Plánování budoucnosti

Neplánuju žiju přítomností max plánuju kam pojedu na dovču takové ty blbosti jak se říká. Normálně nečtu knížky, ale dostala se mi do rukou kniha : moc přítomného okamžiku a něco na tom bude pravdy. Proč žít budoucností co bude, když život je právě zrovna teď Dřív jsem taky plánovala, ale pak jsem došla k závěru, že je lepší to nedělat, protože né vše vždy vyjde podle našich představ. Lépe se člověk smíří právě s tím co má než co by měl mít pak a nebo co měl mít prostě teď.

souhlasím
Nevím, co budu zítra, natož za pár let a prostě nechci být zklamaná, kdyby to nevyšlo i když je fakt, že mám pár snů, který si chci na 100% splnit.

Já mám teď hlavní plán dostudovat, pak si najít práci, osamostatnit se...Pokud bude možnost a hlavně nějaké ty peníze tak cestovat...Na mimčo mám myslím ještě dost času a se svatbou to zatím mám taky tak nějak

Reaguji na Marlinka:
Reaguji na Denčuliii:
Reaguji na yxyxyxyxyxy:
Reaguji na EleanorWoods:
Reaguji na danca187:
Reaguji na Martinice:
Reaguji na Ifísek:
Reaguji na Adka:
Reaguji na Lady Flame:
Reaguji na djanettka:
Reaguji na Markvitka:
Reaguji na Adka:
Reaguji na tarabell:
Reaguji na cucumber:

Díky moc holky za názory

No jasně plánuju si, jak pěkně vystuduju, najdu si bydlení, práci, vdám se, pořídíme si děti (už mám i jména a prvního chci chlapečka )

I já ... aby pak mohl ochraňovat sestřičku

Prakticky nic neplánuji, protože pak je člověk o to více zklamaný. Samozřejmě že mám určité sny a cíle, ale rozhodně nad nimi nějak nerozjímám.
Co se dětí týče, jsem ve svých 21 úplně mimo, nechci znít jako nějaká chladná duše, ale zatím nemám takové ty mateřské touhy. Jsem ráda, že na to mám ještě hromadu času

Dřív jsem plánovala, ale přešlo mě to. Už tolikrát jsem se předvědčila, že se všechno může během chvíle zásadně změnit. Dokud jsem si lpěla na plánech, byla jsem nešťastná z každé změny, teď jsem naopak mnohem flexibilnější a jen tak něco mě nevykolejí.

No mě naopak třeba taková představa mít děti,dokonale děsi

Ahoj já si taky plánovala... od 15ti si říkám že za 5 let budu mít dítě... je mi 26 a mimčo nikde, ale interval zkracuju na 2 roky) jinak jak se říká člověk míní, život mění... samozřejmě občas se podívám na svatební šaty, na nějaké zájezdy či luxusní byty a domy, ale spíš řeším přítomnost.. nejvíc mě štve když si něco naplánuju a pak nic nevyjde, bohužel se mi to stává často...

já taky ne a bác...u mně to přišlo s chlapem o kterém jsem věděla, že je to opravdu ten pravý - prostě jak blesk z čistého nebe

A v kolika letech?
Když já ani nedokážu s nikým bydlet, natož to ostatní.
Partnerem to nebude, měla jsem štěstí na bezvadné.

Reaguji na Adka: mě na jednu stranu děsně láká bydlení s přítelem, budeme si moct dělat co chceme, kdy chceme, budeme spolu usínat i se probouzet (zatím bydlím u rodičů), ale na druhou stranu si říkám, jak už teď jsem nejraději doma sama nebo zavřená v pokoji, vadí mi když někdo dělá nepořádek, tam kde jsem uklidila, když na mě někdo mluví, když chci bejt sama, když mi prostě někdo zasahuje do mého pořádku a klídku ...... ale vidím to z pohledu 18ti leté holky
proč ty nedokážeš bydlet s přítelem? nechceš? zkoušeli jste to?

neplánuju, jelikož když si něco naplánuju, tak to nikdy nevyjde

Reaguji na Adka: vdávala jsem se v 28 - o ruku jsem byla požádána po třech měsících, mimčo se nám narodilo teď ve třiceti. Ale dovedla bych si ho s manželem představit třeba hned - prostě změna jak má být