Přítel, který spal jen s vámi

Jsme spolu 4 a půl roku, byli jsme jeden pro druhého jediní, momentálně je mi 19,jemu 20.
Sex máme tak 3x-5x týdně, někdy víc, párkrát i míň..Posledního půl roku jsme měli trochu krizi, hlavně kvůli společnému bydlení a bytí stále spolu v jedné místnosti..No, snad už to odeznívá, snažím se na tom vztahu pracovat, být pro něj podpora..Mám od přírody sklon být pesimista a nevěřit si, i když navenek vypadám velmi sebevědomě, takže vám tu nebudu tvrdit, jak moc si myslím, že spolu určitě zůstaneme a on nikdy nebude chtít nikoho jiného..Já v to pouze doufám, protože taková intimita, jaká je mezi námi, není mezi páry, které vyzkoušeli i jiné partnery..Jde o to,že je to jen "naše" věc, nikdo jiný o tom nic neví, prostě něco jako naše společné tajemství..Víte jak to myslím.

Ahoj všem
Nevím jestli je tu dovoleno psát i mužům,ale i tak to risknu. Občas si toto forum čtu ze zvědavosti, ponaučení a i zábavě.
Ohledně tohoto tématu. Jsme s manželkou svoji asi 2 měsíce, předtím jsme spolu chodili cca 11let. (já 29 let ona 28 let.)
Ona byla má první ohlědně s*e*x*u. Ja její prý také Možná to bude pro někoho znít divně,ale stále spolu chodíme za ruce a těšíme se jeden na druhého až se po práci zase uvidimé.
Je pravda, že náš vztah začal jako takové chození nechození. Nikdo nikoho neměl a tak jsme to tenkrat dali dohromady a pomalu se do sebe zamilovali. Přežili dost težké období po přistěhovaní do velkého města a těd jsme sťastní. Možností si najít někoho jiné jsme měli dost,ale proč ničit co dobře "funguje".

Taky jsem chodila s klukem, který byl panic..Což nechápu, takový krásný kluk...Prostě to prý nevyhledával... Vydrželo nám to spolu tři roky a pak se se mnou rozešel s tím, že se potřebuje vybouřit... Ale že mě stále miluje a že doufá, že se jednou sejdem a budem zase spolu...Brečel u toho, jak to říkal... Jenže on po týdnu se mi ozval, že mě prostě chce zpátky... Teď už to jsou skoro dva měsíce od rozchodu a stále mi píše, že mě strašně chce zpátky, že si to všecko uvědomil, ale bohužel pozdě... Bojím se mu dát šanci, protože není prostě vyloučeno, že ho to zase přejde a zase se bude chtít vybouřit... Jenže tvrdí mi, že na to nemá aboslutně pomyšlení a že chce jen mě...

byli jsme pro sebe první a jsme spolu 7 let. za tu dobu jsme se "sladili" a to nejen v posteli. rozhodně bych neničila vztah jen kvůli zvědavosti a přítel taky ne. vím, nikdy neříkej nikdy a třeba se za pár let budu divit. když dám do váhy ty roky, jistotu, důvěru a možnou budoucnost a oproti tomu novou zkušenost - která nemusí být zaručeně dobrá, tak vím co vyhraje jasně, že mě taky napadají myšlenky "jak to asi dělají jiní" nebo "co když to bude chtít zkusit s jinou"
nějak nevím, k čemu by mi bylo dobrý mít víc sexuálních partnerů, jak už tu někdo psal, stejně se každýmu líbí něco jinýho. spíš je lepší asi poznat různé chování ve vztahu, ať si pak vážíme toho co máme.

Tak to si dobrá.. po 7 letech, mě toho už moc nenapadá..

Mě už toho právě ale teď moc nenapadá, ale přítel má rád určité polohy, které má opravdu rád a vím, že mu stačí tyto....

já osobně nikdy panice neměla , nemůžu tedy posoudit, ale ohledně toho zda takový vztah vydrží tak z mého okolí co byli ve vztazích s prvním partnerem nepřežil ani jeden z těch vztahů.
Jinak neříkám, že takový vztah nemůže vydržet navěky , ale když se nad tím zamyslím , zřejmě by mě po nějakém čase hodně lákalo poznat i někoho jiného a určitě bych měla nutkání zjistit jaké to je z někým jiným třebas jen z toho důvodu , abych uspokojila svoji zvědavost a měla možnost poznat něco novýho a porovnat.Každý člověk porovnává a tříbí vjemy , které nashromáždí. Já osobně bych si nikdy svého prvního partnera nevzala za muže.

to bych netvrdila , protože jakákoliv zkušenost je pro nás důležitá ,posouvá nás to dál a máme možnost se z ní učit.

většinou tady čtu, že jste všechny měly prvního kluka, se kterým vám to vydrželo nebo ne...já měla přítele, byl můj první, já jeho první taky.vydrželo nám to 7 let. pak přišel s názorem, že jsme to uspěchali, že si připadá jako po 30 letech manželství...to je ještě horší, než kdyby mi řekl, že by chtěl zkusit něco ( nějakou) jinou. Byli jsme spolu od 15. teď je to asi tak měsíc od rozchodu...

Mně i mému příteli je 19. Chodíme spolu od 16 a já byla jeho první. Na začátku vztahu mi zalhal, že už s jednou spal, prý se styděl a po čase z něj vypadlo, že ne. A já to vůbec nepoznala! Před ním sem měla více kluků, takže vím, že sem se vybouřila docela dost. A taky mám strach, aby mu to jednou nezačalo chybět. Ale musím mu věřit. Na nevěru pohlíží dost skepticky, tak snad se nic nestane. Jinak nikoho ze svého okolí neznám, kdo by na tom byl podobně jako my....

Na první vztahy a první lásku nevěřím. Člověk si to má odbýt v nějakých nácti- a pak poznávat dál, není dobře se hned upínat na prvního chlapa.
Měla jsem v okolí hodně párů, kteří spolu chodili třeba od střední školy několik let a okolí si myslelo, že už je to napořád, ale stejně to ve výsledku nikdy nevydrželo. Člověk prochází spoustou životních změn, formují se mu názory, postoje.... většina těchto párů končila při vysoké, nebo po vysoké po x letech vztahu a připadali se vyhořelí a totálně přechození jak manželé po 30 letech, a to těm holkám bylo třeba 23.
Poslední případ je moje nejlepší kamarádka, se svým jsou 13 let (bylo jim 17, když začínali, on panic a ona panna), z toho poslední 3 roky jako manželé, mají spolu dítě a barák a stejně jí on zahnul a vypadá to, že půjdou od sebe... on má prý pocit, že si nic neužil, což je u 30-ti letého otce od rodiny dost problém.

Já také moc ne, přesně z toho důvodu, jak jsi napsala - časem se ten vztah přechodí a člověk má pocit starce, přitom je ještě mladej. Ale mám ve svém okolí jeden pár, který je spolu od 16ti (potkali se v tanečních) a teď jim je něco kolem 50ti a funguje jim to dobře. Takže asi nějaká výjimka být vždy může a občas to vyjít může. Ale jsem k tomu také dost skeptická. Protože mám kolem sebe spíše ty případy, co popisuješ ty. A vlastně jen tu jednu výjimku.

Tak já když jsem začínala se svým teď už ex bylo mi 18 a jemu 20.. taky jsem byla jeho první prožili jsme spolu nádherný tři roky, ale rozešel se se mnou s tím, že si chce ještě užívat prostě asi chce zkusit ještě něco jinýho někde jinde.. taky si myslím, že tyhle vztahy moc nevydrží

Nikdy neříkej nikdy Každopádně jestli se tak u tebe nestalo, tak už asi nebudeš mít příležitost

A co bys teda dělala, kdybys už měla nějaké takové ty nezávazné vztahy, kluci nic moc a najednou bys našla člověka, který by byl uplně úžasný, takový, kterého sis dycky "představovala".. Neplánovala bys, tak to je ten, se kterým budu navždy, ale postupem času bys zjistila, že to je opravdu on... Rozešla by ses s ním jen abys to mohla zkusit s jinýma v posteli a riskovala, že on mezitím u bude mít jinou nebo tě nebude chtít zpět?

no to už opravdu nééééé jsem ráda , že jsem měla možnost poznat více mužských charakterů a porovnat nemusím se aspoň zabývat pocitem , že jsem o něco přišla..

těžko bych mohla zjistit, že to je ten pravý se kterým budu navždy a vyhovuje mi absolutně ve všem , kdybych nikdy jiného nepoznala a neměla s čím srovnávat......
A upřímně nevěřím tomu, že ti kteří poznali pouze jednoho jediného partnera aspoň 1x nezapochybovaly a nezatoužily byť jen v myšlenkách poznat a zkusit někoho jiného.Jsem realistka, ne snílek.

Těžko říct, co si kdo představuje pod pojmem pravý.. Ten kdo je ti souzený?.. Si schopna zjistit, že Ti vyhovuje a to tak, že nemáš potřebu hledat, že si max. spokojena s tím, cos našla...

To v žádném případě netvrdím... Určitě si člověk řekne, že by to zkusil aj s jiným.. Ale jak se bavím s kámoškama nebo zabrousím na omlazko, tak sem ráda za to, co mám..
Myslím, že je to složité.. Když si vezmeš, tak většina chlapů jsou v chlapských věcech stejní (když se bavíš s kámoškama, tak reagují uplně stejným stylem atd) stejně jako my baby + navíc mají to, co je dělá indivuduál-a teď si můžeš vybrat, buď je to tak otřesné, že víš, že s tím člověkem nejsi schopná být, tak se rozejdete a nebo se učíš vyrovnávat a tolerovat věci, které tě štvou-když to víceméně dokážeš, tak pak už nemáš potřebu hledat někoho jiného, abys poznala... A hledat a zkoušet, že narazím na nějakého pitomce a pošlu k vodě skvělého chlapa není nic pro mě.. Nevím, já jsem spíš ten typ, který hraje na jistotu... Nedokážu si představit, že bych opustila fungující vztah s dobrým výhledem do budoucna jen kvůli tomu, že sem nepoznala jiného.. Jak už sem psala, netvrdím, že sem na to nepomyslela, ale asi pro mě je v této chvíli vztah prioritnější...