Práce ve školce

Reaguji na Lady Marmalade: Tak já tedy přispěju - ale můj příběh je opravdu jedinečný. Já mám totiž vystudovanou ekonomku (střední školu) a titul Bc. (opět z ekonomky).
Ve školce v blízké vesnici potřebovali školnici/učitelku na záskok (původní byla v nemocnici). Tak jsem tam nastoupila já (známá v té škole pracuje a věděla, že hledám brigádu).
Nemoc školnice/učitelky se prodloužila a já tam byla měsíc - a jelikož se přihlásilo hodně dětí, školka měla nárok na další "půl" učitelku. Tak jsem tu práci získala já no a nakonec tam teď pracuji druhým rokem a pracuji jako učitelka (už ne školnice/učitelka) na 3/4 úvazek.
Práci považuji za těžkou - ne fyzicky ale psychicky určitě. Děti jsou skvělý, ale bohužel o rodičích se to tak říci nedá. Je to práce pro silné jedince, když je tam někdo slabší a introvert, tak ho děti převálcují (ano i v takto nízkém věku).
Jinak je to zkušenost hlavně pro život (pro mě jako pro budoucí matku). Kdybyses chtěla na něco zeptat, neváhej a ptej se.

Ničím nepřispěji, jen jsem chtěla říct, že to musí být jedna z nejkrásnějších prací

Mě by děsila ta zodpovědnost, někde jsem četla, že učitel na ZŠ je jednou nohou v kriminále - má za děti zodpovědnost a třeba na výletě se může cokoliv stát - dítě může vlítnout pod auto nebo se utopit. Já sama hlídala děti najednou max. 2 a ono jen stačí, když se rozeběhnou každé na jinou stranu.

Známé dcera pracuje ve školce, vzdělání má střední školu s maturitou obor pedagogika (může z toho dělat buď v MŠ nebo v družině), dostala se k tomu hned po maturitě, chvíli tedy na místo čekala. Jinak se mi zdá, co jsem s ní mluvila, že je z toho docela vyhořelá a hodnotí to tak, že lepší bylo učit v MŠ na vesnici, neb děti byly takzvaně vděčné za jakoukoliv aktivitu, zatímco ve městě jsou děti "rozmazlené, vše je pro ně samozřejmost".

Já na tohle její hodnocení docela koukala, nemám moc ráda takovéhle paušalizování, tak mi spíš mi přijde, že třeba děti nedokáže dostatečně zaujmout. Nebo to může být i tím, že sama je z vesnice. Každopádně musí být dost náročné hlídat nevychované cizí děti, já jednou okřikla 3letého klučinu když vysloveně týral dědy pejska a to jste měly vidět pohled jeho babičky co ho tam hlídala (a to to bylo v rodině).

Tak rodiče tam snad hlídat nemusíš, tak si říkám, v čem je problém, pokud jsou děti z domova vychované?

Jako dcera učitelky v MŠ, která má 2 roky před důchodem si myslím, že práce učitelek je ta nejnevděčnější. Jak tady již bylo zmíněno ono jde spíš o rodiče než o děti. Rodiče si myslí, že učitelé budou jejich děti, učit, vychovávat atd., ale když nemají návyky z domova od rodičů tak je to pak velmi těžké. Nemluvím o profesionální deformaci

Reaguji na Minette: No právě vychovaní nejsou. Vidím extrémní rozdíly mezi dětmi, a kdo za to může? Rodiče. A plně souhlasím s:

rodiče si často myslí, že dítě dají do školky a my z něho uděláme génia a že oni doma nemusejí hnout ani prstem. Takových případů naštěstí není mnoho, ale bohužel se vždy najde rodič, který se doma dítěti nevěnuje, ale nás peskuje, co děláme špatně.
A bohužel si taky mnoho rodičů myslí, že naše práce znamená sedět cellý den a koukat na děti jak staví puzzle.

Reaguji na Lady Marmalade: i já bych moc ráda studovala VŠ oborr učitelství v mateřských školách, je to můj sen a pokud udělám příjímačky, budu šťastná jak blecha , můžu se zeptat, kde ty studuješ tento obor, na jaké VŠ a jaké bylo přijímací řízení?

Reaguji na pavlab: ano, myslím, že to je určitě jedno velice psych náročné povolání a plnne s Vaším příspěvkem souhlasím! Já osobně jako matka si učitelek v MŠ nesmírně vážím a mají můj hluboký obdiv

Před deseti lety jsem začala studovat učitelství pro první stupeň, ale školu jsem kvůli těhotenství nedodělala. Před rokem mi skončila mateřská a mě se naskytla příležitost dělat asistentku pedagoga ve školce ve vedlejší vesnici. Práce mě moc bavila, i když je opravdu psychicky velice náročná. Děti z vás dokáží vycucat všechnu energii. Myslím, že ředitelka se mnou byla spokojená, neustále mi opakovala, ať si školu určitě ještě dodělám. Přemýšlím nad tím, ale teď si opět užívám mateřské "dovolené".
Práce s dětmi je opravdu moc hezká a zajímavá, ale jak už bylo napsáno, občas ji komplikují rodiče. Nechci je házet do jedné škatulky, myslím, že jsem měla štěstí i na ně a hodně je o komunikaci, ale občas se najde maminka, která vše zná, všude byla a vše ví nejlépe ale pouze teoreticky a je ráda, že se dítěte na půl dne zbaví.
Nicméně je to práce, kterou bych dělat chtěla a bavila mě.

Jako máma 3letého čerstvého školkáčka musím říct, že paní učitelky obdivuju a nechápu, kde berou tu trpělivost. Je to neuvěřitelně zodpovědný a určitě dost náročný povolání, prostě klobouk dolů a palec nahoru

Reaguji na netík: Děkuji za tvou zkušenost je super, že jsi práci získala, ono je asi hodně důležité, když člověk dobře působí a vystupuje, protože kdyby tomu tak nebylo, tak je asi i vzdělání v oboru na nic.. Kdyby mě něco napadlo tak tě kdyžtak zkontaktuji přes SZ

To je jedna z věcí, co mě hrozně děsí Nicméně ještě mám dalekou cestu a kdyby se mi jednou cíle podařilo dosáhnout, tak se budu snažit být 100%ní i když to určitě tak lehko nepujde.
Reaguji na pavca02: Studuji na Masarykově univerzitě v Brně, přijímačky byly pouze TSP, které jsem naštěstí zvládla a tak mě přijali, pokud máš všeobecný přehled a jsi aspoň trochu přirozeně inteligentní tak se na tento obor určitě dostaneš, jdi za svým snem

[i

Aha, já reagovala na toto

Tak jsem tak nějak předpokládala, že jsou i vychovaný.

Jinak ono je to asi těžké, když učitel má zodpovědnost ale téměř žádnou pravomoc. Rodič může své dítě potrestat, to učitel asi ne, sama bych třeba asi nechtěla aby mým dětem dávali na zadek vychovatelky, ale pak na druhou stranu nečekám, že mi děti vychovají, že.

To nemusí být nutně tím, že učitel není 100%ní ani tím, že dítko je rozjívené, neštěstí se stávají, třeba i když dítě zrovna hlídá rodič, akorát toho většinou nikdo nezažaluje, když se dítě např. opaří.
Samozřejmě i prevence dělá hodně.

Jako to je právě asi to umění, některé děti jsou z domova zvyklé poslouchat, jiné netuší co to je, některé jsou hyperaktivní, jiné třeba pomalejší, obdivuju jak to některé dokáží zvládnout jako skupinu a ještě u toho ty děti třeba nějak rozvíjet - nejen hlídat.

Maminka přítele je učitelka v mateřince - hrozně hodná ženská - jak už holky zmiňovaly, s dětma je to relativně v pohodě, ale rodiče, ti jsou někdy na facku.
Prý se taky hodně chování dětí odráží právě na tom, v čem jsou vychováváni - ať už je to ohledně samostatné hygieny - ano i v 5 letech se prý najdou tací, kteří si neumí utřít zadeček a jejich rodiče čekají, že školka to udělá za ně, nebo v modulech chování - agrese (prý čím dál víc u holčiček )..
Ale určitě práce záslužná, stejně jako u učitelů na jiných školách - bohužel snad trochu nedoceněná a určitě velká zodpovědnost

jo tak v tomhle nesouhlasím - samozřejmě ne přehnaně, ale když je třeba, sama bych dala svolení k plácnutí přes zadek.
My od malička dostávali, a nic nám to neudělalo - troufnu si říct, bylo to jen ku prospěchu.
Dneska nikdo nesmí nic a děcka (potažmo 10 letí vyhulující puboši na zastávkách) nám (Vám) skáčou po hlavě.

Já jsem jako zdravotní sestra pracovala v ústavní péči - léčebně pro děti s respiračními nemocemi, ale měli jsme tam i pohybová onem. nebo obezity. Hodně dětí z dětských domovů a děti s poruchou chování, DMO, různé syndromy jako Dawn... - takže takto jsme se k práci dostala

Já měla na starosti děti předškolní. Od rána do večera. děti z normálních rodin se snadno hlídali, poslechli, odpoledne i večer spali. Uměli jíst příborem. Horší to byl u romských dětí - ty ještě v půl jedné v noci nespali. Ani nechci vědět co pod tou peřinou si tam dělaly jak to viděli sami doma. Kde jich spalo třepa 15 v jednom pokoji....
Měli jsme tam všechny děti dohromady. Takže to byl fakt záhul hlídat dítě s hyperaktivitou - které kompenzované nebylo - jen lehce, ale léky nestačily nebo dítě s hyperaktivitou kompenzované tak, že pořád spalo, ale pokud kompenzace nebyla dostatečně silná, bylo schopné zabít sebe nebo jiné dítě....

Práce mne bavila - děti jsme zvládala. Sranda to byla po ránu, kdy jsme je budily kolem 7 - aby se připravily do 8 na snídani.
Než jsem vzbudila dítě utlumené s hyperaktivitou, tak zbytek mi vytahal veškeré ústavní prádlo - vůbec děti z dětských domovů strašně rády věci braly ostatním. No teď na to vzpomínám až s hrůzou.Jak se to tam zvládalo, aniž by se něco stalo. Až na sem tam rozbitou hlavu, průjmová onemocnění apod. to šlo

A pokud máš v týmu někoho neschopného jako jsme měla já, tak je to pak i o úsměv. Paní nad důchodem - líná jak veš, děti byly hospitalizované kvůli terapii venku, kam se chodilo do lesa, tak byly věčně zavřené ve školce a měly spát, takže v noci děti nespaly. No a ona byla schopná otevřít okno, kde nebyly mříže a odejít, takže jedna 11-letá holčička, která měla jeden ze syndromů a k tomu mentálně odpovídala 5letem do toho okna vylezla a mávala mi....Málem jsem se hrůzou zapomněla nadechnout
Kdybych to shrnula, pracovala jsem tam 3 roky po střední od 18do 21 let a jako škola do budoucna to bylo perfektní.

Takže práce ve školce, kde nemáte děti s mentálním postižením či syndromy, je také náročná, obdivuji všechny paní učitelky. Hlavně ty, co jen na děti neječí, ale umí dítě pochovat, pochválit a získat si jejich pozornost a hlavně respekt