Přítel chce pauzu k "uvědomění si"

Reaguji na Patty:
Já te´d taky nechci žádný kontakt. Teda - co si budem povídat, ráda bych - ale vím, že je to lepší nechat to odeznít, než to takhto natahovat.
Jeho nej kamarád mi ted psal, že si myslí, že se za chvilu stejně rychle vrátí... ale čekat nebudu ani náhodou. Je konec, tak tedy konec.

Nene, tohle jsme si slíbili už dávno kdysi... nemusí to dopadnout, ale my prostě... asi jsme si souzení nebo co, spřízněné duše. Věřím, že když se tady za půl roku ozvu, budeme se bavit
Mimochodem v těhle situacích se vždycky poznává, kdo jsou ti nej kamarádi. Jsem ráda, že sem si zas ověřila, že je mám.
Jinak a vám holky moc děkuju

Hlavně vydž, ona přijde určitě slabá chvilka...tak se to snaž překonat, i když sama vím, jak to je těžké.

Promiň, ale tohle mi od něj přijde hodně nefér. Asi by si představoval, že u tebe občas přespí- a ty budeš svolná k něčemu víc. Vím že je to těžké, ale drž se a tohle nikdy nedovol.
Jinak bych se vůbec nedivila, kdyby si rychle uvědomil o co přichází a přišel s prosíkem zpátky.
Ať to bude jakkoliv, drž se

nejsi jediná, kdo toho říká (a to nemyslím ted holky tady)
Ano, nefér to je a nesvolím k tomu. Možná někdy za rok, až se z toho dostanu

Reaguji na Patty:
Budu se snažit jak nejvíc to půjde...

Reaguji na Harlow:
Jejda, to je mi líto, drž se

Ale mě prostě k chlapům nesedí chování něco dělat "jen tak" a o vztahu přemýšlet(jak píše Katulinka7 bez většího důvodu...ale snad bude ten tvůj výjimkou...
Možná také jsem ovlivněna svou zkušeností...Měla jsem úplně stejný scénář rozchodu...chci svobodu, blabla, kdybys na mě tak pár let počkala, měl jsem se s tebou skvěle atd...kecy v kleci. No nicméně já milka se dva měsíce trápila kvůli tomu, že rozchod je vlastně moje vina, že jsem mu furt něco vyčítala (ale zpětně si myslím, že docela právem) atd atd.
Poté jsem se dověděla (řekl mi to v afektu), že se se mnou rozešel proto, že se vyspal s jinou a nedokázal to přejít. Původně údajně to chtěl zatlouct(byl to jednorázový úlet prý) a být se mnou dál, no a pak zjistil, že asi se přes to nedokáže přenést a údajně mi při rozchodu nechtěl ublížit, no a tak mě ten blbec raději nechal máchat se v nejistotě a sebeobviňování - nechápala jsem, proč ten rozchod vlastně byl a svalovala vinu na sebe,já husa

Reaguji na Dasule:
Tak na sebe já nesvaluju rozhodně nic. Nevidím ani chybu v něm. Zkrátka chce teď volnost, prosím, má ji mít. Je to jeho volba a já mu nemůžu nic přikazovat ani si na něj dělat nároky. A chápu jeho rozhodnutí, ač nerada a je to pro mě hodně těžký. Není přece chyba nemít vztah jako prioritu. Spíš oceňuju, že se se mnou rozešel, než aby mě zanedbával, nechával samotnou, nedejbože podváděl a já se pak trápila.
Je mnohem lepší relativně klidný rozchod, i když uplakaný, než se trápení ve vztahu, následné výčitky, hádky a rozchod škaredý. Takhle si k sobě aspoň nezadupem cestu a po čase se spolu budeme normálně bavit. A to mi věřte, že budeme.
Sice už nevěřím v žádný zázrak, nebudu ani doufat, čekat nebo si malovat budoucnost, ale vím, že my jsme jeden pro druhého, patříme k sobě a jsme pro sebe těmi pravými. A to říkal i on (a to například i své starší sestře, když to s ním probíral ještě někdy před 14 dny), a když už to řekne takový cynik jako on, tak už na tom opravdu něco bude a nebude to jen můj výmysl.
Možná i to mi dává větší sílu se s tím vypořádat. Vím, že ho neztratím jako člověka. Bolí to, zvlášť, když si řeknu "co by bylo, kdyby.." a "už nebude to a ono..", ale nejsem sobec, přeju mu všechno nejlepší, nechci ho držet někde, kde být nechce. Prostě ho nechám jít...
Oni si stejně lidi, co nás znají myslí, že se vrátí. Já nevím. Někde v sobě mám taky ten pocit, ale jak jsem psala, nebudu doufat, nebudu čekat. Teď jsem taky doufala a jak to dopadlo.
Tak. To je zhruba vše, co k tomu můžu říct

Reaguji na Harlow:
Jsou nějaké změny?
Teď jsem si na Tebe vzpomněla, jestli se mu to za tři měsíce nerozleželo v hlávce, neužil si dost svobody a nepřilezl s prosíkem...

Je to asi tím, že je opravdu dost mladý a pořádně neví, co chce. Ale jestli si opravdu tak rozumíte, tak myslím, že mu budou stačit 2 týdny a dojde mu, co by mohl ztratit

Reaguji na Markét:
Ha No tak změny jsou leda takový, že já už ho taky nechci, a jak se říká "ani za zlatý prase", hezky jsem vystřízlivěla Navíc to sebou přineslo hodně plusů, takže jsem momentálně spokojená

s přítelem jsme spolu 8 měsíců a dnes mi přítel oznámil,že navrhuje pauzu ..poslední dobou se často hádáme,a dnes mi řekl že navrhuje pauzu,dát tomu čas..že to jako konec brát nemám..že spolu budem v kontaktu normálně dál..zítra odjíždí na 12 dní pracovně do Německa..nevím proč ale mám z toho pocit že až se vrátí do čech zpátky,že za mnou už nepřijede je mu 30 a mě 25. když dnes ode mě odjížděl,tak už sme se loučili jako kamarádi,žádná pusa,žádné objetí a jen mi řekl že se mi ozve ..sakra ani nevim proč to sem píšu ,asi se potřebuju jen vykecat...

Jen se vykecej, pokud ti nedal ani pusu na rozloučenou, tak asi do Německa nejede sám, nebo váš vztah prostě a jednoduše vyhasl a když se hádáte, pohoda je pryč - to by nebavilo nikoho. Popřemýšlej, jak moc ti ty hádky za těch 12 dní budou chybět a až se vrátí a ty si "uvědomíš", že se bojíš se s ním setkat, ukonči to. Lezete si na nervy po 8 měsících, představ si to po 8 letech, šla bych od toho. Vím o čem mluvím, jsem o 10 let starší a už NIKDY bych nebyla ve vztahu, který MĚ na 100% nevyhovuje.
H.

Reaguji na djanettka: ale jen se vypovídej, já to dělala v jiném tématu minulý týden a moc mi to pomohlo, že v tom nejsem sama, že to řešily u jiné a přečkaly to. Já říkám, jak chlap začne moc přemýšlet a analyzovat vztah, tak je z toho průšvih. Většinou je scénář podobný-nejsem připravený na vztah, mám zmatek, potřebuji čas, mám moc práce, vím, že jsi ta nejlepší, ale..., moc si tě vážím a proto to končím..., nikdy nezapomenu, strašně moc jsi mi dala , můžeme být kamarádi, ....Takže klid a kdykoli písni, nejsi v tom sama, to mi věř...

A většinou se už rozhodl, jen to prostě neřekne narovinu. Aspoň co jsem já zažila.

Reaguji na djanettka:

Jooo, já tohle taky zažila. Měla jsem partnera, o kterém jsem si (dnes už vůbec nechápu proč) myslela, že on je ten pravý. Těch pauz k uvědomění si bylo několik. Vždycky pak přišel s tím, že jsem mu hrozně chyběla, chvíli bylo vše OK a pak zase začal řešit, že si není jistý našim vztahem, že mi nechce ubližovat, že jsem super holka a zasloužím si někoho lepšího a prostě tyhle kecy pořád dokola...a já pořád čekala, kdy si teda uvědomí, že mě opravdu chce. Podle mě jak to chlap začne takhle řešit a je tam nějaká nejistota z jeho strany, tak jde vztah stejně časem do háje...