Přítel mě stresuje

amiris

Ahoj,

potřebuju radu, potřebuju někde nutně profiltrovat svůj "problém". Určitě je to malichernost, ale mě už dlouho takhle nic nezžíralo. Jedná se o to, že mám přítele - je ženatý (v rozvodovém řízení), má skoroexmanželku (nejsou spolu rok a půl), která má asi dojem, že bude věčně skákat, jak si pískne a 2 děti, u kterých mu přijde, že pro ně musí udělat absolutně vše a mám takový pocit, že je to umocněné tím, že je opustil (jasně, beru, děti jsou přece děti). Platí na ně nemalé alimenty, má je u sebe 2x v týdnu, 1x týdně odpoledne hlídá, a 1x za 2 týdny je má u sebe od pátku do neděle. . . Když se náš vztah začal tak nějak vyvíjet víc na vážno, začaly mi postupně vadit některé věci. To, že neustále řešil něco s bývalou (i malé blbosti) prakticky každý den, nemohlo to počkat, i když se spolu vidí tak často (viz předávání dětí). Začalo mi vadit, že když dojede domů, tak se jí "hlásí" sms, že dojel v pořádku. . . a tohle se stupňovalo. Nakonec mi začalo vadit i to, jak přehnaně "otcovský" je na své děti, jak mi neopomíná zdůraznit, že já jsem oproti nim vlastně nic, a že pro ně udělá vše. Tak jsem mu prostě řekla, že když je má u sebe, tak s nimi prostě nebudu trávit čas, když se ke mně stejně chová divně, když jsou u něj. Také nemusím poslouchat řeči o mamince, jestli tam s námi bude taky nebo ne , a v neposlední řadě mě třeba pošle v dešti bez deštníku domů (ví, že musím), jelikož jeho dítě řekne, že se mu nikam nechce.

Co mě ale trápí hlavně, je to, že se poslední 2 týdny neustále hádáme. Řekl mi, že prý si myslí, že mi skáče kolem ******, a že stejnou chybu už nebude dělat podruhé, takže přenechává iniciativu na mně. :/. No. Jenže jsem byla nemocná, na nemocenské, a měla jsem se rozhodnout, kde budu - on měl mít na víkend děti u sebe, tak jsem zvolila variantu být u našich. Tak se urazil. A od té doby to jde jenom z kopce. Jsou to blbé 2 týdny, kdy se prakticky jenom hádáme. Teď ten poslední stál úplně za nic. Na Velikonoce se v 7 ráno sebral a jel pro svoje děti a šli obcházet své známé. Neozval se mi. Kdybych se ho na něco neptala já, tak mám smůlu. Dojel kolem 6té večer, a hrozně se divil, že jsem naštvaná. V úterý (i pracovně) odjel ráno, vrátil se po 8mé, jelikož měl děti. Ve středu jsme spolu byli chvilku dopoledne, odpoledne měl děti. Pak jsem mu volala, jestli by nešel na procházku. Tam jsme se opět pohádali a já šla spát domů. Ve čtvrtek opět odjížděl brzo ráno, protože musel s malým k doktorovi (skoroexmanželka v práci). Dojel kolem půl desáté. Dneska jsem jela k našim, protože má mít u sebe na víkend děti (to na mě nemá moc čas), a zítra je u nás oslava, tak jsem chtěla vidět snad po roce své staré kamarády. Tak se naštval, že se tahám s jinými a s ním ne. Pořád mě zavaluje obviněními, že s ním nechci být, že mu vůbec nepíšu, že ho neobjímám a blablabla. Holky, já už nevím, já jsem z toho tak vyčerpaná. Nedávno mi řekl, že když mu delší dobu "nedám", že si teda najde jinou. Prý ze srandy . Dneska mě vezl domů, tak jsme se stihli pohádat ještě xkrát a nezapomněl mi před chvíli udělat scénu, jak se cítí na dně a zklamaný, že jsem mu za celý den poslala JEN 2 sms (ano, vzdala jsem to, když mi odpověděl na jednu po 2 hodinách jedním slovem). Je věčně podrážděný a nepříjemný. A já taky. Vybuchuju kvůli naprostým blbostem, cítím se věčně sama a on mi pak vmete všelijaké věci, že prý z něho dělám debila a já jsem ta perfektní. Ach jo, vůbec nevím, co mám dělat. Je mi jasné, že takhle to dál nejde. Buď mi někdo řekne, že jsem pořádně hloupá, hysterická a měla bych se začít chovat normálně, nebo já už nevím. Pár dní mi je docela dost špatně od žaludku, mám pocit, že vybuchnu, ale nějak se z toho nedokážu vymanit. Nemáte radu? A to nám není, bohužel, ani těch náct.

amiris

když já si myslím, že za hodně si můžu i sama . . . prostě asi nejsem teď už vůbec schopná přijmout ty jeho děti . Tak to asi mluví za vše. Ze začátku jsem byla tolerantní, v pohodě, jeho ex je ještě nemocná (asi toho i zneužívala proti němu), tak jsem ho podporovala, snažila se být v klidu, ale asi se to nakupilo, asi je to moje vina, že to nezvládám a už prostě reaguju přehnaně na každou blbost. Škoda, že se to takto špatně popisuje, že náš vztah nevidí nikdo zvenčí tak, jak to opravdu je. Píši prostě svůj úhel pohledu, jak ho vnímám já. . . Ale asi vážně začnu utíkat
Pořád jen slyším, že jsem hysterická, že všechno přeháním, že jsem já ta špatná. Když nechci jeho děti, ať si teda jdu a za chvíli přijde, otočí a dělá ťuťuťuňu. Jsem na nervy. Už nevím, co je dobře, a co je špatně.

Verča11

Hele, jestli nemáš ráda jeho děti, tak zdrhej...Vím, že to asi nehceš slyšet, ale on bude dobrý táta, pro děti dělá hodně, snaží se a tak si vždycky vybere je a na tebe. Jsi asi mladá kočka, co by chtěla chlapa jenom pro sebe, ale uvědom si, že takový vztah s tímto mužem nezažiješ! On je táta a vypadá to, že dobrý a když to nekoušeš, tak do toho ani nechod...
A k exmanželce? Ať chceš nebo ne, tak se s ní bude bavit minimálně do 18.narozenin mladšího děcka. A jsou i páry, které se i po rozvodu dovedou bavit docela normálně, zajít na kafe, tak aby tě neštvalo i tohle...

amiris

Reaguji na Verča11:

tohle si uvědomuju, vím, proč pro ně dělá první poslední a nezazlívám mu to! sama vím, že kdybych měla děti, taky by pro mě byly nejdůležitější, ale asi bych je nenechávala rozhodovat (např.), ale to už je jeho věc. Já jen říkám, že mi vadí, když prostě nemá čas (a z velké části i kvůli dětem), a pak mi vyčítá a dělá scény, že nejsem s nimi, nebo z dalších x důvodů.

Ale tvůj názor samozřejmě beru. Vím, že to tak je. Jen když jsem se s ním o tom bavila, a říkala mu, že na to nemám, tak mi sliboval a prosil a náhle je to tak, jak to je. Ten vztah se vyvíjel z přátelství, netušila jsem, kam až zajde, rozhodně jsem nikdy neměla v plánu začínat si něco s chlapem, který má závazky. No, stalo se. Myslím, že na něco takového by ale měla málokterá ženská. Možná taková, co sama děti má a ví, co to obnáší.
Já děti miluju, i ty jeho mám moc ráda, ale prostě to nějak nejde.

cokoladovasusenka

Hele já jsem v podobné situaci. Mám přítele který má desetiletého syna...s jeho maminou jsou snad nejlepší přátelé, bydlí kousek od nás, takže denně jsou v kontaktu aspoň přes tel. kvůli kdejaké prkotině...kluk je u nás taky co chvila...
A bohužel s tím nic neudělám...s ní vycházím v pohodě, ani v ní nevidím konkurenci, protože ona chodí s kamarádem od mého přítele, už pár let...takže máme přátelský vztah.
Jediné co mi trochu vadí poslední dobou je, že jsem v posledním trimestru těhotenství a tak chci mít klid a začalo mi vadit že tu věčně kluk lítá...ačkoliv ho mám ráda. A taky že on přítel ho rozmazluje, koupí co si kluk zamane, uělá co si řekne, ale na takové ty věci jako jestli je v autě připoutanej, jestli se najedl, to musím myslet já, mezitím co partner si mě moc nevšímá... a to sme se taky pohádali nedávno že mi tu jeho syn vadí.
Takže máš dvě možnosti, buĎ jeho děti začít brát jako svoje a přestat řešit že je v kontaktu s ex... a nebo ho prostě nechat jít, pokud je to na tebe moc, protože lepší to nebude...
My jsme si naštěstí konečně vyjasnili že prostě poslední měsíce těhotenství chci mít klid, ne že by mi vadil vyloženě jeho syn.
tak se to snažíme nějak skloubit že u nás nebude věčně ocmrndávat a ještě si k nám vodit kamarády a když už, tak že ho vezme přítel třeba ven, takže já mužu mít klid doma

amiris

Cituji cokoladovasusenka: s jeho maminou jsou snad nejlepší přátelé

tak v našem případě tomu tak není, prakticky se "nesnášeli", hází (hlavně ona jemu) klacky pod nohy, kde to jde, občas seká dobrou, pak je zase zle, a žehlila jsem to vždy já, já ho držela, ale už se to vážně nedalo. S dětma ho vydírá a vyhrožuje mu ve svůj prospěch.

Cituji cokoladovasusenka: s ní vycházím v pohodě

to já ne, ani ji neznám . . . když jsem se ho (přítele) zeptala jednou, že teda, když si předávají děti, tak jestli můžu s ním, tak na mě vyvalil oči, že jako prý proč to chci, jestli je to nutné, že by mu třeba začala dělat další problémy, kdyby mě viděla a tak . Já vím, že jsou to malé věci, ale je jich moco nasbíraných a když se všechny dají dohromady, tak to není moc ok.

Cituji cokoladovasusenka: A taky že on přítel ho rozmazluje, koupí co si kluk zamane

njn, to znám, sice teď už se malinko krotí, protože přítel prostě peníze nemá, dává ex víc než si u nás vydělá půlka holek, pak ještě platí na kluky, když jsou u něj, ale te´d má s prací horší období, tak on sám prostě nemá . . . akorát je pak ještě podrážděnější a naštvanější a schytávám to já

halamka74

Myslím, že by si měl Tvůj přítel nejdříve vyřešit svou minulost-dokončit rozvod, uspořádat výchovu a tak... Možná je toho na něj ( i když si to nepřizná) moc, Nechce ztratit děti, neví co si počít sám se sebou a potom to hází na druhé (tebe).
Prostě to vidím tak, že mám sám v hlavě guláš a možná by pomohlo zvolnit alespoň do doby, než bude mít po rozvodu.

mikkýsek

Cituji amiris: skoroexmanželku (nejsou spolu rok a půl), která má asi dojem, že bude věčně skákat, jak si pískne a 2 děti, u kterých mu přijde, že pro ně musí udělat absolutně vše a mám takový pocit, že je to umocněné tím, že je opustil (jasně, beru, děti jsou přece děti). Platí na ně nemalé alimenty, má je u sebe 2x v týdnu, 1x týdně odpoledne hlídá, a 1x za 2 týdny je má u sebe od pátku do neděle. . . Když se náš vztah začal tak nějak vyvíjet víc na vážno, začaly mi postupně vadit některé věci. To, že neustále řešil něco s bývalou (i malé blbosti) prakticky každý den, nemohlo to počkat

víš, manželka a už vůbec ne děti se nedají jen tak odstavit. Za prvé ještě nemá vyřešenou minulost a uzavřenou kapitolu manželství a za druhé vadí ti i jeho děti a vlastně cokoliv co se jeho minulosti týče , na tom zřejmě pohoříš. Pokud s ním chceš být budeš muset přijmou jeho rodinu jako součást vašeho života ať se ti to líbí nebo ne. Pokud toho nejsi schopná , budeš se věčně cítit jako štvaná zvěř. . Já z tvého příspěvku cítím velkou zaujatost.

Cituji amiris: Vybuchuju kvůli naprostým blbostem, cítím se věčně sama a on mi pak vmete všelijaké věci, že prý z něho dělám debila a já jsem ta perfektní.

pokud chceš mít pohodový vztah , lovíš ve špatných vodách.Ženatí či rozvedení muži s nevyřešenou minulostí s sebou vždy přinášejí jisté komplikace a ne každý je dokáže zvládnout.Pokud ho máš opravdu ráda a vztah k němu vidíš jako perspektivní určitě najdeš nějaký kompromis, pokud nejsi schopná přehodnotit tvé momentální postoje neustojíš to.

janule600

Možná to bude znít hloupě, ale já myslím, že je daleko lepší mít takového chlapa než nějaké bl*ba, kterého jeho děti z předchozího vztahu vůbec nezajímají. Možná budeš jednou ve stejné situaci jako jeho bývalá. Možná i ty si ho vezmeš, budete spolu mít děti a pak se rozvedete a nějaká jiná nebude chtít vaše děti... Jinak tě úplně chápu... Jen jsem ti chtěla napsat i pohled z druhé strany

dareen

no, řeším podobnou situaci, hodně štěstí

martinam

Reaguji na amiris:
Nechci moralizovat - ale toto si měla předpokládat - táta dvou dětí bude jejich táta celý život, stejně jako ex-manžel. Podle mě na to "nemáš" - což neber ve zlém, já bych na toto neměla taky, proto bych si nezačala s rozvedeným, ženatým - a nejlepší pro TEBE bude se s ním rozejít. Jeho děti pro něj budou vždy na prvním místě /před tebou/ - což je přirozené - a možná i jejich máma a ty to budeš muset buď vzít, jak to je nebo si najít někoho jiného.

Jinak souhlasím s Reaguji na mikkýsek: .

Verča11

Reaguji na amiris:
Ano, myslím, že jsi to vystihla - on ti může slibovat, že si čas udělá, ale potom zavolá ex, že něco potřebuje kvůli dětem a ty půjdeš na druhou kolej...Tak to bude, nezlepší se to.
A myslím, že si dobře uvědomuješ, že tohle pochopí spíš třeba už taky máma od dětí, že prostě dají svoje děti dohromady a budou fungovat jako "patchwork family" . Jestli se těšíš na randíčka, dovolený, tajný romantický výůety ve dvou, tak začni lovit v nezadaných vodách...
Já jsem máma, tak už mám jiný náhled, ale jako bezdětná jsem věděla, že chlapa s dítětem bych mít nemohla, protože bych ho chtěla někdy mít jenom pro sebe a to už by nikdy nešlo...

Znám páry, které se nenáviděly když se rozcházely, ale časem se z nich stali kamarádi a noví partneři s tím měli taky obrovské problémy...

A ještě nakonec musím říct, že pokud se k jeho dětem chováš takhle:

Cituji amiris: Nakonec mi začalo vadit i to, jak přehnaně "otcovský" je na své děti, jak mi neopomíná zdůraznit, že já jsem oproti nim vlastně nic, a že pro ně udělá vše. Tak jsem mu prostě řekla, že když je má u sebe, tak s nimi prostě nebudu trávit čas, když se ke mně stejně chová divně, když jsou u něj.

, tak si podepisuješ rozcházecí papíry. Tenhle boj nevyhraješ a když nebudeš chtít trávit čas s jeho dětmi, tak on si vybere takovou, která ho s nimi trávit bude chtít...

Nezlob se, jestli jsem to napsala natvrdo, ale myslím, že na takový vztah nejsi...Každopádně přeju hodně štěstí, at se rozhodneš jak chceš

amiris

Nene, holky, já to plně chápu, uvědomuju si všechno, že bez toho, abych přijala jeho děti to nepůjde. Kromě toho děti za nic nemůžou, že ano. Jak už jsem řekla, jsem ráda, že se k nim chová tak, jak se k nim chová. Sama jsem neměla moc ok dětství, a on taky ne - takže z toho asi pramení ta láska k nim. A je to jen dobře. Jen se bojím, že si dává za vinu, že je opustil a někdy přehnanou péči se jim to snaží vynahradit. Vím, že jiné to nebude, ale já se obávám, že taky nebudu schopná věčně moje zájmy a vše odsouvat na jinou kolej, protože zrovna má přednost někdo jiný (neříkám, kdyby to bylo občas, ale je to opravdu neustále). Možná bych jen od něj ocenila slova jako "podívej, lásko, mám toho teď hodně, tak to zkus pochopit", a ne, že na mě bude nepříjemný, osočovat se a urážet a dělat scény. Možná, že opravdu chci vybudovat rodinu s někým úplně od základů, s čistým štítem. Ale máte pravdu, v dnešní době rozvodů a všeho si člověk nikdy nemůže být jistý, jak dopadne, takže kdo ví, co bude v budoucnu a jak dopadnu. Teď mi trochu připadá, že se vše točí jen kolem jeho, a možná jsem to špatně podala - ale jeho děti mi vadí ze všeho nejmíň. Mají mě rády, já je taky. Jen mě přítel tak trochu "nutí" do té role "matky", a já bych potřebovala volnější tempo. Když se mu to snažím vysvětlit, urazí se a napadá mě. Když jsem s nimi, tak si mě tak nějak nevšímá a chová se odtažitě, tudíž absolutně nechápu, co po mně vlastně chce. No nevím, budu si to muset všechno promyslet a zvážit, co bude pro nás všechny nejlepší. Jak říkám, je to jinak fajn člověk, hodně jsme si rozuměli, ale teď je to všechno nějak na nože. A děkuji všem.

Cituji Verča11: Nezlob se, jestli jsem to napsala natvrdo

natvrdo? vždyť píšeš jen to, co sama vím. A k čemu by mi bylo mazání medu kolem pusy. Jak píšeš, sama jsi máma a už bys to viděla úplně jinak než mladá holka bez závazků. Takže určitě nezlobím, děkuji za názor

cokoladovasusenka

No, asi takhle....zkus vzít kluky někam sama na výlet třeba, nebo se jim nějak věnovat, uvidíš jestli to něco udělá s partnerem nebo ne...jinak to jak se k nim chová neovlivníš...a ani nechtěj...když se na to podíváš ze strany těch dětí, tak přece jen je to jejich táta u kterýho potřebujou zázemí a aby pro něj byli na prvním místě. Ne všechny děcka mají štěstí na takový tatínky.
Budeš muset zhodnotit jestli je pro tebe jednodušší se nějak sžít s děckama a nebo si prostě najít jinýho partnera. Ale nakonec je asi lepší vyjít s klukama...stejně časem vyrostou do puberty a budou mít svých starostí a kamarádů dost, že je u vás ani nepostřehneš