Přítel komunikuje více se svými přáteli než se mnou

Á sakriš, to by mohl bejt teda pořádnej problém. Odpověď na tuhle otázku si můžeš dát sama pozorováním jeho rodiny. Myslím ale, že ještě důležitější než to, jestli je jedináček je to, jak se chovají k sobě jeho rodiče.

no a právě to nechápu, protože oni se k sobě chovají hrozně hezky...nevím no...

Je to drsný, ale přemýšlela jsi o tom, že není zamilovaný...¨

Z chlapský strany mi nevadí, když mi přítelkyně napíše smsku denně a ráda by, abych jí na to odpověděl. ALE psát denně stejnou větu Ahoj, jak je? ... je pro mě iritující a opravdu mi nebaví na ní odpovídat... když by mi psala alespoň lehce originálně, třeba se nejdřív svěřila co se jí stalo, pak jí něco napíšu já... ale to je každej den Ahoj, jak je? (nejradši bych odpověděl doteď dobře...)

Můj je taky jedináček a já taky, ale smsky mu píšu

Myslím,že chlapi mají jiné přemýšlení než my ženský.On klidně může být zamilovanej a neřeší jako ženská jestli napíše nebo ne.To jen my pořád rozebíráme a pitváme slova,ale chlapi něco řeknou a za chvíli už ani nevědí,že to řekli.Mám pár kamarádů a snimi je to to samé

Zase jsem zažila kluka, který mě neustále bombardoval sms, on to myslel dobře, ale chtěl vědět, kde jsem, co dělám, on chtěl abych si s ním povídala, když jsem byla venku s kámoškama a pokud jsem neodepsala byla hned scéna. To jsem ten mobil a sms už nenáviděla. Souhlasím nic se nemá přehánět bud je to otravné nebo si toho člověk neváží....

Thoeris
tak to je pěkný,ale taky nesnáším takové sms, Jsem v tomhle asi trochu chlap

no já nevím, to není, že chlapi takový jsou, to je prostě nezájem....

my jsme spolu asi sto let, přítel toho má až nad hlavu, a stejně si pořád píšem, a když jsme v cizině, tak si každej den voláme, pokecáme co jsme za ten den zažili, zajímáme se, jak se měl ten druhej

promluvit si o tom je asi řešení, ale mě by asi bylo strašně nepříjemný o něco takovýho si říkat, to je přece automatický

Podle toho, co píšeš, je tvůj přítel dost laxní. Jestli nepíše, nevolá a veškerá iniciativa je na tobě, tak to není moc dobrý. Navíc jsi psala, že se vídáte jednou týdně, někdy ani to ne.. Mě by to taky bylo líto a chápu tě. Měla jsem jeden takový vztah a je to dost únavný. Je možný, že je ten kluk nezralý a ještě není moc na vztah, ale spíš mi příjde, že ho až tak moc nebereš. Zkus se mu neozývat a zkus se s tím netrápit. Z vlastní zkušenosti vím, že když se ovládneš jednou či dvakrát nenapsat, budeš se pak cítit líp a bude tak trochu odeznívat. On možná bude mít větší zájem, když se neozveš, možná začne psát. Ale myslím si, že ho to za chvíli zase pustí. A pokud jsi mu to už řekla a on na to nereaguje, tak mě osobně by se nechtělo říkat mu to znova. Takové doprošování o pozornost.. Dej si odstup a uvidíš, jestli mu na tobě záleží, ale jestli je pak uražený, tak je to prostě rozmazlenej fracek.. A jak píše Miabella, tak si myslím, že vy jste dost rozdílné případy (ikdyž její stanovisko také chápu). Manželství s dětmi a starostmi je jiné než studenská láska v začátcích. Držím palce

Pokud je tvor komunikativní tak mu na rovinu říct co tě trápí a co ti vadí.I on ať se vyjádří a budeš mít jasno a přestaneš se trápit.Třeba to fakt jen neřeší a nevidí v tom mouchy a nebo zjistíš,že jsi na tom jinak než by jsi si přála a uděláš si jasno v celém vztahu.Jenže jak už píšu pokud je komunikativní,oni totiž chlapi většinou nebývají a to je potom ko.Takhle jsem to měla já,on komunikovat nechtěl a já zase ano.........nic se nevyřešilo a problémy se nabalovaly.

Tak já to možná vidím jinak. S přítelem jsem rok, teď spolu měsíc bydlíme. Voláme si, jen pokud OPRAVDU něco potřebujeme, skoro si nepíšeme, přes den mi napíše tak 2 věty přes ICQ. Pracovně je na telefonu skoro pořád. Když jsem spolu nebydleli, viděli jsme se jen o víkendu, napsali, nebo zavolali obden.. plusmínus.

Řeknu ti jedno, to je ti TAKOVEJ KLID, když vím, že nemusím hlásit každej ***, kde jsem, co dělám

Dřív jsme si taky psali s jinýma pořád, ale hlídat telefon, jestli ti někdo nenapsal a tak.. já tohle beru jako svobodu.

Jsem na tom dost podobně. Jsme spolu přes 2 roky. První rok až rok a půl to bylo dobrý, psali jsme si několikrát denně (možná až přehnaně moc). Poslední dobou to jsem já, kdo mu píše. On mi buď odpoví po x hodinách nebo někdy vůbec, takže mu píšu znova, třeba po hodině. Neříkám, že mi nepíše vůbec, ale hlavní iniciátor jsem já. A trápí mě to samé. přijde mi, že se o mě moc nezajímá. Napíšem si třeba ráno a pak se mi vůbec neozve, když mu večer napíšu, copak dělá, odepíše až po hodině i víc a nezeptá se, co dělám já, jak se mám, nic. To už spíš kamarádi se mnou komunikují víc a mě to docela mrzí. Bohužel jsem ten tip, co u sebe má pořád mobil a sleduje, jestli nepřišla sms. Už jsem se párkrát přemohla a nenapsala mu. Napsal mi on, ale pak mi chodila každých 5 minut sms, co se mnou je, jestli jsem v pořádku atd, ale že on mi neodpoví hned, to je naprosto v pořádku...asi, podle něj.

Reaguji na alenec klekanec:

Holka uteč....něco obdobného jsme si prožila. A už nikdy víc bych to zažít nechtěla...když sem si (teď už) s ex na to téma promluvila řekl mi, že žárlím na jeho kamarády a paranoidní když si to myslím. A bohužel k mému zjištění že v 24 nemá asi moc rozum nebo ještě líp bere to jen lážo plážo = vztah nevztah. A přitom na začátku mi psal ne příliš horlivě, ale i tak jedna smska denně. Po čase začal mít prodlevy až to utnul na jednu sms za 3-4 dny. Taky jsme spolu nebydleli. Moje reakce na to že nepsal...byla taková, že sem si říkala... asi nemá čas. Když už se to dostalo k velkým prodlevám - týden i po naší diskuzi odmítla jsem se mu ozvat, už z principu (nedovolilo to mý ego). Nebo jsem mu třeba napsala až za delší čas. Aby si hošánek nemyslel, že když napíše tak že si radostí snad stoupnu na hlavu. a věř mi, že jsem při každém pípnutí smsky vždycky honem ať se mrknu jestli nepíše náhodou on (ale naopak to byli většinou moji přátelé). Začala jsem vidět, že mu jsem úplně ukradená, že nejeví žádný zájem o mě. Proto říkám ruce pryč...nemá to cenu a jen se trápíš.

Ahojte holky,
už delší dobu mě trápí komunikace mezi mým přítelem a mnou. Je mi 21 let a jsme spolu rok a devět měsíců. Dříve jsme si povídali o všem zatímco teď mi přijde, že jsem příteli zevšednila. Bydlíme spolu přes rok. No a už dost dlouhou dobu tráví více času s kamarády než se mnou. Nevadí mi že se s nimi schází, ale problém je v tom, že hulí a je věčně mimo. Na něco se ho třeba zeptám (co bylo v ten den nebo mu říkám, co mi vadí sám chtěl po mně, abych mu to říkala, ale už mu to vadí řekl mi to) a on mě nevnímá. Takže se na jednu věc musím zeptat několikrát a stejně z něj nedostanu moc kloudnou odpověď. Je to samý jo, ne nebo nevim. Četla jsem i dost knížek co se týče vztahů takže vím, jak na s mužem mluvit věci na rovinu. Ale on je nejspíš spokojený tedy dokud nezačnu řešit náš vztah to mu opravdu vadí. Vadí mi i to, že když je teda doma tak je věčně na PC a mě si nevšímá. Zatímco za kámošema letí hned. Moc mě ani sebou nebere páč se schází na bytě kde je víc lidí. "Vím", že žádná jiná v tom není. Ale prostě už nevím co mám dělat, ví co mi vadí a stejně to dělá. Myslím si, že mu vadí podle něj moje přehnaná všímavost a když si ho delší čas nevšímám tak za mnou sám přijde a pak to stojí za to Před měsícem mi řekl, že je strašně moc rád, že mě má. Občas mi i řekne, že mě miluje a přijde mi to upřímný. Ale zkrátka nvm, co se děje s tou komunikací mezi námi, chtěla bych to zlepšit a i to, aby si mě více všímal a věnoval se mi. Co byste mi poradily? Rozchod nebo si ho tak nevšímat? Jak to vidíte?