Pracující partner

Markvitka: děkuji za tvůj názor. Taky to cítím stejně, jako ty.

debora: máš možná pravdu... asi čekám, kdy konečně narazím na hubu... Jenže i přes to, co všechno mi dělá, nedělá, čekám změnu, prošli jsme si těžkým obdobím, kterým prochází páry, až ve třiceti- změnu práce, stěhování, on měl sebevědomí nula, trpěl depresemi... A podobně..

Laky: Máš pravdu.. Jsem student a mám úplně jiné hodnoty, než on. Ale ať máme hodnoty nastavené každý jinak, rozumět by jsme si měli.. což si rozumíme, ale neshodneme se v určitých věcech. Chci říct, že moje témata, které jsem sem psala, byly napsané v tom nejhorším období, co jsme měli.. kdy on ztratil práci a trpěl depresemi, ke kterým se mi nepřiznal... Může to tedy tady potom vypadat, že si jen na něco zbytečně stěžuji, ale teď chápu, že to období, jsme prožívali každý jinde.. A určitě je špatné, když on se mnou o tom nedokáže mluvit..
No a teď je ve mě pocit, že je ke mě se vším nespravedlivý, za to, co jsem si s ním prožila, bych mohla dostat metál(přeháním)... a on mi to nijak, ba naopak dává najevo... Možná i to mě štve. Já nevím, kdybych věděla, neseděla bych tu a třeba bych si už užívala jinde, s jiným klukem... Ale záleží mi na něm, a nemám pocit, že chci jít od něho pryč... Proto tu jsem.

Nechtěla jsem se tady nikoho dotknout... A opravdu mi tady nestojí o to se hádat.. jestli to někdo vyhledává, tak má jít jinam.

To mnohé vysvětluje... To jeho nadšení z nové práce, ta euforie, potřeba trávit s kolegy čas i mimo práci.

Koliner
Když měl tvůj partner předešlou práci, také tam trávil tolik času?
V nové práci je teprtve měsíc, takže se chce osvědčit, aby ho nevyhodili, všimli se, že je dobrý zaměstnanec...To se mu vše bude do budoucna hodit, když chce dělat kariéru a postupovat ve firmě...
Můj partner, když nastoupil do nového zaměstnání, tak tam byl také přesčas (tak 10 hodin), aby majitel firmy viděl, že je ochoten pracovat přesčas, vše se rychle naučit, aby pracoval dobře...
Navíc tvůj přítel o práci přišel, takže slouhlasím se Silvíí OK.

Laky má pravdu, že pracující versus student jsou "2 rozdílné světy". Až budeš v práci (ne brigáda), také se budeš chtít osvědčit.

Aby vztahy fungovaly,nestačí jen udělat dobrou volbu na začátku. O vztah se musí pečovat.
Když budete dvanáct hodin v práci i o víkendech, tak to váš partner logicky nevydrží. Vztahy na zkoušku jsou v pořádku, pokud je nám dvacet, ale trochu jinak musíme
uvažovat, když máme děti nebo je nám čtyřicet.

Pan doktor JERONÝM KLIMEŠ

Bruce78 tohodle psychologa obdivuji a uznávám také.

Ty čekáš vděk....toho se asi těžko dočkáš,tedy jakoby přímo ti ho asi nevyjádří.
Chlap nechápe,co po něm žena chce pokud to neřekne jasně a nejlépe holou větou.Oni nechápou proč máme občas protažený obličej a tváříme se uraženě.Na otázku co ti je čeká chlap jasnou a stručnou odpověď.Pokud odpovíš,že ti nic není,tak on to bere jako fakt,že ti skutečně nic není a netuší,že ty čekáš,až jeho samotného to napadne.Chápeš ten rozdíl mezi ženou a mužem........jak vypadá myšlení.

Jenomže on jí ten vděk nevyjadřuje ani nepřímo. Jeho nejspíš vůbec nenapadne, že by jí měl být za něco vděčný. Tohle je hodně typický. Jeden partner se pro druhého v určitým období obětuje a nakonec je odkopnut. Koliner teda není odkopnuta, ovšem cítí se nejspíš podobně. Zároveň by nemělo smysl, kdyby se jí partner věnoval z pocitu vděčnosti a o to by snad ani nestála.
Píšeš, že tvůj kluk nechce trávit čas jen s tebou, ale i s lidmi z práce, možná to je jen kvůli kariéře, ale možná i kvůli něčemu jinému. Ze své zkušenosti vím, že když jsem trávila čas raději s býv. partnerem a jinými lidmi, než jenom s ním, bylo to proto, že být jen s ním mě nenaplňovalo, přesněji řečeno mě to začínalo nudit. Být tebou promluvím si s partnerem (bez výčitek!) ve vhodné chvíli o důvodech, které ho vedou k tomu, proč nechce trávit volný čas s tebou. Překonala si s partnerem, jak píšeš, hodně těžkého a je ti tím pádem blíž. On to může cítít úplně jinak. Je to smutný, ale bohužel dost obvyklý.

Ale tak partnerství není přece o vděku... Ale o vzájemné pomoci. Beru jako samozřejmost, že v krizi pomůže partner mně a já zase jemu. Od toho je to PARTNER / přítel, manžel...

Souhlasím, toto je jediné řešení.

Souhlas s tím, co napsala Silvie OK.
Koliner
Já bych si s ním zkusila v klidu u vínka sednout a řekla bych mu, že chápu, co pro něj nová práce znamená, že to nemá jednoduché a chce to spoustu nasazení a času.Naznačila bych mu, že ho budu ve všem plně podporovat, ale chci vědět, že po nějaké době, kdy se zapracuje bude část svého volna věnovat i tobě jakožto partnerce.
Na rovinu bych mu řekla, že jsme spolu překonali lecjakou překážku i zažili spoustu krásného a nechci ten vztah ztratit jen kvůli tomu, že teď prožíváme období, kdy se příliš nevídáme a netrávíme spolu tolik času.

Koliner
Co se zkusit na nějaký čas odstěhovat? Třeba by Vám oběma lecos došlo...

Tvůj partner je samozřejmě v euforii, že získal práci, ale byl-li to hlavní důvod jeho potíží, který se promítal do vašeho vztahu, mělo by se vaše soužití začít zlepšovat. A ono se spíše zhoršuje, což je divné.

Silvie OK
to je jasný, partnerství není o vděku, ale o vzájemné podpoře, která by měla být samozřejmostí. Koliner zřejmě s partnerem překonala období, ve kterém ho podporovala, určitě to pro ni nebylo nejsnažší a dělala to proto, že jí za to stál. A ona mu teď nestojí ani za to, aby jí poslal z práce sms ....Vím, že situace je možná složitější a že to zjednodušuju. Vycházím z toho, co Koliner v diskuzi prozradí.

Takže... včera, když skončil v práci, tak mi volal a já byla venku se spolužákem z výšky... Volal mi a řekl, že mě vezme domů, a já jsem se zeptala, jestli má jít na tu večeři s kolegy, řekl, že jo, že jde, ale že mě vezme domů, že jak potom pojedu zpátky..? Řekla jsem, že přece nebudu sedět pořád doma, a zvlášť, když on jde na večeři.. Potom teda pro mě přijel, že se domluvíme, sedli jsme do auta a začal na mě řvát, že on jde dneska prostě na tu večeři a že pak se uvidí, a kdybych prý já nedělala cavyky( s tím, že jsem mu řekla, že s jeho kolegy nechci trávit každý víkend večer..), tak jsem ho mohla někde počkat a jít s ním taky. Potom z něho vylezlo, že má problém skrz dluhy.. a zase si to vylil na mě..
Šla jsem tedy zpátky za tím kamarádem, přítel, když skončili s večeří, tak zavolal, kde jsem atd..(zase v tonu, jakože- zmizni..) když jsem mu řekla, že kamarád už by rád jel domů, že je unavený, tak mě řekl: Jo ježiš, tak já jdu pro tebe...
Když kamarád potom odjel, začal mi přítel říkat, že chce jít za kolegou, že jsou kousek od nás.. a že mám jet buď domů, nebo jít s ním, ale chovat se k němu normálně..
Jeli jsme oba domů... Achjo, jsem z toho špatná..