhovat do města, kde on studuje, stejně se mnou být nechce. Potom teda budu bydlet s kým chci, třeba i s kamarády a on mi na to nebude moct říct ani půl slova, když on nechtěl, to potom nevím jak se mu bude líbit. Nechápu ty chlapy, jak vidím tak všechno řídíme my, ženy a oni se jen vezou a ještě si určují pravidla (až na pár vyjímek tady)
Cituji martinam: a upřímně? Já být znovu "náctiletá", tak do cca 22 let možná více také s nikým nebydlím...A svému synovi bych doporučila to samé. Vztahy jsou pak "příliš vážné", lidé tím trochu zestárnou, podřizují se druhému...
No ale zrovna mě by se to už líbilo, kdybych mohla bydlet s přítelem, o vážný vztah stojím a už jsem na to určitě i vyzrálá když po tom toužím, ale tak jasně, když to tak partner necítí tak se s tím nedá nic dělat... Mě jde jen o to že jedině tak bych mohla být šťastná, vztah na dálku není vůbec nic pro mě.
Cituji Nattalka: když to tak partner necítí tak se s tím nedá nic dělat...
Klukům to trvá déle než se rozhodnou se "vázat" společným bydlením...Však on k tomu taky jednou dojde. Bud to bude "včas" anebo o tebe holt přijde, to je život...
Cituji martinam: Klukům to trvá déle než se rozhodnou se "vázat" společným bydlením...Však on k tomu taky jednou dojde.
Jak to tak čtu, tak klukům to dochází a chtějí společné bydlení většinou až kolem třiceti roků...a to já tak dlouho čekat nemůžu a už vůbec nechci... i taky kvůli tomu, že jsem od přítele starší o dva roky a pokud by mu mělo všechno tak dlouho trvat tak to potěš
Cituji martinam: ud to bude "včas" anebo o tebe holt přijde, to je život.
To je pravda, dost smutné ale..škoda že jim víc věcí nedochází...pak ztrácí ty, kteří je milují.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.