Pozvání na "kafe" od kamaráda

Navrhni setkání na neutrální půdě, v restauraci nebo kavárně, parku ..., ale domů bych k němu nechodila,
pokud nechceš podlehnout a pak zakládat téma o tom, jak jsi podvedla svého přítele.

Pokud bych k němu něco cítila, určitě bych se s ním nescházela.....

Už jsem to právě navrhla, ale pořád mi vrtá hlavou proč mě zval domů (sám chodí právě dost často do klubů a restaurací). Taky nevím, jestli se ho mám ptát na tu naši minulost, nebo být jen kamarádka a neřešit co se stalo...

Jenže já se na něj strašně těším, když si na něj vzpomenu, rozbuší se mi srdce... (jinak přítel o něm ví a docela na něj žárlí a to ještě neví, že se přestěhoval...)

Reaguji na Arielly:

Vzhledem k tomu, že k němu stále něco cítíš, tak bych to nepokoušela.

Proč to chceš řešit, když už máš 3 roky přítele? Nech to uzavřené.

Pokud by to mohlo narušit vztah s Tvým přítelem, tak se s ním raději nescházej.

Přeci kvůli takovému člověku nazahodíš nebo neohrozíš svůj 3-letý vztah!

Hm, tak to není dobrý.

Asi chtěl vleže zavzpomínat na starý dobrý časy.

Tak co tedy chceš slyšet?...

Jenže?... tak si s ním klidně běž, ale mně by to za ten zmatek v hlavě nestálo.....Bys ho měla ještě větší....Chudák přítel

jdi, stejně půjdeš, protože jsi zvědavá a těšíš se

ber to jako zkoušku

No já vím, sama jsem z toho zmatená. My jsme si právě tak skvěle rozuměli, to se mi nestalo s žádným jiným klukem. V té době se nás hodně lidí ptalo, jestli spolu chodíme a dokonce předvídali, že se jednou vezmeme. Můj součásný přítel je skvělý ale je to spíše taková jistota, ten kamarád je více takový blázen hodně cestuje, ničeho se nebojí (to mému příteli chybí) a k tomu se váže i spoustu holek- s nikým dlouho nevydrží. Dokonce se mi o tom kamarádovi ještě dva roky i zdálo, ale to bylo ještě předtím než jsem poznala přítele.

Reaguji na Arielly:
Myslím, že už jsi stejně rozhodnutá se s ním sejít. Já bych to nepokoušela.

To už je minulost.

Tak si toho važ a buď ráda, že ho máš.

Děkuji za radu, toto mi právě říkají všichni. Jenže, já mám prostě pocit, že ho musím vidět. Za ty 3 roky jsem se o žádného jiného kluka nezajímala ani se s nimi nescházela, dokonce každý flirt s mužem jsem hned utla. Ale on je taková srdcová záležitost, říkala jsem si, že se třeba uvidíme a budu zklamaná, jak se změnil a třeba už na něj nebudu muset nikdy myslet a vysvobodí mě to (jestli mě chápete...)

Reaguji na Arielly:
Já bych šla, ale na to veřejné místo. také jsem toto měla podobně, také jsem měla kamaráda, kde přeskočila jiskra, také jsem o něm několik let přemýšlela a když jsem se potom po pár letech viděli (vyhledal on mě), zjistila jsem, že je to všechno opravdu pryč. Naopak ten člověk už mě dnes ničím nezaujme. Když se potkáme, prohodíme pár vět, ale víc potřebu nemám.

Já si na jednu stranu říkám, kéž by to tak bylo, ale pak se zase bojím, že nechci ztratit to hezké... Ale možná se na něj těším jako na kamarádku. Myslím tím, že kdybych se měla po 5-ti letech sejít s např. dobrou kamarádkou, třeba by se mi rozbušilo srdce taky... (u když je to asi nepravděpodobné). Nejspíš se s ním sejdu a nechám to dále na osudu, rozhodně ale ničemu nedovolím na prvních pár schůzkách (budu myslet na Vaše rady!).
Mimochodem holky, asi půjdem do nějakého klubu, možná i na jídlo... já vím, že útratu za mě bude chtít zaplatit (už tehdy měl tendence mi kupovat různé dárky)... jak mám na to reagovat? Nechci mu být zavázána...