Pracující partner

Koliner

Ono asi tak - já už tak žiji několik let, jsou lepší dny, kdy na sebe máme více času, jsou horší dny, kdy jej jen obskakuji. Bohužel, jinak to nejde. Já pracuji doma a nejsem tak vytížená, takže mu doma dělám "domov", starám se o něj, aby měl doma klid a pohodu. Kolikrát spolu ani nepromluvíme, protože vidím, že potřebuje klid. Ale je to přirozené, já se nijak nenutím, vidím kolik toho má. Ale taky vidím, že jinak to v tomto oboru nejde. Na straně druhé, nikdy jsem i přes to všechno co píšu nepocítila nezájem nebo že by si mě nevážil. A ani si nepamatuji, kdy naposledy se mě zeptal, co jsem celý den dělala

No jo, není to ani vlastně tak o té práci, kdyby přišel z práce, dal mi pusu zasmáli jsme se spolu... těšili se na sebe... ale přijde mi, že je to hlavně o povinnosti..... a to mě mrzí.... On semnou o tom nechce, ani mluvit, bere to, tak, že si furt stěžuji a že po něm pořád něco chci(ty zájmy atd)...

Tak to nesouhlasím - něco mezitím je. Znám spoustu lidí s ,, normální ,, pracovní dobou, tedy 8h a rozhodně nikdo z nich nedělá za deset tisíc hrubého.

A z praxe vím, že ani manažer na vysoké pozici nemusí nezbytně nutně pracovat každý den 14h. Dokonce všichni s takovým postem, které mám okolo sebe pracují tak - jak je potřeba - tedy běžně 8h jindy 14h a někdy naopak na hodinku ( dle toho jak je potřeba a aktuálně to firma a obchod potřebuje ).

Můj muž má také hodně práce a vydělává slušné peníze, ale vesměs každý den v podvečer se sejdeme a trávíme spolu a rodinou, či kamarády čas.A společné víkendy jsou samozřejmostí..Jistě stane se, že toho má hodně a sedne si k PC a maká a to třeba i o víkendu, ale rozhodně to není pravidlo, kterým by rodinu zatěžoval ( snaží se a určil si hranice ).

Koliner - naprosto tě chápu rozumím ti, chování tvého partnera mi rozhodně nepřipadá v pořádku a běžné. Ale jak jsem řekla, rozmyslet se musíš jen ty...Workolismus je dnes bohužel diagnoza
Jsi mladá a musíš si urovnat co od života chceš, pokud jetakový způsob žití nepřijatelný ( a to se ti nedivím ), apk to musíš řešit jen ty ...

Je jen na nás - jaké si to uděláme takové to máme...

Silvie OK: Aha, rozumím... Chtěla bych být na to povaha, sklapnout zuby a jet dál, ale neumím to, chci si užívat každý den... a když vidím od partnera nezájem mi v tom pomoct a nebo vůbec něco dělat... Bere to i tak o víkendu, zavolá kamarádům, aby jsme měli s kým jít.. Já se na něj naštvu, protože se třeba nedomluví a čekala bych, že po týdnu práce, bude chtít být semnou, než s kolegy s práce... samozřejmě, on to udělá fikaně, a vezme i mě..

právě, ono ti asi nevadí to, že je tolik pryč jako ten jeho nezájem. A těžko říct, kde je příčina. Jestli to je fakt tou prací nebo se jen on na ní vymlouvá (nebo i ty tam hledáš příčinu). Základ je si sednout a promluvit si o tom, jak to vidí to, jestli s tebou počítá....prostě mluvit. Zní to jako fráze, ale fakt ta komunikace je základ. Jinak nezjistíš, co se mu honí hlavou.

To rozhodně ne, ale proto jsem zdůraznila to, že dotyčný partner je v práci první měsíc, tudíž je pro mne celkem logické, že tráví v práci hodně času a že prací "žije".

Ale to je právě to, toto já vůbec nedělám ... Já nemusím sklapnout zuby, ani to myslím neumím a "neužívám si dny". Já prostě žiji spokojeně a šťastně se svým partnerem a tak nějak přirozeně jsem se mu přizpůsobila. Rozhodně ne na sílu, to správné není. A na partnerovi sama vidím, jak postupně tráví prací - v rámci možností - čím dál méně času a snaží se aktivně trávit čas se mnou. Ale jak jsem psala výše, pořád jsou i ty horší dny, kdy evidentně potřebuje klid a nerušit.

Jinak, v tvém případě, resp. v případě tvého přítele je myslím brzy na to, hodnotit. Je první měsíc v práci, je pochopitelné, že prožívá nějaké nadšení a že se mu v práci líbí a je aktivní, tráví tam více času. Otázka je, jak to bude pokračovat.

Ale upřímně řečeno, já neznám moc párů - a teď si nevzpomenu ani na jeden - kteří by na tom byli nějak extra lépe, co se týče stráveného času. Kolikrát se dvojce míjí směnami, nebo pracuje jeden z partnerů v zahraničí a zvládají to.

Koliner
Píšeš, že je v té práci měsíc. Jaké to bylo předtím? Projevoval o tebe zájem, nebo ho přestal mít až teď?
Pro většinu chlapů nejsou nejdůležitější vztahy, ale práce. Taky se nedovedou soustředit na víc věcí současně. Jestli má tvůj přítel před sebou vidinu slibné kariéry, není schopen pravděpodobně myslet na nic jiného, což se dá pochopit. Je ovšem taky možné, že se z něj stane kariérista a na nic jiného než na pracovní postup už po zbytek života myslet nebude . Měsíc je zatím dost krátká doba na to, abys to mohla hodnotit.
Rady jako, že mu máš vyžehlit a usmívat se atd. mi přijdou jako z Katky. Teda samozřejmé to tak můžeš nějaký čas zkoušet a zkusit se obrnit trpělivostí. Snažit se dívat na situaci i z jeho strany, mít pochopení a nechtít všechno hned změnit. Měla by ale přijít doba, kdy zkusí on zase chápat tvoje potřeby. Jestli se to nestane, nechala bych ho honit kariéru a přestala s ním ztrácet čas.

bruce78: Já jsem s ním o tom už mluvila.. prvně jsme se domluvili, že za měsíc si sedneme a domluvíme se, jestli nám to vyhovuje.. Měsíc byl včera, nesedli jsme si ani nic... Nemyslí na čas strávený se mnou... Bydlíme v jiném městě, než máme rodiny, domů jsme jezdili každý víkend, ale řekla jsem mu, že bychom měli trávit víc času spolu. On souhlasil. Když jsme jeli domů, chtěla jsem něco vymyslet, někam jít... bavit se, nakonec mi poradil, ať si zajdu za kamarádkou, že on by šel radši na ryby s kamarádem...
Na takové akce on se těší, když má jít někam se mnou, vymyslím to já a ještě se u toho tváří, jak boží neštěstí... Zkoušela jsem i to nechat být a nevymýšlet nic... Ale nebyla žádná změna, němu vyhovuje, že spolu nic neděláme..

Víš, já myslím ,že máš velký problém s tím, že partner má práci, možnost dělat karieru a myslím, že mu to nijak neusnadňuješ. Myslím, že je pro chlapa nejhorší přijít utahaný domů, nemít pořádné jídlo,nevyžehlené košile a doma ženskou, která je protivná a ještě mu vyčítá, že přijel pozdě, že nezavolal a nenapsal. Máš dvě možnosti, buď se tomu podřídíš, nebo to ukonči. Já jsem podřídila vše proto, aby můj muž mohl dělat tu karieru, mám 2 děti a to že mu uvařím a dávám mu klidný ,hezký a čistý domov mi a dětem oplácí láskou a klidným nádherným životem. Nepotřebuji luxus, ale hyp a poplatky se platit musí a věř, že jsem nikdy nelitovala, že já nepracuji (zatím jsem na MD), nedělám karieru. A manželovi to moc přeji a jsem na něj pyšná. A on m i to oplácí jinak a je za to vše velmi vděčný.Myslím, že chyba nebude jen v tvém partnerovi a v práci....

rover

Lépe bych to nenapsala.

Silvie OK
Jo holka, to víš, to je 12let budování vztahu a zkušeností (ale to ty asi znáš)

Koliner
Dala bych ti ještě jednu radu- můžeš to zkusit- udělej partnerovi hezký domov, vař, ukliď, prostě mu ukaž, že ho plně podporuješ v tom, co dělá, nevolej mu, kdy přijede atd- on si uvědomí, co pro něj děláš a řekne si, že má fajn ženu a potom se bude snažit dát ti svůj čas, on možná ani nespěchá domů, když mu pořád něci vyčítáš. To je jen má rada.

Rozhodla jsem se přispět do této diskuze svými poznatky z praxe a odpozorovaným chováním pracujících mužů. Neříkám, že je to případ zdejších přispěvatelek, ale třeba by mohl být.
Muž přijde domů z práce, "unavený", protože "dělá kariéru" a bla bla bla. Manželka běží obsloužit chotě teplou večeří, děti mají již hotové úkoly, vše uklizeno, připraveno. Žena si myslí, jak se tímto nezavděčí. No přála bych vám slyšet, jak se o partnerkách baví mezi sebou v práci.
Únava po příchodu z práce je mnohdy akorát divadýlko, u kolegů vidím, jak se ne/nadřou a věřte, že rádi přehánějí, jen aby měli doma fakt pohodlí. Proto beru mužské kňourání dost s rezervou.

hellusha
zvláštní pohled...no oni jsou ti naši chlapi občas taky pěkní hajzlíci