Pochybnosti před zásadním rozhodnutím ve vztahu

Přijde mi, že tě pálí dobrý bydlo.."a není někde tráva zelenější?"..

Ahoj,
já si myslím, že je jedině dobře, že máš pochybnosti. Je to velké rozhodnutí a to, že nad tím přemýšlíš a váháš, značí, že se snažíš promyslet situaci ze všech stran a nenecháš se ovládnout prvotním nadšením. Nemůžu bohužel přispět nějakou vlastní zásadní zkušeností, ale být tebou, tak si zkusím utřídit své priority, uvědomit si, co od vztahu očekáváš a zamyslet se nad tím, jestli jsi na to připravená. Pokud přítele miluješ, rozumíte si a máte ve všech směrech spokojený vztah, tak by společné bydlení mohlo být dalším přínosným krokem pro vás oba. Nicméně, pokud se na to ještě necítíš, tak se nenech do ničeho nutit.
Přeji Ti šťastné rozhodnutí.

Nevím, ale přijde mi přirozené, že pochybuješ, protože nevíš, co bude. Aspoň trochu budeš pochybovat vždycky a nikdy nevíš, jestli je to ten pravý, se kterým zestárneš. Asi je potřeba to vyzkoušet a pokud se milujete, tak není co řešit. Zkoušeli jste spolu už bydlet?

Holky píší, že pochybnosti jsou přirozené, ale já si to nemyslím.

Pokud s někým jsem, tak přece musím cítit, jestli je to ten pravý. A pokud to tak není, proč bych vůbec s takovým člověkem byla?

Pokud jsi dle tvých slov ve vztahu spokojená, proč pochybuješ? Už dříve jsi to tady řešila, proč s ním tedy jsi? Neumím si představit, že bych ve svém vztahu přemýšlela nad tím, jestli se nenajde někdo lepší.. Představ si, že by tvůj partner takhle přemýšlel o tobě, to by tě hodně mrzelo, hm.

Nemysli si, že hodných chlapů je na každém rohu spousta, dnes je velmi těžké najít toho pravého. Proto bych si toho svého vážila a byla za něj vděčná..

Každopádně domeček se dá vždy prodat, nebo partner vyplatit, pokud se vám líbí a ty po něm toužíš, jděte do něj a čas ukáže, jestli váš vztah má cenu.

Jo, to je možný

Nene, nezkoušeli, v podstatě oba bydlíme ještě u rodičů a já teprv dodělávám VŠ, tak jsme kvůli financím chtěli počkat až školu dodělám.

Mám stejný názor. Pokud máš pochybnosti, pak to asi znamená, že to ten pravý není, protože s tím "opravdu pravým" bys prostě pochybnosti neměla, tečka. A tím nemyslím, že "ten pravý" musí být dokonalý, to vůbec. Každý máme nějaké mouchy, ale pokud je to ten pravý, tak ho miluji a chci i s jeho zápory a nepřemýšlím, jestli někde není někdo lepší. A pokud Ty takhle uvažuješ, pak teda nevím, jestli bych šla do společné koupě domu.

Jestli ne, tak to bych do toho nešla už vůbec.

Domeček by se prodal dal, ale jestli by se dal vyplatit partner, o tom bych si troufla pochybovat, nebo aspoň já neznám nikoho, kdo by si mohl dovolit pokračovat sám v placení hypotéky a ještě půlku hodnoty domu tomu druhému vyplatit.

Můj názor je, že takové pocity bys před takto zásadním a zavazujícím rozhodnutím mít neměla. Společná koupě domu s partnerem by měla být šťastná událost, kterou si budeš užívat a mít z ní radost. Pokud to je něco, co Ti přináší pochybnosti a špatné pocity, pak bych do toho já osobně nešla.

Ano, jsou na místě. Je to zcela přirozené, logické a pochopitelné.
Hypotéka je dost velký závazek (zvláště v dnešní době) a je potřeba vše předem zvážit.

Kdyby to bylo tak jednoduché. Cítit je jedna věc a realita je věc druhá. Mnoho těch, které jsou rozvedené, samy s dítětem....nepochybně také cítily, že je to ten pravý, ale člověk míní a život mění.
Reaguji na EmaMaira:
Navrhuji napřed si vyzkoušet společné bydlení a teprve potom případně jít do hypotéky a společného domu.

I já souhlasím. Dokud s člověkem nežiješ, nepoznáš ho. Mnoho věcí se ukáže v úplně jiném světle než sis původně myslela. Ať už v negativním nebo v pozitivním.

Jak jste s přítelem dlouho? Ono společné bydlení vztah hodně změní, to je třeba si uvědomit, je to věc, kterou si spousta mladých lidí, co spolu začínají bydlet, až tak neuvědomují, ale je to změna-od chození k žití, u někoho to proběhne bouřlivěji, u někoho ne...podle mě jsou pochybnosti na místě, ale ne nějaké velké, ale jak už tu bylo napsáno, dnešní doba není žádná sranda, a hypotéka v dnešní době taky ne Já dám příklad ze svého života-když mi bylo 17, odstěhovala jsem se 250 km daleko, do města, kde bydlel můj přítel, byla jsem ještě na střední škole, tak jsem bydlela na intru, asi za čtvrt roku jsme se s přítelem stěhovali k sobě, pochybnosti jsem neměla, protože jsem byla mladé tele, tak jsem se do toho vrhla bezhlavě, ale je fakt, že náš vztah to hodně změnilo, v současné době bych řekla, že k lepšímu, ale byly situace, kdy to u nás vypadalo na Válku Roseových

Do hypotéky bych šla jedině s manželem, ne přítelem, to za prvé. Sice to není moc záruka, že se to nezvrhne, ale to, že by si mne vzal by byla přece jen známka toho, že to myslí vážně.

No a jestli máš pochybnosti...tak důkladně zvaž, jestli nejsou kvůli nějakému většímu problému.

Jestli jak říkáš nejsou žádné větší důvody, kvůli kterým váháš, tak určité pochybnosti jsou samozřejmě na místě... Před svatbou jsem taky takové ty zdravé měla.. Chápu ale, že ta hypotéka může být trošku problém.. Nevím, jak se to dělá u hypoték-to asi jde napsat jen na jednoho, když nejste ještě svoji a když jsou dva svoji, tak asi na oba co? Já bych osobně měla strach si napsat hypotéku třeba na milion jen na sebe...

Tak mi s přítelem budeme v červenci teprve rok a právě rekonstrujeme byt. Po půl roce vztahu jsme se rozhodli,že by jsme si mohli najít nějaké bydleníčko a že tomu necháme volný průběh, třeba až za rok. Jenže se nám naskytla šance ze dne na den na bezvadnej byt, tak jsme do toho šli hned. Už tak nějak od začátku vím, že on je ten pravej, takže jsem žádná pochybnosti neměla ani žádné nebyli z jeho strany. Je strašně nadšenej, dá se říct že víc než já Jinak hypotéku nemáme. Přítel kupoval byt ze stavebka, kde jsem uvedena jako spolumajitelka a já financuji rekonstrukci také ze stavebka.

Ahoj, no já bych ti z vlastní zkušenosti radila se nestěhovat, protože i když vám to klape takto, tak bydlení je něco úplně jinýho. Já teda to měla naopak, nejdřív jsme se nastěhovali spolu a bylo to peklo prvních několik měsíců, než jsme si oba zvykli a ujasnili si,že chceme být spolu, ale nevím, jestli to váš vztah vydrží, protože je to hodně velká zkouška,když se dva ocitnou v úplně nové roly, než na kterou byli zvyklí. A jinak pochyby tu jsou z nějakého důvodu