Příspěvek na péči o psychicky nemocného

Jedná se o moji mamku, která trpí PSYCHOIDNÍ PORUCHOU OSOBNOSTI a se svým stavem byla v invalidním důchodě (teď má starobní důchod). Nyní prodělala těžší stupeň rakoviny dělohy, se kterou byla 1/2 roku v nemocnici, je úplně inkontinentní (velmi špatně to nese), měla trombózu končetiny po operaci. Po této diagnóze a hlavně inkontinenci se její psychický stav velmi zhoršil., má sebevražedné sklony, občas slyší hlasy, nenechávám ji doma samotnou, protože by si něco mohla udělat.
Vím, že tady podobné téma je zde https://www.omlazeni.cz/prispevek-na-peci-54-8374-0 .html, ale já se spíše chci zaměřit na psychickou než fyzickou stranu.

Diplomka
No, vzhledem k tomu, že by se měla psychická nemoc posuzovat stejně, jako fyzická (+ tedy u Tvé maminky se jedná i o fyzické onemocnění), nevidím důvod, proč by neměl být tento příspěvek poskytnut v plné výši.
Jen je potřeba mít opravdu dobře zpracovaný posudek od ošetřujícího lékaře, tam bývá největší zádrhel. Pravdou je,že realita je jiná, ale ono hodně záleží na posudkovém lékaři a úřednících, kteří stav budou posuzovat.

Diplomka
Podívej se ještě sem:
http://socialnirevue.cz/item/prispevek-na-peci

Podle toho co posuzují je evidentní, že sama maminka tyto úkony nezvládne. On je to odkaz stašího data, ale ty principy by se snad měnit neměly.

Storm moc děkuji za reakci. Teď mám hodně práce, ale ještě napíši podrobnosti dnes nebo zítra.

Diplomka
Ahoj, pobírám na syna příspěvek na péči a pomáhala jsem vyřizovat švagrové příspěvek na péči pro maminku - tchýni, takže nějaké zkušenosti v tomto směru mám. Mohu potvrdit že posuzování schopnosti péče o vlastní osobu je nesprávně vyhodnocováno. Každý jednotlivý úkon který posuzovaná osoba zvládá s dopomocí je nutno posuzovat jako kdyby ho nezvládla. To například znamená že je dotyčná osoba schopna se najist a napít, ale samotnou jí to nenapadne, potřebuje neustálý dohled. V praxi to většinou vypadá tak že posudkoví lékaři si od stolu aniž by dotyčného vůbec viděli přehodnotí to co vyplnila sociální pracovnice a upraví tak aby dotyčný na vyšší stupně příspěvku vůbec nedosáhl. Doporučuji si to ohlídat, máš právo do těchto dokladů nahlédnout a popřípadě si je okopírovat pro případné odvolání. Moje švagrová žádala na svoji maminku o zvýšení příspěvku na 3. stupeň z důvodu zhoršení zdravotního stavu, bylo jí to LPK zamítnuto a když jsme pátraly proč, zjistili jsme že posudková lékařka body které maminka nezvládla prostě seškrtala jako že je zvládá, takže na ten vyšší stupeň nedosáhla. Vyřízení příspěvku běžně trvá třeba půl roku. Moje švagrová se už zvýšení na svoji maminku nedočkala....

Evelyn
To je mi moc líto
"Zářný" příklad toho, jak to mnohdy dopadá. Řešíme podobnou situaci v rodině, u mého strýce. Opravdu platí pravidlo, že co si člověk "nevydupe", to nemá

Její praktický lékař mi doporučil, ať si požádám o příspěvek na péči. Na sociálním mi dala papíry a jen řekla, ať to vyplním, přinesu a pak se domluvíme, kdy příjdou na šetření. Ani se nezeptala, co dotyčné osobě je. Nevěděla jsem na co se ptát, protože jsem si myslela, že mi řekne více info, zeptá se na zdravotní stav (co pacientce je) a podle toho mi poradí.

Zprávu od lékařů mám jen z nemocnice, kde ji operovali a ze Žlutého kopce, kde ji ozařovali. O psychickém stavu je tam napsano skoro nic = psychodiní porucha osobnosti + špatná spolupráce s pacientkou kvůle poruše osobnosti. Takže jsem šla za její psychiatričkou, ale ta má dovolenou.

Co mi radíte, jak mám postupovat, od koho všeho chtít posudek? Platí se za posudky?

Mamka sama pomalu jde, i k lékaři přišla sama s mým doprovodem (sídlí 10 domů od nás), obuje si papuče, jí a pije bez pomoci, učeše se.

Neuvaří si, neumyje nádobí, neuklidí, nevypere, nepověsí prádlo, léky si sama nevezme, do vany ji pomáhám, pleny nevynese do popelnice kvůli schodům, nepřevleče postel (častá potřeba kvůli inkontinenci). Obvoďák mi výslovně řekl, ať k němu chodí s doprovodem. S ní se nedomluví, vždy mluvím jen já, ona sedí a mlčí.

Fyzicky na tom není tak špatně, ale psychicky ano. Na to, že by si mohla něco udělat mne upozornila její spoluležící na Žluťáku. Prý ať maminku hlídám, že ji často říká, že si něco udělá (mně říká, že se otráví), že už život nemá cenu, že tohle není život a v takovým stavu nebude čekat na smrt. Nyní ji mám přes týden doma a říká mi to samé a pořád brečí. Pozn. není dementní.

Léky se pokusila otrávit ještě než blya vdaná, ale to nevím podrobnosti.
Když už byla vdaná a měla děti, tak v práci. Odvezli ji do nemocnice, vypumpovali žaludek a ona jim řekla, že kvůli nařízeným přesčasům a probmlémům v rodině snědla omylem více léků a oni ji pustili domů.

Diplomko,
já mám tchána, který žije sám v bytě a má Alzheimera. Podle jeho názoru je plně soběstačný, zdravý, o vše se stará - od mytí oken, nákupy, úklid, praní, vaření. Přes jeho odpor jsme mu zařídili dovoz obědů (dříve si pro ně chodil, ale začal se ztrácet a netrefil pro obědy ani zpátky domů) a pečovatelku (je s ním doma asi 2 hodiny), každý den jej musíme kontrolovat a nikdy nevíme co nás čeká.
Příspěvek na péči pobírá v nejnižší výši. Při jednání na soc. odboru jsem se domluvila, že budu přítomna u místního šetření, protože děda by nejspíš ani neotevřel. Při šetření se jej ptali:
jestli si umí vyprat - odpověděl, že ano (nikdy to nedělá),
jestli si umí uvařit nebo ohřát oběd (občas si ohřeje večeři, ale nechává potom vařič zapnutý. Jídlo, která má v ledničce se nevezme, nevidí je. Tak slečně ze sociálky vyprávěl jak dělal v Masokombinátu a co všechno umí uvařit.)
léky - bere pravidelně a sám (ve skutečnosti je bere jako lentilky i když je mám rozdělené a připravené v speciální krabičce).
Inkontinetní kalhotky nosí (nechává je vyschnout a chce znova použít!)
Do domova důchodů za žádnou cenu nechce.
Z celého šetření soc. odboru vyšel na jedničku. Já jsem jeho vyjádření doplnila, že skutečnost je jiná, ale byla jsem přesvědčená, že na příspěvek nedosáhneme. Naštěstí se kladně vyjádřila obvodní lékařka, tak pobírá alespoň minimum.

ano, posuzuje se 36 úkonů. problém je v tom, že u duševních nemocí se stav člověka poměrně často mění a záleží, jak se to celé podá a také na tom, co dotyčný říká ("ano, umím všechno!"). lidi i s těžším duševním onemocněním (mám zkušenosti s lidmi, kteří se dlouhou dobu léčí se schizofrenií) dostávají tak 1 - 2. stupeň přípěvku na péči. je to dáno i tím, že obvykle, když jsou na tom nejhůř a "plně nesoběstační", bývají v psychaitrické léčebně. a soc.pracovnice chodí na sociální šetření, když je pacient doma = stabilizovaný a tedy i částečně soběstačný. prostě ta kritéria jsou stavěna ná omezení dané (více či méně stabilním) postižením, stavem (lidé s tělesným, mentálním, zrakovým... postižením), ne na lidi s duševním onemocněním.