Přítel jezdí kamionem - má vztah cenu?

Asi bych se rozhodla na základě toho, zda je tato práce jenom dočasná - než splatí ty dluhy a nebo v ní hodlá i pokračovat...Pokud by se jednalo jen o období, tak bych se to snažila zkousnout a vztahu by mi bylo líto, ale jestli má v plánu žít takhle dlouhodobě, myslím že bys šťastná ve vztahu nebyla..

No řekl mi že než splatí dluhy a než si to ježdění pořádně užije protože pak by chtěl pracovat jako automechanik. Takže to vidí tak na tři roky.

On se právě vůbec nesnaží proto mi to asi tak vadí. Jemu je všechno jedno kromě jeho práce

tak si to tak neber, vždyť tak žije hodně rodin - doma mámy s dětma a manžel vydělává jinde a jezdí dom jen na víkend. Určitě to zvládnete. A kamarády rozhodně neopouštěj, choď mezi lidi, neseď doma - to by jsi za chvíli fakt byla otrávená. Nejsou to jen kamioňáci, ale klidně i ředitelé firem.

docela to znám,otec tak jezdil 11 let než se naši rozvedli ale myslím že to nebylo jen kvůli tomu že táta jezdil dálky.na mámu to bylo moc,táta jezdil hlavně Rusko takže přijel většinou za 14 dní a třeba ani ne na týden,3 dny..vydržela celkem dlouho,my jsme byli malí a ona na 2 děti skoro sama.
Asi bych se snažila to vydžet když říkáš že je to jen dočasné ale rozhodně bych neseděla doma s jeho rodiči,najdi v tom pozitivum a třeba si zajdi někam pobavit se s přáteli,obnov kontakty..věřím že být doma sama tomu nepřidá a na psychiku je to fakt nápor.

Tak pokud takhle nechce pokračovat až do konce života, vydržela bych to. Chápu, že s dluhy není žádná sranda a on to taky asi nemá jednoduché. Promluvte si, ale když ti řekne, že s touhle prací chce pokračovat i pak, co dluhy splatí, odešla bych. Prostě pokud by to bylo jen dočasně.

Hmm, nemá to cenu. Taky jsem to zažila, tedy jen půr roku, ale vzdala jsem to. Jak píšeš Ty, i mě říkal, že max. 3 roky, aby splatil dluhy, našetřil a pak že chce normálně pracovat, no dlouhodobě se to zvládat nedá. Jde o to, že ta práce je neuvěřitelně namáhavá a ti chlapi jsou fakt utahání, opravdu myslí jen na ježdění a hlavně jsou zvyklí být samotáři-proto jsme se čím dál víc odcizovali. Nikdy bych za takových podmínek do vztahu už nešla.
Tobě bych poradila důkladně promyslet, jestli i to málo času, co spolu trávíte stojí za to. To znamená, jestli si vážíte své přítomnosti, každého telefonátu a každé minuty spolu, nebo jestli i z tohoto máš smíšené pocity. Já byla ten druhý případ a tak jsem pochopila, že to čekání za to jednoduše nestojí.

Přiznám se, že já bych toto asi nezvládla..určitě ne dlouhodobě . Potřebuji trávit čas s přítelem - neříkám, že to musí být 24hodin denně, ale jsem ráda, že ho vidím každý den, i když někdy jen na chvilku a to spolu žijeme. Tvou situaci bych proto asi nevydržela a ještě ke všemu, když žiješ u jeho rodičů. Zkus s ním o tom promluvit.

Holky, když vás tak čtu - je krásné, že máte a chcete trávit čas společně, ale podívejte se trochu na realitu kolem. U nás v jedné firmě zničeho nic začali stavět fabriku v Číně a 1/3 zaměstnanců tam musela na rok odjet. Buď pojedeš nebo výpověď. Další velká firma takto staví v Indii, škodovka na Ukrajině. A musí všichni - dělníky počínaje až po nejvyšší učit místní fungovat. Opravdu to VŠUDE může přijít ze dne na den. Musíme se snažit být soběstačné, umět trávit čas se zájmem i bez nich, s přáteli, koníčky... Opravdu nejde jen ČEKAT až se chlap vrátí domů. Fakt je život boj a nemůžeme počítat s žádnou jistotou...

Reaguji na farahh: To ano, ale je úplně něco jiného vidina časově vymezeného období (ten jeden rok například) kdy člověk někam směřuje, počítá s koncem a ví, že to má smysl. Naproti tomu v mladém věku zůstávat v nejistotě, nevědět, zda to má vůbec smysl a třeba po třech letech zjistit, že jsem věnovala veškerou energii a srdce někomu, kdo za to nestojí je hloupé.

Reaguji na farahh:

To jsou vaše společné dluhy?

No to si asi moc nepolepšil,jsou i lepší firmy kde je víc volna
Tak třeba zase půjde jinak a dostane i lepší peníze.

Zkus vydržet,on se rozkouká a trochu srovná.

Ono jde o to, jestli až splatí ty dluhy, nezačne vydělávat peníze zas na něco jiného třeba na bydlení. Mít dluhy určitě není nic příjemného, ale kdyby si zvolil více volného času, tak by je splatil prostě o něco později. Jestli je workoholik a jde mu jen o to vydělávat co nejvíce peněz, tak se prostě nezastaví a bude tímto způsobem života žít celý život.

Potom věřím, že bydlet s jeho rodiči taky není nic moc. Já bych radši za těchto okolností bydlela u svých rodičů nebo někde sama. Nemáš pocit, že tě jeho rodiče hlídají, když není doma?

Všechno něco stojí. Kdyby byl ten tvůj půl života zadlužený a nemohli by jste si vzít ani hypotéku (nebo jet na hezkou dovolenou atd.), tak by se ti to také nelíbilo. Já znám dost rodin, kde muži netráví doma příliš času a pracují. Týká se to hlavně podnikatelů, čím úspěšnější, tím méně času má na manželku a děti...Ale také zaměstnanců, kteří splácejí drahý dům/byt a auta nebo vydělávají na jiné dluhy, na děti a manželku...Já bych vztah kvůli tomuto rozhodně neukončila, ten tvůj se evidentně dost snaží být bez dluhů a potom si můžete žít lépe Prostě tu pracovistost bych ocenila, ona to fakt není samozřejmost, v dnešní době je hodně chlapů líných