Pracující partner

rover: co napsat k tomu tvému- snad jen odpovím na otázku tvého muže: Určitě je nějaký způsob, jak nestrávit v práci "mládí"...
A co se týče tvých příspěvků... Nemáš pravdu, já nesedím celý den na bytě a nehledím do zdi, jak si myslíš. Jsem aktivní, chodím na zumbu, fotím, ještě dokončuji jednu zkoušku, takže se v průběhu času na ní učím, chodím do muzea, na výstavy obrazů.. Ale mě toto všechno samotnou dělat nebaví, a když přijdu domů, vzpomenu si na něj..
A ty, kým jsi ty? staráš se o jeho děti, vaříš mu, ale co když jednoho dne, tvůj milovaný ti donese novinu, že si našel jinou lásku? Což u mužů se stává běžně, i v těch nejnepřepokládanějších případech...
Co budeš dělat? Promiň, psala si, že jsem na přítele fixovaná, ale já myslím, že ho mám jen ráda a chci s ním trávit čas... A že si nakonec mnohem víc fixovaná ty jemu...

Každý na to nemá povahu, já taky ne a dvacet mi dávno není. Prostě "pro muže všechno, pro sebe nic" - to není můj styl. Taky to občas dřelo, ale partner se přizpůsobil. Dej tomu čas, moc to neřeš slovně, spíš jednej. Navrhni nějaký výlet, dovolenou a uvidíš, jak se to bude vyvíjet.

Ono se to těžko vysvětluje z pár příspěvků, ale věřte mi dámy, starost o svého muže x dělat mu služku je ohromný rozdíl. Za ty roky co jsme spolu jsem pocit služky neměla nikdy. Jde spíše o to, co člověk od života chce a co očekává, já jsem šťastná ve vztahu, ve kterém jsem.

Já nikdy neočekávala a nechtěla od partnera pozornost, jako jestli se mě zeptá, jak se mám a co jsem dělala apod., ale z činů vím, že mu na mne záleží a že si mě váží.
A tento pocit evidentně Koliner nemá.

Ještě dodám, že za ty roky ve vztahu jsme si (kvůli námi neovlivnitelnými okolnostmi) prošli pár krizovými obdobími a tady se partner projevil jako opora a partner s velkým "P". Proto asi to ostatní nepovažuji za tak důležité a vypovídající o vztahu.

Každý jsme jiný - nemyslím si, že je potřeba se do někoho navážet...Tvrdit, že je na něj fixovaná po pár řádcích je myslím trochu troufalé...

Koliner je prostě smutno, vadí jí, že partner je od rána do noci v práci a ani o víkendu se jí nevěnuje...
Já na tom nevidím nic divného..To by přece vadilo spoustě žen...

Jak jsem psala můj manžel je také hodně vytížen, ale našel hranici a snaží se jí ( pokud to jde ) dodržovat a trávit čas s rodinou. Ale myslím, že důležité je, že to především sám chce - jemu by vadilo, kdyby jsme ten společný čas neměli...
Také kdysi skončil v nemocnici ( přepracovanost, celkové selhání organizmu ), takže má skutečně ty hodnoty trochu jinde...

Myslím, že všeobecně platí, všeho s mírou.

A´t si každý žije, tak jak mu vyhovuje - já chápu Koliner, že jí vadí to, že svého přítele prakticky nevidí a nemají společné prožitky, protože, a´t chceme nebo ne = společné prožitky tvoří vztah. Navíc je mladá a měla by si toho života užívat...

Myslím, že ani jedné z nás není dvacet ( tím myslím těm, kdo jsou doma a starají se o manžela, partnera )...Já když si vzpomenu na sebe ve dvaceti, tak jsem byla se vším raz, dva hotová - pokud mi něco nevyhovalo, tak jsem šla o dům dál a tečka...

Celej život se učíme..Člevěk se formuje a dozrává, k některým názorům se prostě musíme tím životem prožít...

Rozhodně bych tedy Koliner netvrdila, že její partner se chová dobře ( a ona tu fňuká ), když nemá ani špetku starosti o to jak jí je, co dělá a když má volný čas ( kterého nemá moc), tak by ho raději trávil s kamarády.. Komu by se takový vztah líbil ? Mě tedy rozhodně ne.

Nebudem si tu nic nalhávat - chviličku na sms, nebo kratičkej telefon si najdeme všichni. Já jsem s mužem 12 let a dodnes mi během dne zavolá 1-3 x, většinou ráno, kdy ví, že jsem na cestě do práce a zeptá se, jak jsem se vyspala atd., pak okolo oběda ( někdy pokud mu to vyjde za náma dorazí i na oběd ) a pak odpoledne, než končím, aby se zeptal jestli jedu domů, nebo někam jinam ( fitko, kamarádky ...) a domluvíme plán na večír. Každý jsme jiný, ale pozornost - dle mě běžnou partnerskou pozornost potřebuje každý jedinec - a´t chlap, nebo ženská...
Pokud mě můj partner prakticky ignoruje a tráví veškerý čas v práci, nebo s kamarády - pak dle mě není něco v pořádku.
Nemluvím tu o tom, že každý má své koníčky a čas pro sebe, ale pokud jste si všimli Koliner má partnera, který si jede absolutně dle sebe - bez jakéholiv ohledu na ní...

Ale jak jsem řekla - každý ať si žije tak jak mu vyhovuje ( pokud mu to nevyhovuje, je třeba s tím něco udělat ). Jaké si to uděláme, takové to máme a myslím,že je zbytečné být ostrá na někoho kdo má jiný postoj, názor...

Bruce78
Myslím, že jsi uhodila hřebíček na hlavičku.Většina zde vášnivě diskutujících jsou třicátnice a maminky od rodin, je přirozené, že priority mají úplně někde jinde než dvacetiletá slečna.
Já to mám stejně jako ty starší, ALE oba dva jsme se na tom společně dohodli a vcelku nám to vyhovuje a právě toto u Koliner neproběhlo.Její partner si jede po své ose bez ohledu na ni.

To jsem nepochopila z čeho tak usuzuješ? Já na manželovi fixovaná opravdu nejsem.

No starám se především o své děti (jedno dítě je moje z prvního manželství).

Nebudu dělat vůbec nic- jsme dospělí lidé a pokud se tak stane, budeme to řešit. Mi už dávno není 20let, tak proto ten jiný pohled na celou věc. A rozhodně se nezabývám myšlenkami na to, co kdyby si někoho našel atd. To je pro mě mrhání časem. Toto jsou odpovědi na tvé dotazy a dál už se vyjadřovat nebudu. Svůj názor jsem napsala.

Naprosto souhlasím.

rover
Koliner staráš se o jeho děti
To mě taky pobavilo...já se starám o NAŠE děti

Bohužel někdy některým názorům nerozumím.

Ano naprosto souhlasím- pradox- jedno dítě je jen moje.....(pravda manžel ho vychoval a živí), ale to už jsme někde jinde. Jak napsala Bruce78- jaké si to uděláme, takovéto to máme.

rover
Právě proto si říkám, že se debata stáčí úplně jinam a diskutující jsou dvě úplně rozdílné skupiny.

Ale mě bylo taky 20let. A chodila jsem do práce, přítel taky a vždy byly práce, které jsem doma dělala já a přítel dělal zase něco jiného- prostě jsme se domluvili. A hlavně zájem byl na obou stranách. Ale naopak jsme měli každý tu volnost, své zájmy, kamarády a nikdo nikoho nenaháněl a nevyčítal. Zakladatelka tady už párkrát naznačila, že mu nebude dělat služku, že nechce být jeho stín, že nebude jen vařit, žehlit a čekat až přijde domů- na to je jednoduchá rada- nedělat to.

Myslím, že není od věci, že se zde vyjádřily i ty "třicátnice" a vyměnily si názory a pohled na vztah a na priority ve vztahu.

Pravdou je, jak psala Bruce78, já ve dvaceti bych si taky nepomyslela, že "dopadnu" takto a přitom mi nic neschází, jsem spokojená a nic bych neměnila.

rover: když tak souhlasíš s bruce, tak proč od začátku nabádáš, abych byla ticho a byla v něčem, v čem být nechci.. Kdybych věděla, že mi to po čase bude vyhovovat, tak jsem nepíši a nežádám o radu..
Fixovaná mi přijdeš, kvůli tomu, že na tebe chlap musí vydělávat.. Aby ty ses mohla starat o domácnost. Když máš dost odvahy napsat, z pár vět, že já jsem fixovaná na partnerovi, píši ti to také, protože mi to tak přijde.. Není úplně správné, vštěpovat do hlavy, že nejlepší je být za plotnou a žít ve stínu manžela, kor když je mi dvacet. Nezlob se, ale tvoje hodnoty života jsou mi cizí, ale sama si se tu začala chytat za slovíčka...
Jak si psala, máš jedno dítě z minulého manželství, zřejmě ti to s jedním chlapem nevyšlo, nerozumím teda tomu, proč se upínat na dalšího... Já chci být v životě samostatná, ale rozdíl mezi samostatností a samotou je veliký!

No, já bych Koliner doporučila zkusit si chodit pravidelně do práce, stačí 8,5 hodin denně a uvidíme, kolik bude mít ten první měsíc v práci času a energie na vyznávání si pozornosti a lásky.