Jak se vypořádat s velkým sebevědomým ,,přítele,, ? Řeči typu: ,, Vím, že nepatřím mezi nejošklivější. Mám dobrou postavu, jsem vysportovaný. Mám dobrou fyzičku.,,
Na mé řeči, že bych na sobě chtěla něco vylepšit reaguje: ,,Tak se podíváme co by to chtělo .... já ti řeknu co konkrétně zlepšit....
Tráví u zrcadla docela hodně času, pečuje o sebe a je hodně sportovně aktivní. Není to úplně ,,šampónek,, ale zároveň má rád péči o své tělo.
btw teď jsem četla tvůj příspěvek k tématu "kamarádka ztrácí hrdost" - trochu se to neslučuje s tím, že ty sama zůstáváš s takovým troubou...
Reaguji na Jully: Nezůstávám, my vlastně ani nejsme ,,spolu,,. Je to kamarád, který se před pár dny vyjádřil, že by byl rád, kdyby byl více než kamarád a rád by se mnou vztah. Ale nejsem si jistá, jestli do toho jít, protože tohle mě docela odrazuje. Nevím, jestli je to jen jeho povahový rys a nemyslí to třeba až tak vážně ( často si dělá takové vtípky) a jinak je hrozně v pohodě. Myslela jsem, jestli třeba se s tím nějaká slečna,dáma nesetkala s tím u přítele/kamaráda....není to až tak špatné, že by byl přímo nafoukaný nebo jak to říct, ale občas tohle pronese.
Řekni mu, že se ti zdá, že má malí péro i když třeba nemá a sebevědomí se mu sníží víc než o polovinu.
Jestli Ti to nějak vadí, tak mu to řekni. Nebo se ho zeptej, jestli to myslí vážně. Někdy je těžké rozlišit, jestli takové řeči myslí člověk vážně, nebo je pronese s dávkou ironie.
Za sebe můžu říct, že spíš upřednostňuju lidi s vyšším sebevědomím, protože u takových lidí jsem se zatím nesetkala s tím, že by měli nějaké komplexy. S pár zakomplexovanýma lidma už jsem měla tu čest - tendence pomlouvat, závidět, někoho jiného přehnaně řešit nebo dělat scény kvůli maličkostem,... Přítel s nízkým sebevědomím by mě asi ani nezaujal a zřejmě bych se vedle něj necítila tak dobře.
Cituji elle11: Řekni mu, že se ti zdá, že má malí péro i když třeba nemá a sebevědomí se mu sníží víc než o polovinu.
Nemyslím si, že je tohle to správné řešení.
Reaguji na UsmejSe: Ach díky, jako jediná si mě zatím pochopila. Mě tím svým způsobem imponuje...občas mám právě problém rozlišit, jestli to myslí doslovně, nebo s dávkou ironie. Budu si s ním muset promluvit. Jen jsem chtěla slyšet názor někoho, kdo se s tím už setkal u někoho blízkého. Já měla zatím přítele se sebevědomým ne až tak ,,nápadným,, nebo jak to mám napsat. Ovšem na druhou stranu, pokud jsem měla pochybnosti o sobě, bývalý přítel mě přesvědčoval, že jsem hezká atd. (asi znáte takové ty ženské dny, kdy se cítíte na nic). Tenhle to nedělá, naopak mi řekne, abych s tím teda něco dělala atd.Nejsem na to zvyklá, ale má to na mě docela dobrý účinek, už si tolik nestěžuju a fakt makám.
Reaguji na bezega: To neni ani tak urážka spíš konstatování. Asi jako on konstatoval co by se dalo zlepšit na tobě.
Reaguji na Saraa: Vztah je o kompromisech a není to tak, že mi to na něm úplně vadí. Jinak je to moc fajn chlap..
Cituji bezega: bývalý přítel mě přesvědčoval, že jsem hezká atd. (asi znáte takové ty ženské dny, kdy se cítíte na nic). Tenhle to nedělá, naopak mi řekne, abych s tím teda něco dělala
On nezná základní pravidlo, že žena občas potřebuje malou lež?! To je skandální! Jsou lidi, kterým tohle prostě nedojde. Holt mu to pravidlo asi budeš muset hezky polopaticky vysvětlit, jiné řešení mě nenapadá.
Reaguji na UsmejSe: on třeba neřekne přímo, ale néé, sluší ti to. Řekne třeba, ale prosímtě, já jsem normální chlap, nepotřebuju žádnou modelku.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.