Pobláznila ho jiná

Achjo, věřím, že jsi z toho smutná, já bych byla zralá na prášky, kdyby se tohle stalo .
Každopádně bych mu dala čas, to je to nejlepší, co teď můžeš udělat. Potom uvidíte, k jakému závěru dospějete. Netlačila bych na pilu, to nedělá dobrotu. Ale zase s ním neztrácej kontakt!

Díky za odpověď. Byl to hroznej šok, obrečela jsem si to a i teď mám slabší chvilky. Nechci na něj nějak tlačit, dělat scény...Nezbývá než doufat, že mu dojde o co by přišel.

Přesně tak, ukaž mu, že jsi silná a bereš to s nadhledem. Netlač na něj, nech ho v klidu se rozhodnout. Snad mu dojde, že někdo, s kým strávil šťastných sedm let za to stojí více, než nějaký románek s někým, koho ani pořádně nezná.
Držím palce, drž se!

Ahoj, mám podobnou zkušenost, hodně nepřijemnou. .. Nevěděl jeslti chce mě , nebo jí a to jí skoro ani neznal, po pár dnech se rozhodl pro ní a ona couvla, tak zůstal se mnou
No jak píše dipendenza, já z toho byla jak na prášky, pořád jsem brečela.. a každou chvíli se ho ptala jeslti už se rozhodl. To ale bylo špatně, ale v tu chvíli mi to nedošlo samosřejmě. Být Tebou bych mu nechala čas kolik bude potřebovat, nijak se mu nevnucovala a třeba mu jen napsala nebo na chvilku zavolala jak se má, jestli je v pořádku a tak. Držím palečky ať je to všechno dobré a hodně síly
Víš myslím si, že chlapi jsou v tomhle trochu jiní než my ženy, nedokážou posoudit situaci a říct si "ne, tohle je špatně. Přece si kvůli nějakému pobláznění nebudu ničit vztah" ..

No to jsem mu moc neukázala, když mi to sděloval

Jakékoliv tlačení by v takové situaci mělo naprosto opačný efekt - čím víc by jsi se dožadovala vyjádření, prosila, nebo jinak vyhrožovala..nebo naopak plakala atd...Tím víc ho odradíš...
Nevím jestli odstěhování k rodičům bylo to nejrozumnější řešení...

Nicméně člověk si to musí zkusit - pokud s ní nebude ani chvilku, bude na ní stejně myslet a v duchu bude stále u ní..

Je jen na tobě jak se rozhodneš, ale já bych naopak veškeré kontaktování nechala na jeho straně ( ono se taky může stát, že se mu velice brzo bude stýskat ) a snažila se normálně žít ( i když je to hrozně těžké a bolí to ).
Výsledek stejně neovlivníš - buď mu bude smutno a pochopí, že ta druhé není pro něj a nebo se k tobě nevrátí a bude s ní - ty to bohužel v tento moment nemůžeš absolutně ovlivnit.
Spíš bych přemýšlela co pak ( pokud se vrátí ), protože pokud je váš vztah opravdu kvalitní a pevný a ty ho vezmeš zpět - tzn. pokud budete mít OBA potřebu to probrat, tak si sednout a rozbrat to od A do Z a určit si jasná pravidla do budoucna a už NIKDY se k tomu nevracet.
Takovou situaci lze ustát, ale partner, který je v takové situaci ( jako teď ty ) musí být opravdu zralá a vyrovnaná osoba. Nejrozumnější nyní je v tichosti počkat zda ho to přejde, či nikoliv. Pokud stojíš o zachování vztahu...
Co si budeme povídat - po 7letech vztahu skutečně platí, že se lidi vezmou, nebo rozejdou..nedá se to pochopitelně globalizovat, ale je to prostě dlouhé a vtah by měl někam postupovat a pokud tomu tak není, pak se může objevit někdo, kdo nám tu hlavu poblázní, aniž by jsme to chtěli, nebo vyhledávali...

Pevné nervy.

lentilkah
chápu, že to je vypjatá situace pro tebe = nezávidím. ale i tak, snaž se mít nadhled, dej mu čas, přece jenom pobláznit se může každý. netlač na něho, běž se radši vykecat s kamarádkama = nemusíš mluvit hned o vašem vztahu, ale spíš se jít rozptýlit. když se budeš cítit bezmocná, pomáhá se jít vyběhat, vycvičit a studená sprcha. člověk se pak hned cítí líp. udělej si plán at se necítíš osamocená a bezmocná a na něho na pár dní zapomen. a hlavně mu nepiš a nevolej, nechej to na něm!

jinak koukám že Bruce78 ti odpověděla podobně i s výhledem do budoucna
souhlas se vším!

Janinkaa
To mě mrzí, že si zažila to samé- a jak to dopadlo? Jste spolu?
Právě toho se bojím, že když se rozhodne pro ní, tak si po chvíli uvědomí o co přišel a bude se chtít vrátit ke mě- ale na to už bych byla asi moc hrdá.

Také si myslím, že vše řeší spíše ..... no víte čím Než mozkem. Ale zase kdyby nad tím nepřemýšlel, tak už je dávno konec.

Tak to chápu, se mnou by to asi rovnou seklo .

Jj, chlapi občas přemýšlí něčím jiným než mozkem, to je právě ten problém. Táhne je to za něčím novým, nepoznaným, vášnivým...Ale až tahle prvotní poblázněnost pomine, tak se dostanou do stejného bodu jako byli předtím a budou se chtít vrátit do svého vyhřátého hnízdečka. Měli by trošku zapojit mozek, chlapi bláznivý .

lentilkah

Ano jsme spolu, jenže od té doby už to je takové nijaké a já pořád čekám, že to bude hezké jako dřív
A taky neni moc hezké žít s pocitem, že když by ona z toho necouvla, tak by byl s ní..
Alespoň, že ho to teď samotného mrzí a lituje toho, to jediné mě trochu uklidňuje.

Holky děkuju všem za rady, trochu jsem se bála reakcí typu kašli na něj, nestojí ti za to a tak...
Utvrdila jsem se v tom, že nebudu tlačit, nechám to být.

To říká máma taky, ale mě je 23 a jemu 25. O svatbě jsme nikdy nemluvili a ani mi nepřijde nijak důležitá. To až pokud by bylo v plánu dítě-což zatím není. Myslím že do stejné situace se může člověk dostat, i když bude ženatý (vdaná)
Co bude pak, kdyby se vrátil-nad tím nechci teď přemýšlet, byla by to zbytečná naděje, která by nemusela dopadnout.
berolina
Začínám zase trochu fungovat, takže dnes si půjdu na chvilku někam sednout, ať nemám pořád černé myšlenky.

On se s ní i líbal a přitom byl se mnou.. to mě mrzí nejvíc, on, do ktrerýho bych to nikdy neřekla, on kterej sám zažil nevěru ze strany holky..

První vztah,kde jsou oba spolu prakticky od školy je většinou narušený tím,že jeden ze dvojice zjistí,že si vlastně nic neužil..........nech partnera,ať si srovná co vlastně v životě chce,pokud to neustojí,tak lépe teď než za pár let a s dětma.