Podpora od partnera v obtížných situacích

Nu tak mne třeba malinko překvapilo,že jste spolu 1,5roku a ještě neřešíte budoucnost (přeci jen vám není patnáct,že...) Tak to chcete oba , nebo i toto Tě napadá?Že z něho nevycházejí žádné impulsy?

Osobně si myslím,že se nevylučuje,aby partnerka byla soběstačná a schopná...a přitom zároveň měla spontánní pozornost od partnera...Nevidím důvod,proč by sis měla o vše říkat...Stejně tak by se přeci on mohl zeptat,zda nechceš jeho společnost (v autě)...Jde spíš o to,zda vůbec on přijímá zodpovědnost ,která ke vztahu patří...a nebo si tak žije po svém + Ty k tomu...Nechci aby to vyznělo netaktně,jen si ty otázky kladu.Já Ti rozumím.Měla jsem partnera,kterého taky nikdy nic samotného nenapadlo...proč taky,když to pro něj bylo tak pohodlné...nedělal si starost atp.Přesně tak,jak to píšeš...takový ten pocit:no,hlavně on aby se vyspinkal,ale Ty se můžeš drkat ve tmě na dálnici ...No tak u toho mého jsem brzy došla k názoru,že o mě zas tak nestojí. A pak přišel chlapík a všechno šlo hladce,žádné vnitřní pochyby a ta opora tam byla hmatatelná.Od něj.Přirozená.I taková ta hezká starostlivost o mě,(to co si myslím,že Ti chybí)...Mně to připoměl ten telefon Ten první si ho také vypínal Zatímco ten druhý neusne dokud neví,že i já jsem v pořádku doma (pokud nás cestování rozdělí).Myslím,že to z Tvé strany není hysterie Sylvi , Ty prostě cítíš,že to není takové,jaké by mělo.Taková ta přirozená starostlivost a ochrana v muži buď je a nebo ne a je to tak trochu sobeček...A je úplně jedno,zda je žena ředitelkou zeměkoule nebo ne.Tobě nestačí jeho zájem,chtěla bys,aby se víc zajímal...Já si vybavuji,že jsem se pak v tom vztahu cítila sama,i když jsme byli v jedné místnosti..."něco tomu chybělo".Skončila jsem to a teď jsem šťastná.Každý (všeobecně)potřebujeme v lásce něco jiného...V sobě určitě cítíš,zda Tě ten vztah celkově naplňuje...Rozum už se to pak snaží okecat..Pa.

Hm, asi budu za hysterku, ale já bych teda pozornost očekávala a jeho spontánní nabídku společnosti při cestování taky. Jestli se o tebe při delších cestách ani trošku nebojí, je to divné... Jsou věci, o které si ženy musí říct a muži je nevycítí, ale tohle je podle mého názoru mezi základními prvky vztahu.

Ahoj holky,
tak jsem si tuto diskuzi přečetla a souhlasím s názory Magy
nuf a Natalii20.
Toto jednání bych asi očekávala spíš od mladšího partnera, ale ne od někoho, kdo už by se v ženách měl trochu vyznat

Sylvo, radím, aby jsi si s ním promluvila o věcech, ve kterých cítíš,že to není ono a pak bych dle výsledku zvážila tento vztah.

Přeji Ti, aby vše dopadlo dobře.

A dobře děláš, v tomhle případě to není tím, že je to chlap...

Ať už je to tak nebo tak, určitě si promluvte. Totiž on může očekávat úplně něco jiného od vztahu než ty. Žít spolu rok a půl a nepromluvit si o budoucnosti, je divné a v tomto případě je chyba na obou stranách. Pokud není sobec, tak si uvědomí, že se chová trochu blbě. Pokud je, tak je fakt lepší jít o dům dál.

no tak to já zase věřím, je to dokázaný a profláknutý jako nic. Prostě chlapi myslí jinak.

Popravdě řečeno JE TO PROSTE CHLAP!! Nic víc,nic mín

Já taky souhlasím s názore nuf, magy atd. Jako chlapovi mu nemusí dojít, že měl jet se mnou. Tohle by mi taky až tak nevadilo, ale aby ho nezajímalo jak jsem dojela, takovou dálku, mi příjde divné. To bych teda byla dost zklamaná. Příjde mi jako samozřejmost bát se o toho druhého. Ale kdoví, třeba to nic neznamená ale mě osobně by to dost mrzelo a asi bych si říkala, že ho teda moc nezajímám.

Jak v čem, 1+1=2 pro obě pohlaví. Tohle by mělo být běžné na obě strany...
Já jsem doprovázel přítelkyni domů i když to znamenalo, že při drobném zpoždění MHD půjdu zpátky dvě hodiny přes Prahu v noci (spíše k ránu).

Něco jiného je vykládání "ženských signálů", to je opravdu problém, spíše taková magie

- a ten tvůj to dělá ? Už podle reakcí ostatních je tohle hodně neobvyklé chování. Já osobně neznám nikoho, kdo by tohle udělal...

Můj bývalý přítel mě taky doprovázel domů, ale takový záležitosti jsou ovlivněny hodně výchovou, když vidí, jak se chová tatínek k mamince a naopak. Např. můj táta je ten "starostlivý" tip, dlouho jsem skousávala svého manžela, nutno podotknout, že je to jedinec vychovatelný , ale nemůžu se mu divit. Jeho maminka je prototyp ženský, co nechce nic zadarmo a od chlapa nic nechce, takže její manžel (tchán) se "nestaral" a manžel to přejal jako vzorec.

Ano, ano ženské signály a mužské pochopení, to je to myšlení, vnímání...klasika, ale i s tím se dá žít . Hlavně komunikovat, komunikovat, o ničem to není. Neočekávat, že protějšek myslí stejně. Když se mi něco nelíbí, nejsem líná to říct.

Sylva1976
ahoj, no já jsem ted prožila ve svém životě velkou katastrofu... psala jsem již o tom jinde... můj přítel je pro mě obrovskou oporou, jezdí se mnou po nemocnicích, pomáhá mi v domácnosti... až je mi to nepříjemné vím, že to zní divně, ale prostě připadám si, že ho pořád obtěžuji a že náš vztah místo abych měla pocit, že je silnější, tak spíš začínám couvat... asi je něco ve mě špatně... nevím, připadám si divně, že tímto to vše zkrachuje, že spíš je ted tak se mnou z lítosti
chci ho pomalu z toho vymanit a začít být samostatná a zvládat to sama...

ale jinak asi kdyby zareagoval jako tvůj přítel, vadilo by mi to, měla bych také pocit, že pro něj zas tolik neznamenám... na druhou stranu, třeba ví, že ty všechno zvládneš a jsi samostatná a nechce tě tímto jakoby rozhodit, že si myslí, že by jsi to nezvládla nevím... o to aby jel se mnou, bych ho asi požádala, kdyby ho to nenapadlo, ale s tím vypnutým telefonem by mě to nejspíše taky mrzelo...