Případy nechtěného (neplánovaného) těhotenství

jo to je pravda...ale když se podíváš na statistiku, že 50% manželství končí rozvodem, k tomu na počet dětí narozených svobodným matkým....tak tohle by byla jen malinký počet porodů.

Prostě s tím nesouhlasím. Sama jsem s manželem a otcem dítěte vydržela stěží 2 roky. Ale nyní jsem již 16 let s přítelem, kterého jsem poznala jako žena s dítětem a otce mu prostě dělá. Protože svého biologického viděl sym naposledy ve svých 2 letech. Nyní je synovi 17.

Takže tenhle argument mi přijde dost mimo současnou realitu.

Vím, čekala jsem, že tohle někdo napíše, jenže to je něco jiného, ikdyž to není ideální, Tvůj syn ví, že tatínka má, v případě zájmu, zvědavosti, ho může vyhledat, může s ním mít vztah nezávisle na tom, že vy dva jako rodiče už vztah nemáte.

Viděla jsem kdysi film o dceři úspěšné klavíristky, byly si hrozně podobné - v podstatě stejné, akorát dcera byla mladší verze, nakonec se ukázalo, že dcera byla její klon (taky se v určitém věku zajímala o svého otce).

Otázka je, jestli je ta současná realita tak dobrý fenomén, aby byla hodna následování a taky přizpůsobování zákonů.
To je pak podobné jak v otázce, jestli gayové a lesbičky by měli mít právo adoptovat děti.

¨Jasně, taky jeden z důvodů, ale když se podíváme na to, že když je v RL zapsaný otec, který po letech zjistí, že otcem není, tak ho nikdo nevymaže. A to i pokud se přihlásí pravý otec a má nižší příjmy. Prostě ******. A stát si moc dobře taky uvědomuje fakt, že kdyby taková matka bez partnera, manžela zemřela, musel by se o dítě postarat právě stát

On ví, že má tatínka. Ale jakého? Který neprojevil 15 let zájem o jeho osobu? A měl by ho ještě vyhledávat? To těžko. Navíc když mu dělá otce muž, který otcem není, ale chová se k němu tak, jak by se měl chovat jeho pravý otec. A když je matka uměle oplodněna, tak prostě a jednoduše otce nemá. Tudíž když se jí něco stane, tak se musí postarat stát, což u dětí, které jsou počaté "normálně" je ještě naděje, že se postará otec

Reaguji na mishka999: Já to mám v sobě nastavené tak, že potrat u mě v žádné situaci nepřipadá v úvahu. Ať je to jak chce. Svoje rozhodnutí bych nezměnila, ani kdyby nás otec dítěte nechtěl. To, co jsem psala, byla reakce na diskuzi, která se rozjela v duchu "která otěhotní neplánovaně, je husa zamindrákovaná, chudák chlap..." To mě teda namíchlo. Přechytračelý tón ( i když psaného projevu), pozérství. Z takových žen mají být jednou matky od rodin? Ty opravdové, z kterých sálá teplo? Už se v tom asi zase plácám, ale vnímám postoj k rodičovství - ať předem naplánovanému, či náhodně vzniklému- prostě jinak.

Reaguji na Tiakia: Ty máš jako pocit,že když spoludva lidi žijí nemají potřebu se b¨rát tak jejich vztah není plnohodnotný a nemilujou se dostatečně?Zřejmě trochu omezenž ¨¨ý pohled a nebo hoodně stará škola?!

Jenže spousta z nás měla takové reakce právě na vysoký počet příběhů, kdy žena tvrdí svému partnerovi, že se chrání proti početí, tajně vysadí prášky (nebo si vyvolává zvracení) a pak řekne "Ejhle, asi selhala antikoncepce". Ano, v tu chvíli je chudák ten chlap, neb dítě nechtěl, měl pocit, že jsou před neplánovaným otěhotněním chráněni a stejně je nedobrovolně postaven do role otce. A dítě proboha není jako koupit si křečka, to je sakra velká věc.

Z žen, které považují pořízení potomka, za rozhodnutí dvou lidí, ne jen své? Myslím, že ty opravdu berou rodinu jako celistvou. A jestliže se oba rozhodnou, že dítě si nechají, přestože je neplánované, tak nevidím důvod, proč by takové příběhy nemohly dopadnout stejně šťastně jako ten tvůj

Reaguji na mishka999: Naprostý souhlas s Tvým posledním příspěvkem

Dost lidí, kteří třeba v dospělosti zjistí, že jsou adoptovaní, mají tu potřebu, byť třeba pro někoho nelogickou, své biologické rodiče vyhledat, poznat kdo byli, co je k tomu vedlo, atd..

No právě, on by se mimochodem takový otec, co je x let bez zájmu, třeba taky k tomu neměl, se postarat.
Jako ideální to není, že otec zdrhne, jenže to se bohužel stává i třeba těm vdaným, co dítě plánovali spolu, nikdo nemůže vědět, jak to bude mít za 10, 20 let. Přesto mám v tomhle stejný názor jako mishka999 - má to být rozhodnutí dvou lidí, dítě by mělo mít oba dva vzory, to že často je lepším otcem ten nebiologický, to už je druhá věc.

Myslím, že kdyby státu šlo v tomhle ohledu o nižší náklady, nebyl by třeba problém, aby si singles adoptovali dítě, stát by určitě ušetřil, ale přesto to dnes nebývá jednoduché ani pro sezdané páry.

Jde o to vybrat toho nejlepšího budoucího otce a partnera - manžela pro život i když to třeba později nedopadne a rodina se rozpadne,tak je alespoň ta malá útěcha,že člověk udělal maximum.
S přístupem "je to jedno,stejně může nastat krach" by nemělo smysl ani žít stejně jednou umřem,tak k čemu to prodlužovat a jdem si plyn pustit rovnou.
Ale ne,snažíme se žít zdravě tak proč k otázce dětí nezaujmout stejný postoj.

Ano, mám stejný názor. Rodiče mají být 2. Ale když to nevyjde, tak co se dá dělat...

Reaguji na Minette:

Chtěl bych se zeptat . . . To jako každého se kterým jsi měla sex jsi viděla jako ucházejícího otce svého dítěte? Když by jsi náhodou otěhotněla? Já tedy v 17 začal sexuálně žít a partnerek jem měl více (samozřejmě postupně a ne najednou ) a rozhodně si nemyslím, že by jsme si napřd řekli "tak jo, ty bys byl dobrej otec a ty super matka . . . Tak jdem na to" . Pokud by tomu tak bylo, asi bych nikdy nešsouložil.

Nebo třeba kdyby jsi mi před sexem řekla něco ve stylu " ale jestli otěhotním. . . rozhodně si to dítě nechám" asi by mě přešla chuť takovým způsobem, že by sex ani provozovat nešel. Samozřejmě netvrdím, že bych dotyčnou slečnu hnal na první chirurgii v okolí ale jen ta představa, za jakých podmínek a pravidel by ten milostný akt měl probíhat je řekneme skličující.

Reaguji na Minette:

Má si pořádně vybrat s kým spí, protože ikdyž na něj nikdo podraz neudělá, tak vždy je tu nějaká třeba 0,001 % šance, že to dítě přijde, tak holt si má vybrat sexuální partnerku takovou, kterou by eventuelně i vydýchal jako matku svého dítěte anebo sex nemít.

Předchozí je reakce na toto. Neumím na ipadu citovat.

Můžu s klidným svědomím říct, že ano , třeba v tom smyslu, že jsem toho člověka dobře znala. Nejde o to, že bych si ho pokaždé před tím představovala jako otce svého dítěte, to vůbec, ale prostě věděla jsem, že by mě podržel a ne mě hnal rovnou na chirurgii. Zkus si to představit obráceně - mě to přijde podobné, jak když některé ženy chtějí po svých mužích, aby šli na vasektomii - prostě je to zásah do těla toho člověka, takže on by o tom měl rozhodnout.

Ale tohle jsem nikde nepsala - přečti si to prosím pořádně.
Psala jsem pouze, že já osobně bych na potrat nikdy nešla - a právě i s vědomím toho jsem k tomu přistupovala - nebrala jsem prášky nepravidelně, i partner používal ochranu, prostě myslím, že kór v dnešní době není zas takový problém být v tomhle zodpovědný.

ano a o tom to je, vím, že můj partner by mě do ničeho takového nenutil, stejně tak já bych nenutila jeho být tatínkem

Já ale nepsala o nějakých podmínkách a pravidlech, nechápu.

Pouze můj partner znal moje postoje a názory, já jeho. Jako co přesně ti připadá skličující - to, že některá žena nechce potrat? Stejně tak jiná třeba nechce brát HA, některým mužům zas vadí kondomy, možná je spíš dobře, když tohle ti partneři o sobě vědí, ne?

Tak ale sám píšeš

Tak teď nevím, co ti přesně připadá skličující.

Prostě ten muž by měl počítat s tím, že i třeba ta partnerka, která tvrdí, že by na potrat šla, tak když se v té situaci opravdu ocitne, může to pak být úplně jiné.

To, že výsledkem sexu může být dítě (i neplánované), to snad není skličující, to je prostě fakt.