Přítel chce dítě já ne

přesně!

danyjelka
A že by jim to mohlo stačit, vid?

lucis
to teda jo máme toho přece tolik před sebou a můžem si to ve dvou parádně užít a neomezovat se.

nemyslím si, že chlapi by uprednostňovali nenarodené dieťa pred nami. Ja bábo chcem, ale to je každého rozhodnutie. Je to vlastne názor na budúcnosť, ktorý keď sa odzačiatku vzťahu líši nedá sa ten vzťah budovať. Aspoň podla mňa, to akokeby sme od chlapa chceli aby zarábal nehorázne peniaze a jeho predstava by bola, že chce sa chodiť hlásiť na pracák a nerobiť ani aktivačné práce. Proste je to nezlúčiteľná budúcnosť. Ale keď sa k tejto otázke dostanete neskoro, a chlap sa to dozvie po tom čo sa zamiluje, ostane pri vás, ale celý čas bude dúfať, že sa váš názor zmení a nečakala by som, že to prinesie niečo dobré ľudia berú deti ako samozrejmosť, je to niečo, čo po nás ostane, ale stojím si za tým, že je to slobodné rozhodnutie každej ženy či ho mať alebo nie. Držím vám palce, aby vás chlapi pochopili, venovali svoju otcovskú lásku nejakému synovcovi alebo zvieratku alebo aby ste si našli pána dokonalého, ktorýbude zdieľať vaše názory na život a spoločnú budúcnosť.
A som presvedčená, že keby chlap stal pred rozhodnutím buď prežije matka alebo nenarodené bábo, rozhodne sa pre vás, je to morbídny extrém, ale chlapi si vás vážia pre to aké ste a nie pre ten inkubátor pod bruškom.
Takže hlavu hore, stojte si za svojim, kašlite na kamarátky, ktoré vám aj závidia, keď ich zo zdvýhania decka bolí chrbát a nespali už dva týždne alebo keď ich rozmaznaný spratek kopne na verejnosti...a budte šťastné

Vůbec se nechci vyjadřovat, jestli děti mít nebo ne. Mám 2 dnes už dospělé syny(také vnučku a vnuka). Když měl starší 10 let, rozvedla jsem se a můj nový manžel (to už mně bylo 36 roků) chtěl se mnou dítě. Mí dva kluci mně stačili a cítila jsem se na dítě stará. Pozděj jsem toho dost litovala. Děti mě prakticky vůbec neomezovali (někdy pomohli rodiče, jindy přátelé), byli vychováváni k samostatnosti, byli naprosto pohodoví. Naopak, bylo to bezvadné, kolik legrace a zábavy jsme si s nimi i kvůli nim zažili. Kolik přátel jsme získali, neznáme co je nuda, netrpíme samotou. Já si myslím, že je jenom málo párů (jsou to šťastlivci), kteří si dokáží celý život vystačit samy se sebou. Společná starost o někoho jiného hodně sbližuje a posiluje vztah. Nikdy jsem nelitovala, že děti mám, ani když byly malé, ani teď. A užíváme si teď, užívali jsme si dřív. Pěkně bydlíme, jezdíme (a jezdili jsme) po světě, vždycky máme někoho, kdo pomůže a nám zase dělá radost pomáhat jim, prostě funguje vzájemnost a pro mě je to super