Počkat, nebo se nutit?

Ahoj, já myslím, že vztahy jsou dost důležitá věc na to, aby v nich člověk dělal kompromisy hned na začátku. Když To není ono, není třeba se do toho nutit. Nevěřím na vztahy z rozumu a určitě jednou potkáš někoho, s kým se přemáhat nemusíš. Držím palce!

Ahoj Retka,

Myslím, že takéto nasilu vzťahy jednoducho nefungujú. A taktiež to nie je fér voči druhej osobe, ktorá Ťa môže naozaj milovať a byť v tom danom vzťahu iba preto, že nechceš byť sama... Máš iba 21 rokov, kopu času a presne ako povedala yasmin, raz určite stretneš niekoho, s kým to bude to "pravé orechové" ...

Retka
V jednadvaceti bych si s tím moc hlavu nelámala, brala bych to tak, že ještě nejsem na nějaký pořádný vztah připravená. Zřejmě si zatím jen ověřuješ, jestli dokážeš někoho získat, dobrá zpráva je, že ano.
Ale kdyby Ti to vydrželo dejme tomu až do třiceti, tak to už by se mi zdálo jako hodně varovný signál, že něco není v pořádku. Ale na to je opravdu ještě času dost!

Retka
Hlavně se netrapte a neřiďte "všeobecnými normami", lépe řečeno snad i předsudky typu "jestli už, v kolika, či kdy už by to mohlo vypadat divně atd. atd..." a jednejte jen podle toho, jak Vy to sama cítíte. Nenechejte se svazovat žádnými společenskými konvencemi a nestresujte se taktéž ani přibývajícím věkem - ve 30 ani později nemusíte být přece zadaná, ( proč byste musela? - aby se "neřeklo"?).
To je dle mého názoru přežitek, bohužel ale silně zakořeněný ! Vůbec tedy nedejte na to, co si řeknou ti kolem - jde přece o Vás,či se mýlím?
V pohodě se budete cítit pouze tehdy, budete-li konat jen dle Vašeho vnitřního vedení - a tomu nezapomeňte nikdy naslouchat!
Přeji Vám, abyste našla spřízněnou duši, ale nehledejte ji křečovitě, za každou cenu - pak byste ji sotva potkala.

Myslím, že tohle Retku moc netrápí, spíš jí dělá starost, proč se nedokáže zamilovat natolik, aby vstoupila do trvalejšího vztahu, proč se jí spíš uleví, když ze vztahu nic není, proč vždycky vycouvá.

Morrigan

... to zřejmě bude vědět nejlépe ona sama. Ale možná podvědomě cítí, že jí muži nic neříkají, a trápí se, co s tím. Proto jí píšu výše uvedené.

Aha, tak to jsem zvědavá, co ona na to.

No, tím to opravdu není Já pokud jsem s muži, kteří mě přitahují, tak jsem šťastná, jejich přítomnost je mi velice příjemná
Asi je to spíš tím, že jsem ještě nepotkala toho pravého... Nebo mám jen ze vztahu strach, i to je možné.

Ano, i tím se občas trápím. Přijde mi, že každý někoho má a já jsem ta na okraji společnosti

Já se nedivím...pokud si slečna vybírá zvláště nápadníky ze své věkové kategorie. S 95% dnešních kluků bych nedokázala vést ani smysluplnou konverzaci. Už se mi stalo několikrát, že některý chlapec na otázku, co třeba čte, odvětil, že noviny (na toaletě).

Pokud je člověk náročnější, tak to holt déle trvá.

kluci mé věkové kategorie mi nidky nesedli, byli to takoví jelítka. Naopak jsem byla spíš na ty starší a nejvíc ze všech jsem si rozuměla s tím současným - od sebe jsme šest a půl roku...

Také bych se nenutila do vztahu jen proto, že bych někoho měla mít nebo že někdo doráží, radši budu sama a šťastná než s někým nešťastná. Však ono to přijde samo, až se tomu bude chtít

Retka

Ano, myslím, že přesně tak by to mělo být. - a je úplně jedno, kdy to přijde.

Retka

Musím ještě jednou zareagovat, nedá mi to ....

....... takže proboha, jen se s nikým nesrovnávejte! Žijte s v ů j život!
Hodně též popřemýšlejte o tom, co je to "být na okraji společnosti". Doufám, že jste natolik inteligentní, a sama si na tuto otázku najdete adekvátní odpověď. Hlavně si věřte - zdá se mi, že Vám totiž chybí právě sebedůvěra.

Tohle doporučuji si ujasnit, jsou to dva úplně odlišné důvody. Pokud je něco na tom druhém, zkus se zamyslet, z čeho by takový strach mohl pramenit. Jinak přeji hodně štěstí.

Jj, i s tím se občas peru. Ale snažím se si věřit, co to jde

To já právě netuším. Ale spíš se přikláním k tomu prvnímu. Prostě, až to přijde, tak to přijde, v pravý čas, doufám A jinak děkuju