Pobláznila ho jiná

Děkuju všem za další ohlasy, moc mi to pomohlo.

Náš vztah začal hodně pomalu, pozvolna-žádné pobláznění nebo tak něco. Už 3 roky jsme se znali a postupně zjišťovali, že je nám spolu dobře. A co našemu vztahu scházelo? Určitě jsme na sebe neměli poslední dobou dost času-já škola, on práce. Právě jsem se těšila až to trochu opadne a někam vyrazíme na dovču.

Nemám v plánu čekat měsíce a on to ví.

lentilkah
Já být Tebou, tak ho nechám klidně měsíc....rozhodně bych to neuspěchala...asi bych ho sama nekontaktovala, i když je to vše těžké.,...ale čím víc mu budeš psát atd...tím víc mu polezeš na nervy, promin, že to tak píšu, to není tebou, ale když chce mít klid...a být tebou, vyrazím s kamarádkama a kamarádama, aby si nemyslel, že na něj čekáš....chovej se ted i jinak, přeci jen se znáte,a on už ví, co děláš apod...aby viděl, že tě taky täk dobře nezná a že se Ti svět nezboří....
Jinak přeji, at Ti to dopadne dobře drž se.

lentilkah
klidně vezmi sestru nebo kamarádku a jedte na dovolenou...a pokud se sám neozve,nic mu neříkej....kdyby něco, tak jsi ho chtěla nechat přemýšlet....

Tak tohle je téma pro mě.
Před dvěma roky se mi stalo jedno a to samé...jenže ještě ke všemu s holkou,se kterou se známe od malička...brala sem to jako obrovskou zradu od nich od obou..
Byli na dovolený jako parta, já zůstala v práci...vrátil se, byl jinej, takovej chladnej,...pak to z něho vypadlo...ale řekl, že neví, co dál a že si dáme pauzu...
Zhroutil se mi samozřejmě celej svět, nejedla sem, brečela sem...a to jsem se snažila být co nejvíc mezi lidma, ale nikdy s tebou nebudou pořád, a tak to na mě vždycky padlo...
No,a jak to samozřejmě dopadlo?? Jejich zamilovanost rychle ochladla, nikdy spolu nespali. Vrátil se ke mně, ovšem možná kdybych věděla, jaký budou ty myšlenky potom, možná by bylo lepší být bez něho.
Takže moje rada- dobře si rozmysli,jestli si po tom schopná mu to odpustit...mě to trvalo dost dlouho. A ačkoli mi všichni radili, už se k tomu nevracej, stalo se...nedokázala sem to, trápila sem sebe i jeho... Letos v březnu jsme se rozešli, protože už to nešlo dál, náš vztah stál na jednom místě a ne a ne se z něho dostat. Ale uvědomili jsme si, že bez sebe prostě nemůžeme být, nastěhovala jsem se k němu a náš vztah opět nabírá další směr.
A mimochodem, to se na tu holku dívám každý pátek v hospodě a i loni i letos jedeme na dovolenou jako parta...a věř mi, na to musíš mít hodně silnej žaludek. Ale hodně mi v tom pomáhá přítel, dává mi najevo, že miluje jen mě a ona je mu putna.
Trošku sem se rozepsala...snad se vám to bude chtít číst...

Rozhodně počkej a buď pořád upravená, žádné, že ti už na ničem nezáleží. Po sedmi letech je nejkritičtější obdoví vztahu. Stalo se mi totéž, jen o rok dřív a já jsem najednou byla zamilovaná. Chodila jsem jak mátoha, když jsem se šla projít s Ním, tak jsem se vznášela. Nic víc jsme spolu neměli a do měsíce jsem byla normální. Jen jsem to příteli nepřiznala. Už bych to sama nechtěla prožít.

Přečetla jsem celé vlákno a moc držím palce!

Tak asi nejsem jediná komu se to taky teď stalo všichni jsou stejní, ale přečíst si pár příběhů tady mi moc pomohlo

taky jsem to přečetla celé
vztahy se vyvíjejí a co bylo dnes, nemusí být zítra, a že to bolí, to bolí

souhlasím s tím, že jste mladí, a že není všem dnům konec a že by člověk měl poznávat i jiné partnery (bo co si budeme nalhávat - první láska málokdy končí svatbou a když jí náhodou skončí, tak to ještě neznamená - dokud nás smrt nerozdělí)

vzít to s klidem, s nadlhedem, ale dát i najevo, že to bolí a trápí - osobně, jsem si přečetla jednou SMS od jisté slečny (mojí kamarádky, která psala, že by tedy mohla přijet a že by ho - mého partnera- ráda viděla, a že by z toho mohlo být i něco víc) -a partnera jsem vykopala z postele a pak odešla a on jo, přišel zpět a prosil o odpuštění - nekontaktovala jsem ho i když to hodně bolelo - buďto přijde, nebo ne, ale přemlouváním a prošením se toho moc nedosáhne ( i když kamarádka ta zase jela jenom na city a vždycky si ho vybrečela zpátky) - takže i vyjímka potvrzuje pravidlo

takže přeji hodně silné nervy a hodně štěstí

uff, tak jsem dočetla všechny příspěvky... popravdě tohle se mi ještě nestalo, ale děsí mě, že se to klidně může stát i mě.... a já bych se určitě zhroutila!
Kamarádka měla 5. letý vztah.Její přítel šel pracovat do Ruska, domů jezdil někdy po měsíci, někdy po dvou... ona na něj tady čekala a on si tam našel rusku, už se stihli vzít a mají spolu miminko a to vše zvládli do 1 a půl roku .... kamarádka taky byla z toho úplně vyřízená, ale našla si nového kluka a říká, že nic lepšího jí nemohlo potkat... takže asi něco bude na tom, že všechno zlé je k něčemu dobré... přeji ti,aby ti to dopadlo dobře... dokážu si představit jak ti asi musí být držím pěstičky

Tohle se mi stalo dvakrát s jedním klukem, jsem s ním dodnes, vždycky se vrátil zpátky.. Taky si myslel, že budou lepší a zábavnější, jenže to tak nebylo... Máme sice vcelku normální vztah, v rámci možností, jenže já už mu nemůžu věřit a nikdy jsem mu to neodpustila.. Jenže on se ani jednou nezachoval tak "dobře" jako ten tvůj..
Držím palce, aby to dopadlo dobře! Hlavně by mě tedy zajímalo jak to vlastně dopadlo..

To sice chápu, jen si ale neumím představit, jak se s tím žije?

swist
No těžko..jenže jsem asi tam moc blbá, že se ho nemůžu vzdát..

A nebo jej spíš příliš miluješ.

No takhle je to spíš takové přežívání a musíš se v tom vztahu dost trápit. Podle mne máš jen dvě možnosti - buď za tím co se stalo udělat tlustou čáru a odpustit mu, nebo se s ním rozejít...

vidím to úplně stejně, ale ono se řekne odpustit mu... člověk by i chtěl,ale když ono je lehčí si to říct, ale těžší udělat...

Babble
swist
Vim, že bych na to měla buď zapomenout, nebo se na něj vykašlat, jenže bohužel nejde ani jedno...Vim, jak by to mělo být správně, jen dělám všechno úplně opačně..