Cituji Dirtyangel: Holky píší, že pochybnosti jsou přirozené, ale já si to nemyslím.
a já si to myslím,je to velký krok a závazek,podle mě každý reálně myslící člověk je mít bude..a nevidím na tom nic špatného.Naopak vidím rozumnou ženskou,která se do něčeho bezhlavě nepohrne.
Cituji Dirtyangel: Pokud s někým jsem, tak přece musím cítit, jestli je to ten pravý. A pokud to tak není, proč bych vůbec s takovým člověkem byla?
Tak to nevim,už jsem to jednou cítila a po x letech jsem zjistila,že tomu tak není...tak jednoduché to myslím si není.
Jsem s někým,koho si vážím,je mě s ním fajn a mám ho moc ráda--je to zákonitě ten pravý?Já nevím....
Cituji EmaMaira: Měly jste pochybnosti před zásadním rozhodnutím ve vztahu?
Tak odpověď zní ANO,měla bych jisté pochybnosti a s mou povahou bych do toho asi nešla,pokud by hypotéku nesplácel jen on a já tam byla prozatím jen jako jeho "nájemnice" pokud bych byla později jeho žena,ošetřila bych si to jinak a samozřejmě vypomohla...
Cituji Kikulina: Do hypotéky bych šla jedině s manželem, ne přítelem
Samozřejmě, že bysme to měli upraveno tak, aby kdyby se to zvrhlo, tak abysme na tom byli stejně. Navíc ta hypotéka je pro mě znak, že to se mnou opravdu myslí vážně, de facto je to skoro závaznější než manželství
Cituji Pepis: Před svatbou jsem taky takové ty zdravé měla..
Děkuju, jsem ráda, že nejsem jediná
Cituji TheKitty172: Jak jste s přítelem dlouho?
Jsme spolu dva roky, je nám 26 a 27, takže i věk už na tohle máme
Jinak společné bydlení na zkoušku by to vyřešilo, ale nechce se nám platit někde nájem, když by ten byl nikdy nebyl náš, to radši tu hypotéku a pak bude dům náš
,, Jinak společné bydlení na zkoušku by to vyřešilo, ale nechce se nám platit někde nájem, když by ten byl nikdy nebyl náš, to radši tu hypotéku a pak bude dům náš ´´
přesně tak to jsem si také říkala
Já osobně bych do toho nešla dřív, než bych neměla s přítelem to společné žití vyzkoušeno.. S přítelem od září budeme bydlet spolu, doma i někteří známí se mě taky ptali, jestli není zbytečný platit někomu do kapsy - ale dokud si spolu to bydlení nevyzkoušíme, tak prostě žádnou hypotéku nechci.
Cituji EmaMaira: Což taky znamená hypotéku a velký závazek. Jenže já mám úplně obří pochybnosti, jestli do toho jít nebo ne
podle mě nemusí jít o pochyby ze vztahu, ale možná jen pochyby a strach z tak velkého kroku (což tedy rozhodně je). Dva roky vztahu bez společného bydlení není mnoho, partnera poznáš opravdu až po společném bydlení. Zkus se nad tím zamyslet opačně - nemrzelo by tě, kdybyste baráček nechali plavat a šli např. do nájmu v bytečku? Pokud budeš cítit, že nemrzelo, pak se do toho nežeňte Když se jednou rozhodnete, že si spolu chcete pořídit domeček, bude jedno, že to není třeba ten váš vysněný.
Přeju snadnější rozhodování a dej vědět, jak to dopadlo
Cituji mroskvicka: To je pěkně krátkozraké, jestli vám jde jen o vyhozené peníze za podnájem. Pokud by ten vztah nevydržel tak maximálně přijdete o pár splacených nájmů, ale jste oba bez závazků. Pokud se hned sestěhujete do vlastního a z nějakého důvodu by to nevyšlo, tak už to nebude tak jednoduché řešit. Radím tohle ještě hooodně zvážit..
Tohle je taky pravda, ale i ze svého okolí znám páry, které to takhle měly a všechno zvládly. Naopak je to důvod proč na vztahu pracovat a ne jít od sebe kvůli první větší hádce.
Ahoj, já chápu, že máš strach...Společná hypotéka je veliký závazek...Jak už zde bylo řečeno, dům se sice prodat dá, ale není to úplně jednoduchý..
Myslím si, že je přirozené, že máš strach a přemýšlíš. Je vidět, že jsi zodpovědná a všechno rozmyslíš. Na druhou stranu bych na Tvém místě nepochybovala o vašem vztahu jako takovém a o tom, zda je přítel ten pravý. To přeci musíš cítit a pokud ses ním cítíš, tak dobře, jak píšeš, pochybovat bys neměla. Už vůbec ne o tom, že na Tebe třeba čeká někdo "lepší". Chyby má každý z nás. Sice souhlasím názory, že časem můžeš zjistit, že to ten pravý nebyl, ale když to nezkusíš, nezjistíš to! Důležitý je, jak to cítíš teď!
Je sice pravda, že by bylo asi lepší zkusit s přítelem bydlet, než učiníte tak veliký rok,a ale záleží, jak moc ta koupě domu spěchá. Záleží i na tom, zda je ta nabídka tak lákavá. Třeba dostanete časem podobnou nebo lepší nabídku? Těžko mohu posoudit..
Já se s přítelem seznámila, když studoval ve Španělsku. Začali jsem spolu chodit v březnu 2008 a viděli jsem se párkrát. Pak jsem spolu strávili společné léto, protože se na prázdniny vracel do ČR. Nicméně měl být ve Španělsku ještě dlouho a já věděla, že pokud ho nechci ztratit, měla bych něco udělat. Náhadou jsem studovala školu, která byla hodně zaměřená na španinu a měla jsme možnost odjet do Barcelony na roční studijní pobyt. Zařídila jsem si ve škole, abych místo do Barcelony mohla do jiného města. S přítelem jsem se skoro neznala a věděla jsem, že všechno nebo nic, ale cítila jsem, že je to ten pravý. Do dnes jsem za své rozhodnutí ráda, protože nás to hodně sblížilo. První dva měsíce to sice nebylo jednoduché, ale myslím že to byla pro nás další zkouška! První zkouška byl čekat na něj od března do června, když jsme se skoro neznali. Tato druhá, ale byla větší.. Byli jsme tam spolu roku a pak další opět od sebe. Tenkrát to pro mě nebylo jednoduché rozhodnutí a přirozeně jsem měla strach. Neváhala jsem, ale ani minutu a věděla že v nejhorším budou mít o zkušenost víc a naučím se španělsky. Zkus se na to vždy dívat pozitivně. My to vydrželi jsme to a dneska spolu bydlíme v Praze už skoro dva roky..Za měsíc se stěhujeme spolu do většího bytu. Ani tohle rozhodnutí nebylo jednoduchý, protože i to je závazek - pořizujeme společné věci atd. Máme se rádi, tak co víc si přát..Myslím, že stojí za to riskovat. Vždycky můžeš začít znovu, jsi ještě mladá!
Reaguji na verculik:
Já vím, že zásadní pochyby bych mít neměla... ale já jsem i normálně strašně nerozhodný člověk, tak co teprv něco takového. Jak píšeš, že odloučení bylo pro vás velkou zkouškou, tak my jsme měli něco podobného, taky jsem půl roku studovala v zahraničí a za tu dobu jsme se viděli dvakrát a bylo to náročný, ale zvládli jsme to.
Cituji Adka: Je to zcela přirozené, logické a pochopitelné.
Hypotéka je dost velký závazek (zvláště v dnešní době) a je potřeba vše předem zvážit.
Cituji Adka: Kdyby to bylo tak jednoduché. Cítit je jedna věc a realita je věc druhá. Mnoho těch, které jsou rozvedené, samy s dítětem....nepochybně také cítily, že je to ten pravý, ale člověk míní a život mění.
pochybnosti má někdy každý, v každém vztahu jsou také krize atd. neexistují "dokonalé" páry i když tak mohou na první pohled vypadat nebo se tak prezentovat..
Pokud zjistíš, že se na to necítíš, ještě počkejte...Není kam spěchat. Pokud do to nakonec půjdete, tak i při rozchodu se dá na všem domluvit, nevidím v tom tak velký prolém, ale to záleží na vás...
Cituji verculik: Záleží i na tom, zda je ta nabídka tak lákavá. Třeba dostanete časem podobnou nebo lepší nabídku?
Ta nabídka je hodně lákavá. Jasně, že je možný, že bysme možná našli ještě něco podobného, ale tohle splňuje veškeré naše požadavky úplně maximálně.
Cituji staninka_ts: Zkus se nad tím zamyslet opačně - nemrzelo by tě, kdybyste baráček nechali plavat a šli např. do nájmu v bytečku?
To je je zajímavý úhel pohledu, dekuju
Cituji EmaMaira: Já vím, že zásadní pochyby bych mít neměla... ale já jsem i normálně strašně nerozhodný člověk, tak co teprv něco takového. Jak píšeš, že odloučení bylo pro vás velkou zkouškou, tak my jsme měli něco podobného, taky jsem půl roku studovala v zahraničí a za tu dobu jsme se viděli dvakrát a bylo to náročný, ale zvládli jsme to.
Chápu, taky jsem často nerozhodná - mám ascendent ve váhách. Sama, ale říkáš, že jste už jednou větší zkoušku prošli. Kromě toho si sama říkala, že to s Tebou musí myslet přítel vážně, když navrhuje i hypotéku. Důležité je si ujasnit, zda Ti to cítíš stejně nebo to děláš z jiného důvodu. Zkus si to ještě nechat projít hlavou a pokud myslíš, že ta nabídka maximálně splňuje požadavky obou dvou a stojí Ti přítel za to, jdi do toho. Jen samozřejmě také důležité popřemýšlet, zda budete mít na hypotéku a také z čeho žit. Každopádně kdyby to tak nebylo, tak o tom ani neuvažujete. V nejhorším se dá nemovitost prodat, i když to nějaký čas potrvá.
jen je vážně škoda, že jste spolu nezkusili do teď bydlet, protože ono je to další obrovská zkouška a ten vztah je o nečem jiném. známy páry, co spolu byly několik let a po pár měsících společného bydlení se rozešli. snad to nebude tvůj případ, věřím, že ne! vždycky se to dá nakonec nějak řešit.
jak říkám, jsi ještě poměrné mladá a vždycky můžes začít znovu..I když by to samozřejmě bolelo. Hlavně věřím, že to tak nedopadne! To je jen krajní možnost, ale človek by nad tím neměl předem přemýšlet. Nikde nevím, co nás čeká a stojí za to riskovat. To bychom se nikdy v životě nepohli z místa...
Cituji verculik: Chápu, taky jsem často nerozhodná - mám ascendent ve váhách
Nevím přesně co je ascendent, ale já jsem ve znamení vah
Cituji verculik: Jen samozřejmě také důležité popřemýšlet, zda budete mít na hypotéku a také z čeho žit
To jsme taky řešili a mělo by to být v rámci možností ok.
Holky, všem děkuju za postřehy
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.