Přítel má neskutečně slabou vůli

A ještě dodám, že se nedivím holkám, že jim to od tebe připadá přehnané - mě by to asi taky připadalo, jenže jsem zažila něco podobného (s tímto druhem nespolehlivosti) a kdo nezažil, jak strašně to se.re, tak to asi nepochopí. Když vám partner neustále kazí plány kvůli jeho nespolehlivosti, tak je to opravdu na zabití. Jste pak za blbce i u rodiny, kamarádů.... to je jedno. Začne to párkrát do měsíce, ale pak se to třeba přehoupne do něčeho horšího. Takže Sally_: ty se tady nemusíš obhajovat. Něco si napsala a já to beru tak, že je to pravda.

Reaguji na RomanKaS:

tvůj příspěvek bych brala, pokud by se její přítel choval takhle denně, to ano, ale pokud se jednou za čtvrt! roku ( a opravdu to není častěji) zdrží o 3-4 hodky déle na pivu, kdy sice napíše, že už jde, ale kecá dál, protože se prostě asi dobře baví..( no kdo z nás to někdy rodičům, partnerovi neudělal, že) - tak z toho soudím, že to tento případ nebude

mě to přijde prostě docela v normě, naopak mi přijde dost zvláštní "hrozně se bát" o někoho ( je to chlap a je mu 29let), kdo se jednou za čtvrt roku zdrží ( obzvlášť, když vím, že sedí v hospodě a vyvozovat z toho, že " má přítel hrozně slabou vůli a to by se případně mohlo obrátit i v to, že si najde jinou" hm..no nevím.

já tě naprosto chápu, jak to myslíš - mám to stejně. sice bych z toho asi nevyvozovala, že má přítel slabou vůli a je alkoholik (jak tu padlo od jiných), ale bojím se taky. my to máme tak, že pokud jeden z nás někam jde, tak to normálně ohlásí a řekne buď "příjdu v tolik a tolik" nebo "nevím, kdy příjdu - napíšeme si". v prvním případě příjdeme v tolik a tolik plus minus nějaká chvilka (ale stejně i o té chvilce se většinou informujeme), ve druhém případě si napíšeme v průběhu večera podle toho, jak se party vyvíjí. většinou si ještě po cestě domů zavoláme, že už jsme na cestě domů - nevím, proč to dělá přítel, ale já to dělám proto, že chci, aby věděl, že už jsem na cestě, kdyby se mi něco stalo. a jsem ráda, že to dělá i on, protože já se pak taky nebojím, že se mu v tramvaji něco stane. ten strach o druhého naprosto chápu, protože toho vidím denně v praze hodně - opilci, feťáci a buhvíco (předevčírem jsem jela domů kolem půlnoci a v tramvaji si jeden týpek zapálil a druhej na něj vytáhnul nůž, ať jako to típne a začali se hádat.).

chápu, že jsou lidé, kterým je to jedno, kteří jsou víc nad věcí, nebo co já vím, ale já taková nejsem a asi ani můj přítel, za což jsem ráda. není to o stíhání a kontrolování - mně je celkem jedno, kde je a kolik toho vypil (a přítelovi u mě taky), ale chci bejt v klidu, že je všechno ok.

divné je, že to tvůj přítel začal dělat takhle z ničeho nic - podle mě se něco změnilo, třeba mu jenom kamarádi řekli "hele, ty s náma vůbec nechodíš na pivo, to jsi takovej podpantoflák?" a on aby jim dokázal, že není, tak jakoby "rebeluje" proti tobě. jestli je co k čemu, tak si s ním promluv a řekni mu, že mu rozhodně nechceš nijak bránit v zábavě, ale že bys byla ráda, kdyby se ozval co a jak. jasně, že to musíš podat normálně, ne jako rozzuřená matka

Reaguji na marketahr: Nebudu tady více vysvětlovat...vše jsem napsala v průběhu diskuze...ohledně těch piv a těch příchodů, tu jde pořád jen o to, že mě štve, že co slíbí, nesplní...že je nespolehlivý, ty opět řešíš kontrolování, k tomu se už fakt vyjadřovat nebudu..

Reaguji na marilyn: Jj přesně tak to máme taky...Jde fakt jen o to napsat jsem v pohodě nic víc...ať se člověk nebojí...Já mu také piva nepočítám, jen mu třeba řeknu, pij s rozumem a tím to končí....On toho moc s alkoholem nevydrží a jak se opije je agresivní a protivný a jak jsem už psala, jednou sem s ním zažila dost nepříjemnou situaci jak byl opilý, takže se už dopředu bojím toho,aby se to neopakovalo...ale také mi nepříjde jako kontrolování, když chci jen vědět, zda je ok..

Reaguji na sally_:

Můj přítel tohle dělá každých 14 dní. Už jsem si zvykla a k orientační hodině přidávám cca. 5-6 hodin. Prostě mu udělej to samé, párkrát si nech "náhodou" vypnutý mobil a problém je vyřešen.

A já se upřímně přiznám, že když jsem se dřív vytáčela, že chodí pozdě a oháněla jsem se tím, že se o něj bojím...věděla jsem, že to není strach, ale kontrola Toť za mě. Samozřejmě je mi jasné, že ty to tak rozhodně nemáš.

Manžel dělá to samé. Štvalo mě to děsně - prostě jsem měla husí kůži z těch keců. ať radši nic neříká, než ze sebe vypouští trapné lži - stejný scénář stále dokola - "Budu tam jen chvilku, dám si jedno pivo..." Nemyslím si, že by tomu sám věřil.
Teď, po pár letech, když začne s touhle písničkou: "Do osmi budu doma, dám si jedno pivo...", mu řeknu "V osm? Takže v jedenáct." Neříkám to nijak zle, prostě mu to věcně řeknu a dál nekomentuju. Na to on řekne většinou něco ve smyslu: "Ženo, ty jsi ale jedovatá.". Zasmějeme se tomu (já, pravda, trochu trpce, ale dávám bacha, aby to nebylo znát, jak mě ta nutnost diplomacie ve vztahu někdy unavuje) Nicméně pak přijde v půl desáté, což beru jako rozumný kompromis. No, ideální by bylo, kdyby nekecal a dodržel to, co řekne, ale vím, že takový je. Já taky nejsem ideální.

Má slabou vůli v tom, že se nechá od kamarádů přemluvit, nemá osobnost, normální člověk řekne, NE jdu domů a ne no tak teda jooo... tyhle lidi nesnáším jsou jak loutky. nemohla bych s takovým člověkem mít vztah.

Myslím, že jsi problém nesprávně pojmenovala, tady nejde o slabou vůli přítele, tobě vadí, že "neposlouchá". Ale on je partner, ne malý kluk, který má být doma v hodinu, kterou určí maminka Pokud by tvůj partner akcemi s kamarády trávil příliš mnoho času, pak by tvoje rozhořčení bylo pochopitelné, z toho není nadšená žádná partnerka. Nicméně nazývejme věci pravými jmény, slabá vůle tady problém nebude. Vůle tvého přítele je podle mě v pořádku, pokud prostě ještě domů jít nechce, baví se dál, toť vše. Pokud chodí tak zřídka jak píšeš, tak se ani nedivím, že si to pak chce užít a akci protáhne. Možná ti chce vyhovět a slíbí, že přijde dřív, protože z tvé strany cítí, že to vyžaduješ, a ne proto, že by sám v danou dobu chtěl být doma.

A ještě bych dodala, že muži nechtějí mít pocit, že jsou ženou úplně ochočení a že něco "musí". Pak je možné, že už z principu se pozdrží, neodpoví na sms atd. Já sama bych to tak vnímala a kdyby se ke mně přítel choval jako ty, tak bych se (byť spíš podvědomě) šprajcla a echt mu ukázala, že se rozhoduji sama. Partnerovi, který mě celý večer nebude bombardovat smskama ráda napíšu sms, že se ještě zdržím, ale pokud bych už měla mít od něj pár urgencí v mobilu, tak mě akorát otráví a přejde mě veškerá chuť se mu hlásit Ona i ta argumentace strachem o partnera je jistá forma manipulace, měla jsem žárlivého a závislého partnera, tak vím, o čem mluvím. Ve skutečnosti mu v hloubi duše vadilo, že nejspíš někde dobře bavím. Přestańň si dělat starosti, myslím, že partner co chodí na pivo jednou za čtvrt roku je výhra

a co takhle zkusit možnost, že tě to vůbec nezajímá kde je? Moc se o něj staráš a to samé mu asi říkají kamarádi

Reaguji na whisper: S tím souhlasím. Jak už jsem psala, když mi manžel řekne, že neví kdy se vrátí...jsou "tahy" kdy se dá počítat, že se to může protáhnout na hodně dlouho.., tak to neřeším vůbec, až přijde, tak přijde.
Nicméně chápu zakladatelku v tom, že jí přítel sám od sebe řekne nějaký čas, ten prostě nedodrží a jí to vadí.
Abych byla konkrétní...manžel jde na pivko, řekne, že neví kdy se vrátí - pro mě ok, až přijde tak přijde, neřeším.
Řekne, že přijde např. v šest, zdrží se, zavolá, že ještě zůstává - ok, neřeším.
Řekne, že přijde v šest, dorazí v deset - a to mi tedy vadí. Pravda je, že už nevyšiluji, přes GPS si najdu kde je, zjistím, že je v hospodě a kašlu na to.

Reaguji na sally_:
Poté, co jsem narazila na tebou založené téma "Nervózní úplně pši všem ..." věřím (nebo také téma o nervozitě, či o tom jak přítel upřednostňuje svoji rodinu před tvojí), že tě chování tvého přítele opravdu hodně stresuje, nicméně jsem přesvědčená, že kdyby tě netrápily ty jeho opožděné příchody, bude to zase něco jiného. Z toho co píšeš v uvedné diskusi soudím, že jsi asi nezdravě úzkostná a to pak vede k tomu, že tě některé situace neúměrně stresují a dokonce způsobují zdravotní potíže. Přizávám, že jsem tu diskusi nečetla celou, takže nevím, zda jsi tam ke stejnému závěru nedospěla taky, ale myslím, že by ti neuškodilo zajít za psychologem a popovídat s, případně si od odborníka nechat předepsat něco na zmírnění těchto stavů. Zkus zaměřit svou pozornost na sebe, ne na přítelovu vůli, jádro problému je jinde. Hodně štěstí

Absolutní souhlas se sania

ahoj chápu tě, také jsem to dřív řešila ale už leta to dělám tak, že když přítel někam jde, počítám že se strašně opije, zahne mi a nepřijde vůbec...a jsem skoro vždy mile překvapená