Přítel nechce jezdit za mojí rodinou

Taky nerada jezdím k přítelovým rodičům. Důvodů mám několik. Jeho matka je taková ta kvočna, co potřebuje mít nad vším dohled, do všeho furt kecá a já na to nejsem zvyklá. Pak tam nemám žádné soukromí. U nich se neklepe, takže klidně mi do přítelova pokoje zrovna když se převlékám vstoupí jeho otec, nebo když odpoledne s přítelem odpočíváme a pospáváme, vleze nám tam jeho matka. Navíc jsou tam papírové zdi, takže si nemůžu ani v klidu dojít na záchod Nechutná mi u nich jídlo, všude je divná špína....Přítelovi jsem to vysvětlila (ne vše co tady píšu, protože to by se asi urazil) a dohodli jsme se, že tam budu jezdit max. na 2 dny, v kolik cca odjedeme atd. Naštěstí to respektuje.
Třeba má tvůj přítel taky nějaké svoje důvody, proč u vás nechce trávit více času. A pokud jste měli dohodu, že ráno odejdete, tak jsi to měla respektovat. Když se vžiju do jeho situace, kdy on počítal s tím, že po probuzení odejde a pak jste na něj všichni spustili, ty, tvoje mamka i taťka, ať vydrží, že ani neochutná polévku atd... Taky bych byla vytočená a pěkně naštvaná.

Částečně Tvého přítele chápu. Také se necítím dobře v situacích, kdy musím být s cizíma lidma, konverzovat s nimi apod. Zkráta vůbec nevím, jak se mám chovat, zmatkuji a přijdu si pak neskutečně trapná. Přitom jsem jinak velmi společenská osoba, ale musím být mezi lidma, které znám, pak nemám nejmenší problém. Takže to může být také důvod, proč se přítel takto chová...

Pokud ti vadí, že přítel nechce navštěvovat tvoje rodiče (což mi po ročním vztahu nepřijde nijak divné, zvlášť když píšeš, že ani se svojí rodinou se moc nevídá), tak to vyřeš s ním v soukromí, ne že ho společně s rodiči navezeš do situace, kdy tam MUSÍ zůstat. Já bych byla taky naštvaná a určtě ne v náladě na nějaký společný oběd a zdvořilou konverzaci.

To je pravda... jestli jste byli domluvení, že ráno pojedete, pak to od tebe nebylo moc hezké... být na jeho místě jak do mě celá rodina hučí a nadává mi že si ani nedám polívku, tak už se tam nevrátím... myslím, že ted bude tvůj přítel zaseklý už uplně..

Přesně tak, úplně souhlasím

Reaguji na Chrisstina: Ještě bych dodala že "slušnost" je bohužel definována extroverty, tj. většinou lidí, a tahle většina prostě nedokáže pochopit tu menšinu která není tak společenská a nemá potřebu se realizovat ve společnosti. Pro mě třeba není slušnost když na mě přítelova rodina neustále vyvíjí nátlak abych k nim taky jezdila. Pro ně zase není slušnost když to neustále odmítám....

Tak pokud by si nerozuměli a měli spolu nějaký problém..pak bych to i trochu chápala.. Ale pokud si tvůj přítel prostě nechce s tvou rodinou vybudovat vztah, pak bych to brala jako varovný signál.. Evidentně jsi jiná a svou rodinu máš ráda...a ráda se s nima stýkáš... představ si budoucí živto - děti apd...On bude stále odmítat...logicky z toho budou velké prblémy..
Moje mamina pochází ze 7 dětí a jsem velká rozvětvená rodinka.. setkáváme se i v širším kruhu ( sestřenice, jejich muži, bratránci s dětma, tety, strejdové atd...) kytary, vínečko a povídání...Každý rok, kdo může a chce jeden na společnou dovolenou... K mojí mamině jezdíme min. jedno za 14 dní, pokud je léto i častěji a grilujeme, zabékáme.. Jdeme do divadla apd...S tcháňatama bydlíme v jednom domě ( soužití 12 let - naprosto bez problémů ) a tak je vidím prakticky každý den . přibrzdím řeknu co nového atd...

Neumím si vedle sebe představit partnera, který by s tím měl problém...Svou i manželovu rodinu mám ráda a ráda s nima trávím čas... Myslím, že je dobré si hned v počátku vztahu uvědomit co mi vyhovuje a jaký člověk vedle mě má být.. Se kterým se mi jednoduše bude dobře žít...Čímž neříkám, že tvůj přítel je špatný..To v žádném případě...Každý jse jiný - jinak žijeme,máme jiné hodnoty apd.. Pro mě je rodina na jedné z předních příček...

Reaguji na Janicek:

já bych to zas tak nehrotila a nemyslím si , že je nevychovaný.Asi proto má své důvody proč se tam necítí dobře a já bych je respektovala pokud chceš mít klid.Nemyslím, že je nutné u někoho obědvat nebo pít kafe jen proto , že se to na návštěve jaksi sluší.

každý to má hozený jinak, co je pro jednoho absolutně běžná věc nemusí být pro druhého.A , že je to někde jiak neznamená , že je to špatně.

Podle mě hodně záleží na povaze, někdo založený rodinně je, jiní vůbec. Já i můj přítel jsme hodně rodinné typy, takže jsme hodně času s našima, nebo s jeho mamčou, či taťkou. A když je nějaká rodinná akce, tak je automatické, že tam jdeme spolu. Mě třeba rodinné akce hrozně baví, protože u nás spolu skvěle vycházíme a je vždycky sranda, to samé u přítele.
Na druhou stranu ale znám plno lidí, které na tyhle akce neužije. Třeba on sám s rodinou až tak dobrou zkušenost nemá, nebo k nějakému rodinnému životu ani nebyl vychováván.
Takže pokud ty jsi ten první typ a on ten druhý, pak záleží jak se k tomu postavíte. Moc možností tam asi nebude. Buď uděláte kompromis a ty ho nebudeš do častých návštěv tlačit, on ale zase na druhou stranu ustoupí a k vašim s Tebou sem tam pojede. Nebo se smíříš s tím, že budete žít tak trochu odděleně. A nebo si najdeš jiného partnera. Vím, že ta třetí možnost je asi trochu moc radikální, ale pro mě by to třeba důvod k rozchodu nejspíše i byl. Je to holt hodně individuální záležitost a hodně záleží na tom, jak moc je tohle pro Tebe důležité.

Nic takového jsem nenapsala - musíš číst celé příspěvky :

Reaguji na Bruce78:

Já na tohle tlachání obědové taky nejsem. A už vůbec, když se mi nechce, a všichni se na mě sesypou ať nikam nejedu a ať si dám. Na odmítnutí oběda zas tak nic neslušného nevidím. Spíš mě vždycky vytáčí ti druzí, 2x řeknu ne a ono furt nic .... No takže bych to taky zas tak nehrotila, jezdit za rodičema můžeš i bez něj, když tě to tam tak táhne, s ním třeba tak jednou za 2 měsíce...prostě nějaký kompromis.

Reaguji na Bruce78:

myšleno všeobecně, nevztahuj to na sebe.
Prostě každý to má daný jinak a pokud to má někdo odlišně od nás samých a s rodinou se zas tak nezžívá asi bysme to měli respektovat.

Reaguji na mikkýsek:
Ano, a já přece píšu to samé ( z tvé reakce po vytrhnutí mé věty z kontextu - tak trochu vyplývá, že jsem netoleratní , jinak je mi to fuk )...
Jsem toho názoru, že pokud se potkají lidé, kteří to mají diametrálně odlišné, pak se dle mě toto stane velkým svárem - viz. zakladatelka už po roce vztahu... Jen málo lidí, když má se svým partnerem žít a mít děti toto vyřeší ke spokojenosti obou stran...
Pokud můj partner takový je a mě to bude vadit,pak mi bude chybět v momentech, kterých není v mém životě málo - logicky to nebude fungovat...Ale pokud se dohodnou, domluví najdou kompromis = bude to hezké a já jim to moc přeji...

Já tvého přítele chápu. Existují lidé, co to mají tak, že mají zájem jen o svého partnera a udržovat vztahy s jeho rodinou jim připadé zbytečné/nepříjemné... Nejsem návštěvový tip, nemám milion přátel a s rodiči přítele se po 5 letech prakticky neznám a on s mojí rodinou taky ne, když na ně narazím, slušně je pozdravím a prohodíme několik zdvořilostních vět - to je vše, nevšimla jsem si, že oni by se snažili naše vztahy prohloubit a já na to chuť nemám. Třeba je na tom tvůj přítel podobně. Představa takového neplánovaného oběda u mého milého, trapný výslech (co škola, co budeš dělat v létě, jak se mají tvoji rodiče) u mě způsobuje kopřivku, brrrr. Prostě jsem taková a příteli to nevadí, on je na tom totiž dost podobně. Pokud tvůj přítel je takový ten přáteský tip, co je jinak pro každé posezení, tak se třeba jen trošku stydí před tvými rodiči, promluv si s ním, co konkrétně mu vadí/je nepříjemné a třeba by to šlo vyřešit k oboustrané spokojenosti. Třeba se mu honilo v hlavě něco jako: Ošu*kal jsem jim v noci dceru a teď je mám ještě vyjíst... Tyhle trapné pocity by asi šly lehce odbourat.