Poraďte jak to mám přežít s pubertálním dítkem

Děkuji za podporu,už jsem si připadala jak nějaká blbka,která se zbytečně bojí o své dítě

reaguji na toto:

popjoyka

Ahoj,
zkusím taky přispět se svým názorem.

1) drogy: Snad tě trochu uklidním, když napíšu, že pokud syna nic nezajímá, jen tzv. čumí a je mu všechno jedno, tak bych mu "jen" tu trávu věřila. Z ostatních drog jde totiž soustavně užívat jen pervitin, heroin a kokain. Z toho na kokain nemá peníze, po heroinu by z něho byla dost rychle chodící troska, navíc byste museli bydlet někde u Prahy, jinde se k tomu moc nedá dostat. Takže zbývá perník, který se dá poznat podle toho, že by byl syn delší dobu pryč-třeba přes noc a až by se vrátil, tak by ani po probdělé noci nespal a hlavně nejedl-klidně celý den ani sousto. A rozhodně by nebyl lhostejný, ale nevrlý, podrážděný, zlý. Nechci, aby to vypadalo, že ze mě hovoří zkušenný narkonam sama jsem v pubertě taky kouřila akorát tu trávu, ale ze svého okolí znám takových lidí dost, do perníku mi spadli i někteří mí blízcí kamarádi, takže vím, o čem mluvím.

2) přispívání na domácnost: učitě by si měl syn platit všechny věci jako oblečení, hygienické potřeby, účty za telefon, dopravu.. tohle bez debat a tím bych taky začala, pokud jsi tím ještě nezačala co se týče finanční výpomoci na domácnost, vysvětlila bych mu (až bude mít den, kdy je s ním trochu řeč), že je těžké táhnout všechno sama a důrazně bych mu řekla, že přispívat bude, jinak mu přestaneš prát, vařit a odstřihneš mu internet. A to bych pak také udělala.
Z mých známých přispívají na domácnost všichni a je to zcela normální věc. S klukem je ta potíž, že je ještě ve věku, kdy všichni kamarádi chodí do školy a proto mu to přijde nepochopitelné.

držím palce a přeji hlavně hodně sil

Marrie

popjoyka
Mám taky 3 děti a mám o ně šílený strach.

opravdu byla prokázána jen tráva a je to tak..,čumí,málo jí,sedí u počítače a nic ho jiného nezajíma-prostě jak on říká-pohoda..tak na tu jednu stranu jsem opravdu ráda,pokud by se prokázalo něco horšího,tak jsme to i konzultovali s doktorkou a šel by do pastáku.Já bych ho doma nezvládla.
to si myslím,že je úplně normální a k dětem to patří.At se z nich stane třeba grázl,nepřestanu ho mít ráda.Ale je pravda-začínám být přísná aspon v těch financích a přestávám platit to co nemusím

děkuji moc...opravdu ...
tohle pomůže víc než rady nad zlato..
vid!!
way..

tohle je opravdu peklo-kolikrát jsem si říkala(a nic ve zlém)..
já je mám opravdu ráda,ale nebylo by mi kolikrát lépe bez nic.Jen ten šílenej strach,kterej by odpadl..
Jenže jak já se znám,...bez dětí bych stejně nebyla-prostě je nějak potřebuji k životu

Nemám. Je mi 25. Možná proto na to koukám z úplně jinýho úhlu pohledu. Ještě si vzpomínám, jak jsem v těhle kozích letech uvažovala, ale taky dokážu pochopit, že máte o děti strach. Já děti nemám ráda, takže o nich ani neuvažuju, ale pokud mě to jednou popadne a nějaký si pořídim, je mi jasný, že nebudu jiná... Teď to ale zatím dovedu vidět s nadhledem a pochopením pro obě strany.

Tohle ale spoustě puberťáků chybí. Tví rodiče měli štěstí.

Já neříkám, že je to ok a normální. Jen se to demonizuje víc, než je třeba. Ono by bylo fajn, kdyby se rodiče zamysleli nejdřív nad tím, proč to ty děti dělají... Víc řešit příčinu než výsledek...

Jinak aby nedošlo k nějakým mylným domněnkám... Trávu nekouřím, neberu ani jiné drogy a alkohol piju tak 3x do roka

Co by to bylo za rodiče, kdyby si řekl, ať si hulí a bylo mu to jedno? Jak už jsem psala, já sama jsem trávu kouřila a teď s tím začala mladší sestra a moc nadšená nejsem.
Na druhou stranu je ale fakt, že s většinou lidí (i dlouhodobé) kouření trávy nic radikálního neudělá. V našem ročníku kouřilo na gymplu asi 15 lidí-pravidelně a všichni do jednoho teď studujem na vysoké. Z té spousty kuřáků znám jen pár lidí, co z toho tak trochu zhloupli.
Problém je, že se ta tráva mezi náctiletými stala už takovým folklórem, spíš už jsou výjimkou ti, co nehulí, než ti, co hulí. Pokud je synovi ale už 17, tak by ho to mohlo brzo přejít a bez následků, horší je, když se to dostane k dětem na 1. stupni, z těch pak podle mě už ti vyhulení blbečci vyrostou.

Víš a to jsem si myslela-je to z tebe cítit,že zatím píšeš z pohledu děcka..Není na tom nic špatného a abych psala úplnou pravdu,tak bych takhle chtěla umět kluka chápat,mluvit sním.Vím,a kolikrát nad tím i přemýšlím,že je škoda,že se s klukem nedokážu bavit třeba jako s jeho kamarády.Taky je v ledasčem chápu,zasměju se s nima blbostem které dělají,ale jak jsem v přítomnosti syna-tak se ze mě najednou stane matka radilak..

way
Teprve 25, časem třeba názor na vlastní děti změníš.

popjoyka
Mě je 28. O věku to asi není, spíš o té zodpovědnosti.

Budu muset končit,je to paradox...pubertáček hezky spí a můj nejmladší tu řve jak blázen
Fakt děs s dětičkama

ale jo..třeba to tak opravdu je..takže jdu do toho-budu zopovědná a malej jde prostě spát

popjoyka
ten strach je na tom nejhorší ... taky jsem si něčím podobným prošla, možná jsem nedokázala být tak důsledná jako Bříško, ale snaha byla ... Zvládli jsme to, dnes je mé dceři 25, dodělává si střední školu a vede si docela dobře, ale ten strach už o ní budu mít pořád, že přijde nějaký velký stres - propustí ji z práce, rozejde se s klukem, co s ním chodí už dlouho, nebo cokoliv jiného a už se bojím, že budeme zase tam, kde jsme byly.