Placení veškerých výdajů (kromě hypotéky) partnerovi na jeho a matky nemovitost

Já si to také myslím.. ale je to těžké, tchýně říká, že on hypotéku nedostane, protože je osvč.. já mám výrazně menší plat než on a v minulosti jsem měla dvě malé exekuce (bohužel to nebyly moje dluhy, ale mojí maminky, a to by bylo na moc dlouhé vyprávění a k tématu řešit zbytečné) ale vše je zaplaceno a šetřím si a funguji jak mám... a tak musí být hypotéka s ní... údajně... já se v tom zatím moc nevyznám, tak nevím jak to chodí.. sama se teď teprve budu scházet s poradkyní kvůli nějakému finančnímu plánu abych se zajistila... a toho se nejvíce bojím, investovat vydělané peníze a nemít nic, takových už bylo... nabídla jsem mu že bych chtěla jen 60% z toho co bych zainvestovala, to mi přijde fér krok z mé strany... ten byt mi přijde celkem prima varianta, aspoň něco málo bych pak měla svého no..

Řekla bych mu jasně buď ten jeden dům společně 50/50 nebo nic do společného domu nedávej pokud se s ním rozhodneš zustat. Jako promiň,ale platit jídlo výdaje atd a pak skončit s holou zadnicí? Jste spolu 3 roky a jestli s Tebou počítá jako s budoucí manželkou a matkou jeho dětí tak by to měl brát se vším všudy a né ti tímto dát najevo že s Tebou moc do budoucna nepočítá ... Dělej si sama jak uznaš za vhodný,ale já bych od něj raději odešla...a to jsem máma dvou dětí. Dej mu tzv nůž na krk buď to bude po tvém a nebo odchazíš ... Pokud mu na Tobě záleží ustoupí a vyjde Ti vstříc pokud né nestál za to a je Ti jasný že odejít byla ta nejlepší volba... Nebuď nějaká chudinka co ustoupí kvůli chlapovi! Ukaž že maš svoji cenu a za tím si stůj! Hodně štěstí a dej nám tady vědět jak jsi dopadla ;)

Reaguji na LittleAngel:

Chtěla bych mít tvojí odvahu.. jak s ním žiju už dlouho a mám zaběhnutý režim a máme super život, tak i kdybych tohle udělala, tak si moc nepomůžu, nemám fungující rodiče na tolik abych se vrátila k nim, a žiju i pracuji v Praze a není to tu zrovna levné... zase se bojím, že když toto udělám, nebo mu dám mezi náma vybrat co se bydlení týče a tím, že se nějak domluvíme na spoluvlastnictví tak mě vykopne a já budu venku čumět... Po pravdě byla jsem hloupá, jezdím i jeho autem, protože by přece bylo zbytečné abych si kupovala svoje, když on má dvě.. a tím že jeho matka nechce nic za to bydlení u ní, tak jí musím být přece vděčná (já se nabízela xkrát..) a já nevím je to takové komplikované a já jsem posera...

Ale jsem strašně ráda za takové reakce, ani jsem nečekala, že se někdo bude zajímat a dá si tu práci s názorem.. strašně děkuji Poradila bych se i s přáteli, ale ti jsou také všichni přes něj, tak jsem to nechtěla riskovat a jsem ráda, že takové stránky existují

Určo dám vědět

Těžko radit ale pokud máš nějaký finance ušetřený tak bych vzala i ten risk a klidně odešla...co to je za život být závislá na chlapovi u kterého podle všeho stejně nemáš jistotu.... Jednoho dne budete mít děti a z něj se stane hulvát co Tě bude mlátit a tahat si tzv milenky domů a Ty budeš ta chudinka co musí všechno snášet protože nemáš vlastní bydlení a ani finance na to uživit sebe plus děti...a přes to všechno on si bude jistý že neodejdeš... Já fakt nevim,ale ustoupíš trochu a on toho využije už vždycky....víc a víc.... Musíš se naučit si dupnout...nikdo nechce abys byla semetrika co se honí za prachy ale určité meze by měli mít oba...a vycházet spolu už kvůli možnosti mít jednou funkční rodinu... Nikdy bych nechtěla být vázána ve svazku kde bych neměla nic a bála se pak jednou odejít že o všechno co jsem budovala jsem tzv přišla.... Nevim kolik je přítelovi ani čím si on prošel nebo jak Tě vnímá,ale pokud s Tebou prostě má počítat jako s budoucí manželkou a matkou svých dětí měl by jet fér hru kde ani jeden z vás neskončíte s úplně holou zadnicí ....

Reaguji na Hooneyy: Dost přemýšlím o tom, co Ti napsat, protože holky Ti už dost jasně řekli, že tohle je nepřijatelné a jaké to pro Tebe může mít důsledky i to, že je lepší ho kopnout do zadele, když nehodlá v tak zásadní věci ustoupit a Ty se proti tomu bráníš, že nemáš vlastně na výběr, protože až na tohle je to jinak prima.....

Tak, abych to nějak shrnula ... už teď si na příteli závislá a evidentně Ti to tak moc nevadí, až na ten fakt, že jsi očekávala, že spolu začnete i něco budovat.
Pokud se nechceš rozejít, protože Ti podle všeho nevyhoví, tak nevím, co vlastně řešíš.

Aby sis vzala hypotéku na svůj vlastní byt a pronajímala ho, to zní i logicky, až na jednu maličkost....nikdy nevíš jaké budeš mít podnájemníky, jestli je budeš mít po celou dobu hypotéky, jaké budeš mít s bytem průběžné výdaje atd. a to jsou věci se kterými je třeba počítat. Jsi si jistá, že zvládneš platit hypotéku a platit si neoficiální podnájem u přítele (protože tohle to přesně je) i když Ti například nájemníci na pár měsíců odejdou?

Nezdá se mi, že by se Tvůj přítel hnal do ženění, Ty píšeš o tom, že už nemáš čas hledat nového partnera.... tak, co až přijde dítě? Hypotéka se nesplatí za pár let, jak budeš svůj "podnájem" u přítele platit?

Těch otázek je mnohem víc, ale i tyhle stačí. Ty se zařiď jak sama uznáš za vhodné, ale já Ti povím, že pokud jsi schopná vzít si hypotéku na byt, tak jsi schopná jít do toho bytu i sama bydlet (zvýšené náklady Tě čekají tak nebo tak) a mít možnost si uspořádat život mnohem lépe.

Kočko, já fakt nechci být tvrdá, ale když čtu věty jako :

tak myslím, že tvůj primární problém se rozhodně nejmenuje "placení výdajů" ....
Najdi si chlapa, který bude v první řadě myslet na tebe, ne na maminku a jejich společné prachy. Když budeš na mateřské, kdo za tebe bude platit tvé "nájemné", hm ? Budeš svobodná matka, trpěna v nájmu v nemovitosti, patřící rodině tvého přítele. A chce vůbec přítel děti ?
Vytloukat problém problémem a hnát se okamžitě hned do vlastní hypotéky na byt mi nepřijde jako dobré řešení - v první řadě bych se odstěhovala od přítele do nějakého pronájmu nebo ke kamarádce, atd. a dala se trochu dohromady : jak se dá ztratit atraktivita ve 25 letech, to netuším, možná by to vyřešila permanentka do fitka ? A až v sobě znovu najdeš mládí a svobodu, najdeš i partnera, který si tě bude vážit a nebude se snažit s tebou vychc ... víš co.

Tak po téhle větě, bych mu řekla jasné NE!

tahle věta se trošku vylučuje s tímto...:

Když je na tom finančně dobře, tak snad by nebyl problém s nějakým budoucím vyplácením ne?

Podle tvých dalších vět typu:

mi to spíš přijde, že máš nízké sebevědomí.. myslíš si že nikoho jinýho nenajdeš... tak radši stáhneš ocas a podřídíš se? Vážně?

Jak už bylo řečeno, když budete mít děti, tak jak hodláš platit to jeho nájemné? jo a to bys jako platila i jídlo a poplatky jeho matky?
Jsem ve stejném věku jako ty, ale na tohle bych rozhodně nepřistoupila...

Jeden domek ať si jeho matka nechá, proč ne....Ale pokud by s tebou do budoucna počítal, chtěl s tebou založit rodinu, atd... tak ten druhej domek klidně vezme s tebou na půl...

Takže rada pro tebe jediná... nenech se sebou tak zametat a občas si dupni!

Pokud budeš mít v této situaci dítě, tak Tě teprve povedené duo bude mít v hrsti....Vykašli se na atraktivnost a dívej se na své finanční zajištění. Myslíš, že dobré manželství mají jen "atraktivní " ženy? Zdaleka ne, vezmi rozum do hrsti

je ty 25 let jsi v letech kdy jsou ženy nejkrasnější. Buď sebevědomá ty a sebevědomou tě začnou vidět i ostatní a chlapy se za tebou budou otačet A kdoví jak by to bylo jak by jste měli dítě. On by chodil do práce vydělaval x tisíc platil hypotéku. Ty by si platila všechny ty výdaje a do toho ještě komplet všechno okolo mimča. Nevím já bych měla strach aby se to pak neotočilo být v té situaci já proti mě. Být jen na placení všech výdaju. A nic doma nesmět zařidít si podle sebe dům, všechno co si koupit jako dekoraci do domu mu zůstane atd..Je fajn že si rozumíte, ale nerozumíte si v nejzakladnější věcí pro život a to je škoda, ale zase fajn že se to ukazalo dřív než by bylo pozdě

Mu řekni že on zas s tebou nepočítá jinak by nedělal takové kraviny a dům by jste koupili společně. Zajdu asi už moc do extrému, ale jemu se může cokoli stát, může skončit na x měsíců v nemocnici a jeho matka tě může z domu vyhodit a taky nemáš nic.

Některé moje odpovědi jsou navzájem vylučující se, jelikož si myslím, že ani reakce od partnera nejsou dostatečně ,,normální,, a pochopitelné aby se s nima dalo nějak rozumně dále nakládat.. Jedna slečna se ptala, jakto, že by mě nemohl vyplatit - on vlastně vždy vše utratí, není to žádný milionář ale ani chudák a rozhodně žádný šetřílek.. ale to sem nepatří, asi jsem se jen do toho všeho tak zamotala, že jsem sdělila i informace, které nejsou podstatné..

Jak to tady čtu, tak máte pravdu.. ráda bych dostala rozřešení, ale ono vlastně není na co - protože je to jasné buď tak a nebo tak!! ... přítel se projevil, holt s tím tak musím nakládat a jak říkáte tak asi jsem si tak udupala sebevědomí za těch pár let, že vlastně si uvědomuju, že máte pravdu, ale nechci si ji na plno připustit ... Děvčata.. děkuji, teď už je jen na mě abych se nakopla do toho svého zadku a sebrala odvahu a udělala to co je správné pro mě a v budoucnu i pro moje děti a život... !! Možná jsem doufala, že třeba některá jste zažila něco podobného a dala by jste radu jak jste to vyřešila jinak než rozchodem, ale na toto asi jiné rozřešení ani není.. Tak uvidíme jak to dopadne, jak jsem si jen mohla pochybovat o tom, že by toto bylo normální a fungovalo to tak i jinde No, chybama se člověk učí

JEN této vady? Mně to přijde jako dost podstatná vada bez ohledu na to, jak je jinak skvělej a úžasnej. Neboj se, našla bys a podle všeho - dřív nebo později zřejmě hledat budeš, protože vzhledem k takovýmu jednání s tebou do budoucna moc nepočítá a v případě rozchodu to chce mít co nejsnazší (žádné vyplácení, závazky aj.). A jeho matka je pro něj důležitější než ty.

Holka teď řešíš, že je Ti 25 a že už nemáš čas nikoho hledat. Ale co když Tvůj partner s Tebou prostě nepočítá? Co když to zjistíš až za pár let? jak se vůbec staví jinak ke svatbě, dětem, společnému životu? Aby jsi nakonec stejně neskončila sama, ale ve 30 a bez peněz, které jsi investovala do jeho bydlení.....

Od chvíle, co jsem si přečetla ten argument, že "by ji neměl jak vyplatit", mám stejný dojem. Pokud s ní počítá a chce s ní zůstat, tak proč se bojí o nějaké vyplácení? Takhle to vypadá, že už má jasno, že se za nějakou dobu rozejdou.

Tři roky jsou dost dlouhá doba, to už bych se zajímala nejen o věci s domem, ale také o svatbu, děti, chtěla bych to mít jasně naplánované. Ne že někdy v budoucnu možná. To jsem zažila a "někdy možná" znamená "nechce se mi s tebou do toho, čekám na někoho lepšího".