Práce asistentky přináší potíže

Myslím, že to není o městě, ale o tom, jestli je/není tvůj nadřízený blbec...

Reaguji na Monus: No, mám nabídku do středně velké firmy.Přehled mám, toho se nebojím. Jde mi spíše o to, jestli člověk ustojí uřvané nadřízené. Jestli to umíte hodit za hlavu a věnovat se dál práci... a jestli máte nějaký fígl na to, aby se člověk nezhroutil, když budou nějaké problémy a nadřízení se je budou vybíjet na vás.

Reaguji na petraparis: Jasně, o městě to není, ale koncentrace blbců je tam větší. Smajlík.

Reaguji na Androjka: Některé asistentské pozice nejsou holt pro slabé povahy. Musíš se naučit být splachovací

Reaguji na Monus: A tak na druhou stranu, jaká práce dnes není stresující... Pomáhá vám nějaké cvičení na uvolnění napětí? Nebo co praktikujete?

Reaguji na Androjka: Jak už psala Monus, tohle je především o povaze... Pokud jsi uzlíček nervů, tak se obávám, že ti žádné relaxační cvičení apod. nepomůže. Musíš to mít prostě v krvi.

Reaguji na petraparis: Nejsem žádný nervák. Ale pokud je na člověka vyvíjen větší tlak, na který není zvyklý, tak se s tím musí nějak srovnat přece. Tak je potřeba tomu nějak předcházet, ne? Nebo aspoň umět se odreagovat od práce... tak jak na to.

No, to jsou takový řeči hloupý... Například moje známá pracovala na malém městě v pojišťovně na přepážce, šéf naprostej magor, každej den chodila domů vystresovaná a pomalu v slzách. Pak si našla práci v Praze, naprostá pohoda, sama v kanceláři, klídek, pohoda. Má víc peněz (srovnatelná pracovní pozice jako předtím na malém městě) a psychiku v pořádku To fakt není o městě, ale o celkové firemní atmosféře a lidech.

Vím, co máš na mysli. Dostala jsem práci asistentky v jedné středně veliké firmě před měsícem a nátlak od vedení je neskutečný. Práci plním tak, jak mám, ale oni jsou neustále vystresovaní, tak se vybíjí na nás. Domů chodím znechucená, unavená, vyčerpaná, ale stres bude v každé práci. Tak se s tím musím naučit žít. Nějaké meditační cvičení není špatný nápad.

Mně pomáhá aktivní odpočinek, nebo aspoň vyrazit ven na kafe a pokecat, prostě přijít na jiné myšlenky. Myslím, že lidi hodně dělají tu chybu, že když mají náročné povolání, tak je jasné, že jsou z něj psychicky hodně unavení, ale je chyba zůstávat doma s tím, že "jsem hotová" a jen si lehnout. To člověku v týhle pasivní poloze u televize stejně jen šrotuje v hlavě pořád ta práce. Takže radím vyrazit ven si zacvičit, popovídat si s kámoškama, prostě nesedět doma.

Reaguji na AlmaSinger: Určitě chodit ven, s tím souhlasím, to dělám i teď. A jak se chovat třeba v nové práci, když vás někdo naštve nebo si prostě nerozumíte, nesedíte si. Nechat to být, přejít to a nevytvářet konflikty nebo to řešit? Nebo když se s někým pohádám, jak to dokážete hodit za hlavu? Protože jinak by se z toho musel každý zbláznit, kdyby měl pořád něco řešit.

já bych neřekla, že by měla asistenka nějakou hodně stresující práci...ano někdy na ní šéf zařve, ale celková odpovědnost je na něm..když se něco pokazí, tak to slízne on..proto chce, aby všichni pod ním dělali na 110% ...a to je prostě dneska všude...doba je uspěchaná a pro chyby není místo ani čas...pokud chceš být na vyšší pozici, tak si na ten stres budeš muset zvyknou..nebo líp nepřipouštet si ho k tělu...ale věr mi, že lidi na tebou jsou na to 100x hůř..a i oni můžou stres špatně snášet, tak si ho potřebují na někom vybít..to už tak je..ale vem to tak, že je to prostě jen práce a až si jí odkroutíš,tak jdeš domů

tohle není nejlepší jednání...nikdy nevíš, kdy se tohle může kolegyně otočit proti tobě...už jsem jeden takový případ zažila

no tohle si taky myslela mamka o své nejlepší kamarádce v práci, která jí podrazila nohy... říkala mi, že by to do ní nikdy neřekla ..bylo to v době, kdy se něco pojeblo a ona to svedla na ní...práce není od toho aby se drbalo, ale aby se pracovalo..nikomu nemůžeš v práci 100% věřit