Přítel nechápe, proč chci vypadat líp a nosit hezké věci

Tak jsem tuhle diskuzi pročetla od začátku do konce a nedá mi to, abych se taky nevyjádřila
Nemyslím si, že liposukce je nejlepší řešení, ale jestliže Šmoulajz vyzkoušela všechno a tohle se jí zdá jako nejlepší řešení, tak proč ne.
Co se týče šátku LV, mě se to zdá jako vhodný dárek pro osmnáctiletou slečnu. Jak už tady bylo řečeno, je to kvalita, klasika a soudě podle četných reakcí, je to věc, která v určitých kruzích vzbudí hodně pozornosti a možná i závisti Dle mého názoru lepší než tradiční zlatý prstýnek, nebo řetízek (stejné hodnoty). Vlastně cokoliv, co udělá radost, je ta nejlepší investice.
To, že s tím má přítel problém bych viděla jako opodstatnělé pouze v případě, že by tyto věci sám financoval, což tak zřejmě není, takže by si své nejistoty, či čím to trpí, měl vyřešit sám v sobě. S řečmi o střední třídě bych ho poslala někam. Osobně vyznávám názor, že by se měl člověk cítit co nejlépe a vynaložit na to tolik prostředků kolik může a kolik sám uzná za vhodné.

Napadlo mě to samé co Daníčka...vždyt jste tu chtěly slyšet jen názory, ty se vyslechnou, podiskutuje se a konec. A ne to tady pořád dokola obhajovat, skoro se mi zdá, jako bysme tomu dárku bránily a dokud všechny nebudem souhlasit, dárek se kvůli nám kupovat nebude Vždyt je to fakt jedno, už bych to dál neřešila, stejně se nikdy všichni neshodnou na jednom názoru, tak je zbytečný se snažit někoho přesvědčit. Ten šátek prostě kupte, když chcete, a nedejte na ostatní

Roxyn23 no je to asi tak, že má kluk obavy, co bude dál, co bude chtít Śmoulajz jednou třeba po něm...ale zároveň si myslím, že do dárku nemá co mluvit, zejména, když sám drahý dárek přijal....pořád mi tam vyvstává kombinace obav, závisti, srážení ega - viz poznámka o posunu do jiné vrstvy, přistřihování křidýlek, dokud je holčina mladá

Roxyn,
já myslím, že ta koupě je jasná !

Natýsko,
aspoň má šm obrázek co říct a co ne....stejně se to časem vytříbí jakou mají oba představu o životě....já trochu tuším...nakonec šmoulajz asi také.....
janis

Holky já bych to neřešila, prostě bych příteli dala najevo, že to je dárek, a ať to teda nějak už neřeší. Jen bych mu určitě naznačila, že v budoucnu nehodlám chtít takovéhle nákladné dárky pravidelně po něm, to by mu mohlo ulehčit

Natýska
Ani jsem nečetla tvůj příspěvek a napsala jsem to samé...že do dárku nemá co mluvit, ale aby se nebál, že budou takové dárky chtěny někdy i po něm

Nedá mi to a musím se připojit k reakcím. Musím říct, že zpočátku jsem si řekla něco o rozmazlené 18 leté holčině. Ale po přečtení celé diskuse musím říct, že můžu jenom závidět vztah Šmoulajze a její maminky a kdybych měla místo mých dvou kluků holku, určitě bych se chovala stejně. Šmoulajz to má podle mě v hlavě na svůj věk velice dobře srovnané, ví, co chce a moc jí fandím. Šátek je dárek, takže příteli se to moc líbit nemusí, ale to je asi všechno. Š. musí počítat s tím, že většina chlapů tzv. ženské "blbinky" moc nechápe a sama časem pozná, že se prostě o holčičích věcech před nimi není potřeba bavit víc, než je nutné Oni mají svoje koníčky a ty zase nemusí být po chuti nám. Mmch, můj manžel zpočátku taky moc nechápal, ale teď po mém několikatiletém vytrvalém působení řeší někdy i víc než já, co má na sobě, jestli všechno ladí ... A teď mně překvapil, o prázdninách mě posílá na 2 týdny na jazykový pobyt do Francie a já jako žena činu už šetřím korunky na návštěvu LV. A k té lipce, pokud se tím opravdu trápíš, běž do toho.

Přesně tak, možná má obavy, že když je to v 18 šátek za 7 tisíc, ve 20 by to mohla být podstatně dražší kabelka, pak brilianty, BMW... všechno je to kvallitní, nadčasová klasika, že... Ne, nechci rýpat, ale chlap přece jen potřebuje mít pocit, že se umí postarat a cítí se nejistý, že by těm nárokům nemusel v budoucnu stačit.
Ale taky je třeba dodržovat zásadu č. 1: nikdy chlapovi neříkat, kolik ta dotyčná věc doopravdy stojí (pokud to tedy sám nefinancuje)

Yasminka já nemyslím, že Alča měla na mysli to, aby ten, kdo nekývá, nepsal...spíš to bylo myšleno tak, že občas ty názory měly náznak toho, cože by slečna v 18 nechtěla a to třeba malinko moralizováním zavání i mně....je to podobné, jako když moje mamka kouká na lidi, kteří jezdí k moři, že ona tam nikdy nebyla a taky žije - a přitom dovolená je běžná věc, a věřím, že i LV se stane běžnou věcí a nikdo nebude řešit, jestli je vhodné, nebo ne a od kterého věku je to vlastně tolerovatelné.....každý názor je vítaný a některá témata jsou prostě vyhraněnější a jiná jsou klidnější ...tohle je z té první kategorie...

To zajiste. Tohle nikdo nerozporuje. V podstatě se jedna o to, jak moc muže partner zasahovat do rozhodovani o tom druhem. Co si koupi za vlastni přijem - dar považuji za vyhradni přijem jedince, je tomu tak i ze zakona. Co uděla s vlastniim tělem. No a taky s tim souvisi jake ambice kdo ma. Což může byt do budoucna problem.

No jen jsem viděla název tématu a musela jsem sem! Poněvač je to přesně ten problém, který já teď prožívám se svým přítelem! Jsme spolu 4 roky a nikdy se tak nechoval, naopak vždycky když mi to slušelo, hrdě se mnou vyšel do ulic a sám mi i řekl, že rád ukazuje jak má hezkou holku! V poslední době a myslím, že to začalo od té tdoby co se definitivně rozhodlo, že půjdu na plastiku, je podrážděný a nevrlý kdykoli mám na sobě něco hezkého nebo dělám něco pro to abych vypadala líp. Nedávno jsem si třeba koupila nové džíny, konečně jsem sehnala takové které mi opravdu sedí! Jsou celkem dost nízké-ale poněvač jsem hubená, jsem z nich nadšená, protože v nich MÁM zadek. Nosím stejně dlouhá trička, líbí se mi to víc než krátká a vidět mi stejně nic není. Okamžitě se strhla ohromná hádka když jsem za ním snadšením přišla, že mám nové kalhoty-už to začalo, že v tom vypadám jako děvka, to v tom jako chceš chodit ven? Vžyť je ti všechno vidět! Nikdy bych takovou reakci od něj nečekala. Šaty ve kterých jsem chodila minulé léto a všechno bylo v pořádku jsem si nedávno zkoušela a libovala jsem si jak to v nich bude vypadat hezky až budu mít prsa a zase to začalo! V tom chceš chodit ven? Vždyť to vypadá skoro jako noční košilka! Jiný případ: Byli jsme v obchodě a já na něj jestli by mi koupil samoopalovací mléko, ať se trochu opálím, do léta (dělám to tak každé jaro) vše v pořádku, koupil, zaplatil odebrali jsme se domů a cestou už byl nějakej zakaboněnej a doma začal, že zas na sebe budu patlat ty hnusy, co je v tom chemikálií a kde co všechno. A takhle bych mohla donekonečna!-najednou mu i vadí, že si pečuju o nehty, že jdu ke kadeřnici, že mám novou barvu na vlasech, dokonce i že si trhám obočí!! Prostě mu vadí absolutně všechno! Nevím co s ním! Nikdy se tak nechoval! Nevím jestli třeba jen žárlí, jenže to z něj nedostanu, vždy jsme si sice říkali všechno, ale v posl době je jako vyměněný. Podrážděný, všechno mu vadí-kolikrát už jsem se snažila s ním o tom promluvit! A´t mi řekne nerovinu co se s ním děje, proč mu najednou vadí, že se nsažím vypadat hezky, vždyť to přece dělám taky pro něj. Nic platný! Proto když jsem viděla že tohle téma je, chtěla jsem si o tom s vámi popovídat a třeba zjistit, jestli už s tím některá máte zkušenosti....

pajula - no, když to vyjádřím natvrdo, tak dosud s lehkými nedokonalostmi a nenápadným ohozem Tě měl jistou, o vylepšenou se už začíná bát, jinými slovy žárlit.Pokud mu začíná vadit trhání obočí, krémování a líčení, zavání to poruchou osobnosti a despotismem.Bacha na to. Jisté věci jsou symptomatické, i když nenápadné. Za 10 let to může končit přivazováním za nohu k posteli nebo monoklem. Snad jsem se Tě nedotkla, ale raději vidím věci černě.Změna jeho postoje k Tobě se mi hrubě nelíbí.

Přečetla jsem si tak trošku o co v téhle diskuzi jde, bohužel až po tom co jsem se svěřila se svým problémem.....nechci se teď prosím nikoho dotknout, nechci nikoho urazit, jen prostě a jednoduše řeknu svůj názor. Jestli už někdo řekl něco podobného nebo jestli se diskuze zvrhla někam jinam-omlouvám se, přečetla jsem pouze první dvě stránky, ale svůj názor prostě říct chci. Začnu teda od začátku.

Promiň mě taky přijde, že se chceš chlubit tím, že máš na krku šátek za sedm tisíc-nechci ze sebe teď dělat nějakou chudinku, ale jsem jeden z lidí, který si nemůže jen tak dovolit šátek třeba jen za tu tvou již zmiňovanou dvoustovku....Jaký je rozdíl mezi šátkem za 39Kč kde(se přiznám ) nakupuji já a šátkem za 7000kč? Ano řekla bys v kvalitě, ale z toho co jsem četla mám pocit, že nejsi z lidí ,který by nosil jednu věc x let-já třeba když si koupím dražší boty tak počítám s tím, že mi vydrží na několik let.

Jedním dechem mluvíš o tom jak nemáš peníze na to, abys chodila cvičit (tvůj přítel to má tedy předplacené, to mu se to lehko říká) ale druhým dechem mluvíš o liposukci a na tu peníze máš? Nebo když už tedy maminka kupuje tak drahý šátek, tak jí řekni: "ne mami já bych raději dělala něco se svou postavou, tak mi těch sedm tisíc dej já si za to předpaltím fitko". Nechci tě nijak urážet-chraň bůh, jsi nejspíš opravdu z vyšší vrstvy, tak si můžeš dovolit koukat po cenách trochu jiným způsobem než jiní, mě to prostě jen trošku přijde jako rozmar, raději budeš mít zjizvené břicho, hlavně že si zaplatíš liposukci. Jsi krásná, štíhlá, tak nechápu proč taková operace. Pochopila bych, když by sis chtěla jít nechat třeba zvětšit prsa, nebo zmenšit nos (kdyby to teda bylo potřeba), protože to je věc určitého komplexu, který nikdo z nás prostě nezmění, tím že budu třeba denně plavat nedocílím toho, že nebudu mít např odstáté uši, ale vždyt s postavou jde dělat tolik věcí-já si myslím, že třeba u tebe by stačilo nějaký zpevňující krém a trochu pohybu....s tvým přítelem (nemůžu si pomoct) ale souhlasím ať se to týká šátku, nebo té liposukce. Jinak-nemyslím to nijak zle jen mám prostě pocit, že tak trochu neznáš hodnotu peněz. Co se týče vysoké školy, v tom ti fandím, toho se drž. Já třeba jsem musela jít pracovat a vydělat si na střední, takže jsem do prváku šla ve dvaceti letech....mít vysokou školu je můj sen ale chtěla bych ještě do třiceti stihnout děti, takže to padá. Nechci aby to někdo bral jako sebelítost, jen udávám příklad jak žijí jiní. Mít v kapse sedm tisíc, zbytečných, tak si jdu udělat řidičák a nebo když už něco na sebe, tak vyměním kompletně celý šatník a ještě zajdu ke kadeřnici-vietnamci to jistí

chava ježišmarja? Já jsem tedy pesimista, ale zas až tak ne to myslím ne....neí z těch co by dokázal, ženskou třeba uhodit, nebo jí něco i zakazovat.....nechá mě se malovat apod, prostě jen remcá a já nevím jak z něj dostat co se s ním děje-jestli třeba žárlí tak přece to chce si s ním nějak promluvit, dostat to z něj a ujistit ho, že pro to nemá důvod. Vždycky jsme si dost věřili, já klidně mohla vždycky i třeba sama na diskotéku, poněvač on disko nesnáší...tak mě v klidu pouštěl s kamarádkama...pustí mě sice i teď, ale prostě je vidět, že ho to znepokojuje.