Příspěvky prodávajícím na ulici

vystižný komentář pod videem - Sometimes, not everything is as it seems.

Jak kdy, ale nedávám větší obnos. Denně mě zastaví z práce a do práce minimálně jeden člověk. Kdybych dávala všem, tak sedím v práci a vydělávám jen na ně. Nejde pomoci všem, na světě je plno lidí, který umírají hladem, na nemoce apod. Dávám věci a peníze na charitu, na ulici spíš ne.

Moje rodina tohle taky moc nechápe, většinou slyším řeči typu: beztak to má na chlast ale myslím, že ne všichni takový jsou. Zastávám názor, že na ulici se člověk kolikrát dostane ne svoji vinnou. Ve svém okolí mám podobný případ takže takových lidí je mi líto a nějaké drobné jim dám. Třeba u našeho kauflandu stávala pravidelně skupinka bezdomovců, než je odsud vyhnali a jeden z nich neměl nohu. Občas jsem mu nějaké drobné dala i když je měl na alkohol ale co z toho života ten člověk má, když nemůže chodit? Bez domova, nohy... nezbude asi opravdu nic jiného než se utápět v alkoholu. Ještě se mi stalo, že jsem seděla v Mc Donaldu a přišel za mnou muž, beze slova mi položil propisku a lísteček na stůl a odešel. Na tom papírku bylo, že je hluchoněmý a že pokud mu dáme 40,- pomůže mu to a on nám dá tu propisku. Samozřejmě, že mi ho bylo taky líto a ty peníze jsem mu dala. Pokud má člověk v sobě aspoň trošku citu, tak si myslím, že ho nezabije, když jednou za čas dá někomu takovému pár drobných. Už jen třeba pro svůj dobrý pocit.

Naprost minimálně. Kupuju si Nový prostor od jednoho pána, přispívám občas slepým lidem, kteří prodávají nějaké výrobky chráněné dílny apod. Pak taky lidem, co třeba hrají. Tím ale nemyslím nějakýho feťáka, co s opelichanym psem (klidně mě roztrhejte) bouchá na buben nebo hraje dokola jednu písničku v metru. Na I. P. Pavlova občas hraje kluk na harmoniku, tomu jsem přispěla už několikrát.

Nejlepší paní "Slečno, neměla byste nějaké VYŠŠÍ drobné?" Normálně bych jí snad i něco dala, ale že chtěla rovnou vyšší drobné, to fakt ne. Příště si řekne rovnou o pětikilo?

Mně nedávno přinesl přítel kytičku (takovou pěknou, zabalenou v listu), kterou koupil myslím v Dejvicích od takového staršího pána, prý mu ho bylo líto.. Taky normálně nepřispívám, ale když ti lidé takhle prodávají a jen nežebrají, tak si klidně koupím

Já jsem to tak taky jednou udělala.

Pak jsem ho v Mekáči viděla podruhé a když jsem vycházela, přepočítával si na ulici prachy a normálně s někým mluvil. Prostě podvodník jak vyšitej - od tý doby těmhle "hluchoněmým" lidem nic nedávám (samozřejmě se nabízí i možnost, že někdo hluchoněmý opravdu je, ale...). Samozřejmě předpokládám, že šlo o úplně jinýho týpka než jakého jsi potkala ty, ale, no, ruku na srdce - tohle přece může udělat naprosto každý, včetně mě...

Naposled jsem potkala tohohle 'prodejce' minulý týden, stál ten chlápek přímo v Tescu u vchodu. Řekla jsem mu, že 40 korun prostě nemám, ale že mu dám aspoň desetikorunu a nic za to nechci (tak to dělám vždycky, protože jako studentka fakt nemám na to, abych přispívala každýmu tolik peněz) a on se zatvářil dost otráveně, protočil očima, vzal si tu desetikorunu a odešel. Tak to jsem fakt měla pocit, že jsem udělala dobrej skutek no Evidentně mu spíš šlo o to, co nejdřív se těch blbostí zbavit a jít domu, než sbírat peníze pro chudý nebo koho

Reaguji na deschanel: někde jsem četla že i ten svaz/sdružení hluchoněmých se od nich distancuje, že nejsou postižení

Reaguji na farahh:
Tenhle byl normálně zdravej, ani nevím, na koho vybíral. Asi to měl jen jako práci a měl z každýho prodanýho kusu provizi, jinak nechápu, proč by byl naštvanej, že chtěl někdo jen přispět

Edit: Jo to asi mělo být na příspěvek nade mnou, že? To je taky hrozný, že je někdo schopnej předstírat, že má postižení.. :-/

Reaguji na deschanel: aha, tohle bylo na příspěvek Marty123, o tom papírku a tužce

Reaguji na farahh:
Promiň, já jsem to pochopila až pak, když jsem si to přečetla všechno znovu

Taky po mně nedávno chtěli. A druhý den zas. Asi si nepamatujou ksichty

Na ulici zásadně nikdy nedávám. Přispívám přímo převodem na účet prověřeným organizacím, a to těm, co pečují o opuštěné kočky a nevidomé lidi. Žebrajícím na ulici nevěřím, byť by se tvářili sebeubožeji.

Já po svých zkušenostech nikoho nepodporuji a nestydím se za to. Ve vlastní rodině to bohužel nešlo po dobrém, ale šlo to přes soud. Když jsem byla mladší, tak jsem dávala peníze bezdomovcům, protože mi jich bylo líto, ale po čase jsem se na to vykašlala. Já nebudu vydělávat peníze na to, abych podporovala někoho, kdo si za to může sám. Chápu, že někteří za to nemohou a může za to stát a velmi podivné zákony, ale vzhledem k tomu, jak jsem poznala jednu zkušenost u nás v rodině, tak tito lidé si to dělají sami. Chlastají, nezvládají svůj život, nezvládají svou psychiku, nezvládají zodpovědnost a nakonec je to ani nezajímá a dopadnou takhle. Možná i když si to neuvědomujeme, tak bezdomovci jsou mnohem více svobodní lidé, než pracující. Stejně tak neposílám peníze do Afriky apod. nebudu je podporovat, aby se pak stěhovali sem zabrali tu pracovní sílu a pak mě ještě utiskovali požadavky. Viz situace v Marseille..Krutá nejsem. Jen už nehodlám ze sebe dělat vola. Je mi líto důchodců, kteří končí na ulici apod., protože nemají peníze a ještě se jim za to lidé smějí. Bezdomovec časem ví jak žít na ulici a ten co v zimě zmrzne je právě většinou ten ožrala, který toho vypil tolik, že prostě usnul a už se neprobral. Nijak zvlášť bych to nerozebírala. O paní s kytkami nic nevím asi to je tím, že nejezdím MHD. Tam je to kolikrát také o život. Pamatuji si jak mi nadával jeden feťák u automatů na lístky. Chtěl peníze říkám ne jdi pryč. Začal mi nadávat, tak jsem mu řekla, že je mladý, tak ať kouká makat a neotravuje ostatní lidi. Každopádně pokud je někdo takový, že mu nevadí podporovat jiné lidi, tak ať to dělá dál, jen ať to nejsou závratné částky či pomoc dlouhodobá, tam už potom vzniká závislost dlužníka a ten chce víc a víc. Ještě si vzpomínám, jak jsem náctiletá dělala brigádu pro jednu charitu s magnetky. Lidé chodili a kupovali no a z 60 Kč šlo postiženým asi jen 4 KČ majitelka charity měla pěkný velký barák v Pze . Časem začala zaměstnávat i postižené a to přidávala na důvěryhodnosti. Nebo teď jedna slečna udělala modelingovou soutěž s tím, že peníze půjdou na postižené nebo děti (už nevím) a peníze si nechala

Nedá mi to, ale musím napsat ještě jednu věc. Ono to možná není na první pohled vidět, ale náš stát je sociálně velmi štědrý a záchranná síť je hodně hustě tkaná. Kdo nechce, na ulici být nemusí. Je x azyláků, programů atd. Akorát ted dotyčný se prostě musí chtít zapojit, spolupracovat. Což s sebou nese i určité povinnosti, zodpovědnost. Leckdy je pro mnohé pohodlnější a bohužel i výnosnější somrovat na ulici a těžit z naší hlouposti, naivity a soucitu.

Vidím to stejně.
Já občas někomu za magnetku apod. něco dám a doufám vždycky, že aspoň pár Kč na ty postižené děti, které to vyrobily, přijde. Ale radši pošlu nebo donesu něco do útulku.