Přítel chce se mnou bydlet, já váhám

Já bych do toho šla... Uvidíš, jaký to bude mít průběh.... Pokud bude utíkat po každé neshodě k mamince, tak si hold sednete a promluvíte si o tom... A buď toto bydlení zavrhnete či nikoliv

Ale dle mého názoru je to lepší než nic

Já bych to taky tak černě neviděla. Pokud opravdu chce spolu bydlet, tak se to dá zvládnout. Ale asi by to chtělo hned na začátku stanovit pravidla, že je to vaše domácnost a ne jeho rodičů. Taky záleží jak se k tomu jeho rodiče postaví, myslíš, že by vám do toho chtěli "kecat"? A kdyby vám to náhodou neklaplo, tak se můžeš zase vrátit ke svým rodičům

Podle mě je to jiné v tom, že budete mít ještě větší soukromí, což je jedině plus A většina lidí chodí bydlet k rodičům právě z finančích důvodů, které u vás také převažují. Takže já nevidím problém a taky bych do toho šla.

A tohle:

Musíš vědět sama, zda je "mamánek". My také řešili bydlení u rodičů (u mých nebo jeho) a já věděla, že u jeho rodičů by to bylo v pohodě i proto, že by neměl tendence "trucovat u maminky" - to už spíš já...

Má tam maminku, mladšího bráchu a psa. S mamkou mají hodně otevřený vztah, přítel tam v podstatě supluje otce. Jeho matka je sice opravdu hodná, ale na přítele docela fixovaná (mnohem víc než na mladšího syna). Přítel, když je občas u mě, tak musí třeba brzo vstávat, aby došel se psem, protože jeho máma a brácha si chtějí v neděli přispat a tak. Prostě mám pocit, že když jim bude tak nablízku, budou ho pořád pro něco potřebovat a já budu čekat, až na mě přijde řada. Ale možná to opravdu vidím moc černě.

No a doma, táta by mě na ulici nenechal, ale pokud odejdu, tak bych se přece jen vracela dost nerada.

Edit: Vím, že mamánek není, ale spíš ochránce rodiny.

Reaguji na Ančí: Aha, tak v tom případě tvým obavám rozumím, jestli si ho mamka s mladším bráchou takto "vycvičili", je to těžká situace a k rozporům by dost možná docházet mohlo.

- ale tohle už je vrchol...
Obávám se, že najednou by se nezměnil a ty bys byla na druhé koleji. Ideální by bylo si to s nimi ujasnit a domluvit se na kompromisu, který by byl relativně přijatelný pro všechny, ale to je právě kámen slova "ideální" - je to těžko splnitelné. Příklad: mámě by se zdálo, že se jedná o maličkosti a ty jsi příliš vztahovačná a proti ní zaujatá, tobě by se to pochopitelně nelíbilo a byla by si na ni naštvaná a cítila se dotčeně a přítel by si připadal jako mezi mlýnskými koly, protože jestli je zvyklý starat se o mámu s bráchou, těžko se této role zbaví (byť se do ní částečně nacpal sám), zároveň by ti chtěl vyhovět...

Nejdůležitější bude promluvit si s ním. Píšeš, že jeho maminka je hodná, takže když jí on vysvětlí, že chce taková pravidla a bude na nich trvat, problémy by se vyskytnou neměly - ale vy dva musíte držet při sobě. On to tak musí také chtít, i když klidně "jen" kvůli tobě, ale jestli ho do toho "zatlačíš" (promiň mi to slovo), maminka to vycítí a dost možná ho bude lámat.

Reaguji na Ančí: ochránce rodiny.

Což je skvělé aspoň víš jak se bude v budoucnu stavět k vaší rodině. Jenže mamča je na něm závislá..Budeš muset počítat s tím že opravdu sami nebudete nikdy, že bude pořád něco aby tam přítel zaskočil nebo mama k vám. Na druhou stranu se mi ale líbí když rodina pospolu bydlí, pokud se snáší. Nebo může taky nastat ten problém že jeho mamča to nedá. Doposud zastával roli otce a ty jí ho jakoby vezmeš a může nastat ta situace že na tebe máma začne ať by nechtěla žárlit a začne tě třeba poučovat co se vaření a zvyku synáčka týče. stát se to může ale nemusí. Jak píšou holky, měla by jsi to zkusit je to zkušenost mezi vámi a taky s jeho rodinou a kdo ví, třeba to bude fain fungovat. Držím pěstí...

Nešla bych do toho. Bydlíme v jednom domě s tchánama. Já mam tedy ohromný štěstí, protože mam výbornou tchýni, která mě v bytě vůbec nenavštěvuje, pohlídá děti do ničeho mi moc nemluví. Na druhou stranu manžel se jde občas naobědvat a navečeřet k ní, když nemá chuť na to co jsem vařila já, nakrmí mi děti klidně v jedenáct dopoledne(tchýně), tohle vůbec neřeší, zda je oběd snídaně večeře, zkrátka ráda někoho krmí, ale to jsem ještě dopadla dobře. Manžel by už asi do svého nechtěl, i když finančně by to nebyl problém, ale tohle mu perfektně vyhovuje. Když má hlídat děti on, vrazí je tchýni. Sečteno podtrženo, lepší je být ve svém bez rodičů a to i jako bezdětní. Zastane se tě přítel, když nastnanou spory s tchýní? HOdla do budoucna usilovat o samostatné bydlení?

Znám to a za mě: co nejdál od rodičů

Do toho bych nešla,můj přítel je jako tvůj,taky jsou na něm u nich doma závislí a pokud budem mít možnost spolu bydlet,rozhodně co nejdál od jeho rodiny

Ty pracuješ hodně a přítel jen studuje, nemá příjem ?

Ne ne, to jsem se špatně vyjádřila (téma mi mazali, tak jsem to nakonec odflákla ). Přítel má lepší práci a dostával by ještě peníze od rodiny, on by se uživil v pohodě, já ale vydělám málo, takže bych zaplatila polovinu nájmu a měla bych tak akorát na jídlo a nezbytnosti.

Jinak díky za rady.

Upřímně, zažila jsem bydlení s rodiči, sama, s partnerem, kousek od rodičů a už nikdy bych do ničeho takového nešla..tím myslím bydlení jakékoliv v blízkosti rodičů.
Ať se to může zdát v této chvíli banální, tak časem to sebou nese tolik problémů a hodně kompromisů, že to prostě nestojí za to.
Jsou to zbytečné starosti. Navíc jak čtu o tom venčení...no je jasné, jak to bude a o vašem skutečném domově si můžeš nechat zdát.
Ještě si neodpustím jedno..také velké mínus.... vím, že spousta lidí takto funguje, ale mě to připadá stále nelogické. Chcete žít spolu jako rodina a každý platit půlku bez ohledu na rozdílnost vašich příjmů? Opravdu si myslíš, že takhle to má v rodině fungovat?
Zkrátka nešla bych do toho ani náhodou.

Tak nějak... také nerozumím tomu "nebudu s ním bydlet, protože jsem studentka - on sice pracuje, ale já bych mu půlku nájmu dávat nemohla" nebo ještě hůře "platím půlku nájmu, přítel sem tam obstará větší nákup, protože narozdíl ode mě má práci a ne jen brigádu"

Jasně, taky bych s nikým nechtěla bydlet, kdyby mi brigáda nestačila na půlku výdajů, ale když bych věděla, že to tak bude ještě pár let a bydleli bychom spolu moc rádi co nejdříve...? A nemusí to být jen v případě, že slečna studuje, ale i při prvním zaměstnáních jsou platy různé.

Psala jsem výše, že oba studujeme a oba pracujeme na brigádách. Přítel si sice vydělá o trochu víc, ale rozhodně ne tolik, aby nás uživil oba nebo aby mohl platit celý nájem sám. Proto jsem taky psala, že sebe by uživil, ale já bych měla rozpočet naknop. Ale to neznamená, že by mu zbývaly peníze navíc, které by do společného bydlení nechtěl dát.

A teda nevím jak vy, ale já žádný takový pár, který jste výše popisovaly, ani neznám, tak proč z toho hned dělat současný trend?