Přítel chce děti, já ne

Reaguji na mystique:
Jo, přesně, možná je to alibismus, ale já bych dopředu věděla, že když už to porodím, tak to pryč dát nedokážu.

No, ty zrovna ne, ty máš velice silný žaludek... Holky, vzpamatujte se, nikdo vám děcka nenutí, ale některé názory tady jsou zralé na psychiatrii.

Nebavíme se o tom, že potrat nikdy, ale o tom 6. měsíci. Ale nemáme moralizovat! Je to o vědomí a svědomí každé z nás Je otázka, co je lepší (potrat vs. adopce)...v tomto směru se budou názory hodně lišit.
Důležité je, abyste se s tím vypořádali jako pár a shodli se na společné cestě Pokud dítě ne, tak prostě ne a je to dobře. Důležitá prostě je ta shoda a abyste jeden druhému nebo každý sám sobě nevyčítali, že jste se tak rozhodli.

To není o lítosti,litování nebo výčitkách....jen prostě vím,že vrátit čas,tak už bych to znova neudělala.

Reaguji na Laky: já třeba kdybych mohla vrátit čas, tak si ho jen pořídím s jiným chlapem ale jinak bych nechala vše jak je.

U mě to pokračuje dál: počkej za pár let, začnou Ti tikat biologické hodiny, zblázní se Ti hormony a budeš ho chtít. ...

Nejhorší je poslouchat tohle od matek postižených dětí,že třeba Downův syndrom je úžasné dítě a pro ně obrovské obohacení..........nevěřím jim ani slovo!Lžou si navzájem.

Aha,tak výběr budoucího otce jsem provedla dost odpovědně já funguju chladně a řídím se mozkem - city se mnou příliš necloumají to bude asi to,co dost žen není schopno zpracovat.

Reaguji na Laky: nevím jestli odpovědně nebo ne, ale časem jsem zjistila, že chci jít asi v životě jinou cestou, ale pokud bych brala vše jen rozumem, tak jsme spolu dodneška.

To jo, ale ona je ta naše Helča taková vtipná, bysme se ochudily o takové perly. Ale já myslím, že jí by děcko stejně nikdo nechtěl udělat. A kdyby náhodou nějaký takový chudák přes všechna ta opatření (kondom, prášky, neplodné dny, přerušovaná soulož a nejlépe soulož každý na svě straně postele a pro jistotu zabalit do igelitu) přece jen zaskoroval, tak by ho sežrala jak kudlanka.

No OK,ale tak dítě má předpokládám ten nej základ jaký byl v okolí k mání pak není čeho litovat i když se cesty rozešly.

Reaguji na Laky: já si vždy říkám, že chlap se změnit může a není nikdy jistý, ale děti mi zůstanou možná je to blbý názor, ale pro mě to jsou nejdůležitější lidi v mém životě.

V šestým měsíci je to pro mě už prostě vražda, nemluvě o tom jak je to riskantní. To už si to radši přetrpím a dám to děcko hned k adopci. Beru názor Laky, která se s tím nikdy netajila, ok, v pohodě, dítě má, zjistila, že to není nic pro ni a situaci neopakovala. Ale syna vychovala a podle jiných debat bych řekla, že parádně. Kdežto z názorů Heleny se mi ježí chlupy na těle (vlastně ne, dneska jsem se depilovala), prostě je mi k blití.

Já děti nemám....ale z téhle diskuze už mi je docela blivno....jestli to paní Helena myslí vážně, tak by ji asi radši měli zavřít někam do Bohnic, tohle je teda hnus....
nám se ségrou mamka vždycky říkala, že je ráda, že nás má....a rozhodně to není žádná kredenc, ve 41 letech má 170 cm a 52 kilo, což je zase až moc málo...ale vždycky se o sebe starala a nikdy jí nebylo jedno jak vypadá a podle mého je to rozhodně ta nejlepší máma, protože jí vždycky šlo jenom o to, aby její děti byly šťastné...nedokážu si představit, že by mi řekla, že kdyby mohla vrátit čas, tak by si děti nepořizovala...možná jsem divná, ale tohle mi prostě přijde ošklivé....
Jestli bych šla na potrat, kdybych náhodou otěhotněla, si nejsem tak jistá...nejsem věřící ani nic takového...ale nechat zabít dítě, které je moje a člověka, kterého miluji...to bych asi nedokázala, i když by mi to určitým způsobem zkazilo život....bylo by to těžké rozhodnutí...ale na potrat v šestém měsíci, to je nemyslitelné...