Personalistika

taky mě to lákalo, ale kvůli tý praxi mě to odradilo - kde ji mám získat?

Můžu se zeptat - personalistika je práce s lidmi, že? Ale čeho všeho se to vlastně týká? Já si vybavím pouze přijímání a vyhazování pracovníků....

to by mě taky zajímalo
právě proto bych chtěla vědět, jakým způsobem s tím někdo začal...

Dobrý personalista by měl mít v dnešní době VŠ vzdělání. Personalistika jako obor či jeho část se učí na FF UK, UP a taky VSJAK. Potřeba je hlavně empatie a dobrý odhad na lidi - takže také psychologie.

já jsem dělala HR managerku a personalistku v předchozí firmě - dělala jsem to na HPP, ačkoli jsem ještě studentka VŠ - v podstatě jde o nábor nových lidí plus vymýšlení různých aktivit a benefitů pro stávajícé zaměstnance. Pokud pod sebou ale nemáš asistentku, nese to s sebou opravdu hodně administrativy. Např.když chceš vzít někoho na určitou pozici, musís sama vymyslet inzerát s nabídkou a požadavky, zadat ho, lidi Ti začnou volat a psát na maily, Ty jim odpovídáš a zveš si vhodné uchazeče na pohovory, které s nimi vedeš. Největší opruz je mít to všechno přehledné a pod kontrolou, tj. mít roztříděné všechny maily, CV, dotazníky atd., abys vždycky snadno našla koho jsi odmítla a proč, případně hned dohledala jeho CV, kdo Ti má kdy přijít na pohovor, koho máš kdy vyrozumět a co mu přesně říct apod. Někdy odpoví za den třeba i 100 lidí. Když Ti přijde na pohovor třeba 10 lidí denně i víc, prakticky se nezastavíš, i když to zvenku vypadá tak, že Tvá práce spočívá jen v tom, že si povídáš s lidmi. Té administrativy kolem je ale fakt strašně. Mě to docela bavilo, ale nesouhlasím s tím, že je na to nutná VŠ, já si naopak myslím, že pro absolventa VŠ je to podřadná práce, hodí se spíš pro VOŠ nebo maximálně pro někoho ze soukromé VŠ s nějakým "pseudooborem". Klasický absolvent psychologie třeba z Filozofické fakulty UK na takovém postu absolutně nemá co hledat.

My jsme měli nepovinné řízení lidských zdrojů. Bylo to docela pěkné, ale fakt to obnáší dost věcí.

Jsem personalistka a dovolím si s Paulou nesouhlasit. Pro vysokoškoláka to rozhodně není podřadná práce. Asi záleží na tom, co kdo od zaměstnání očekává (to by měla HR managerka vědět).
Navíc Paula práci HR popsala velice laicky, tak trochu vynechala znalosti z oblasti zákoníku práce apod. Jinak souhlasím, že psaní inzerátů asi vysokoškoláka moc nenaplňuje. I když ono i napsat dobrý inzerát a zaujmout může být celkem oříšek. ( na dobře napsaný inzerát denně 100 lidí nereaguje, ale zpravidla pouze ti, co splňují požadavky)
Takže ve zkratce.
Personalista neboli HR zodpovídá za nábor zaměstnanců do společnosti ( pohovory - testování, assesmenty apod), za pracovní smlouvy - tak aby byli legislativně v pořádku, úzce spolupracují se mzdovou účtárnou, navrhují benefitní systémy celé společnosti, motivují zaměstnance, analyzují jejich výkonnost, případně je propouštějí, organizují školení a další vzdělávání se.
Přesná náplň práce v bodech:
Specifikace požadavků na pracovní místo
Vedení personální agendy
Plánování lidských zdrojů
Získávání a výběr pracovníků
Hodnocení pracovníků a jejich výkonů
Odměňování pracovníků
Ochrana při práci a pracovní podmínky
Organizace dalšího vzdělávání
Zabezpečení pracovních podmínek, uvolňování pracovníků

Paula tím chtěla spíš říct, že většinu vysokoškoláků by to asi moc nebavilo (vystudovaného psychologa určitě ne), ale mám pocit, že už teď je spousta personalistů vysokoškoláků, u nás ve firmě má většina z nich vystudovanou andragogiku

no ano, andragogika (vzdělávání dospělých) je přesně ten "pseudoobor", o kterém jsem psala a který je na personalisitku báječně použitelný - prostě obecně ty obory, které jinak špatně nacházejí uplatnění a jsou současně humanitního zaměření. Mohu se zeptat paní Pekáčkové, co vystudovala ona? A znalost zákoníku práce a souvisejících předpisů snad není nic extra náročného, na to VŠ opravdu mít nemusíte - říkám to z pozice studentky práv, takže moc dobře vím, o čem mluvím

Já se chystám studovat andragogiku a personální řízení na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Člověk se během toho studia profiluje - vybírá buď sociologii nebo psychologii - státní zkouška je vždy z andragogiky a k tomu bud psychologie nebo sociologie a potom v magisterském andragogiku nebo personální řízení. S tím že jsou i další předměty kterými se člověk profiluje, jestli teda tíhne k personalistice nebo k lektořině nebo k práci ve vzdělávací agentuře atd..

Paula

jo jo to souhlasim, andragogika je pseudoobor, a na personalistiku je asi vysokoškoláka fakt dost škoda

V HR se pohybuju už nějaký ten pátek a 95% personalistů mají VŠ ( u nás to je podmínka).
Ovšem konkrétně já se řadím mezi ty, co vzdělání rozhodně nestavějí na první místo. (vzdělání není známkou inteligence).

Musím přiznat, že Paulu velice obdivuji, že se tak vyzná, jak sama píše v zákoníku práce. To já ne, já si musím platit renomované právníky v čele s JUDr. Natašou Randlovou - ono udělat sebemenší chybičku se moc nevyplácí.
Navíc zákoník práce prochází změnami snad 2x do měsíce.
Když už jsme u toto, prosím poradíš mi jak to je letos se zákonným pojištěním dpč krátkého i dlouhého rozsahu, jak z důvodu délky tak i příjmu?

Předem díky.

P.S. vystudovala jsem VŠE.

Proč mám pocit, že některé diskuzní příspěvky zlehčují práci personalistů? Práce s lidmi je přeci ta nejobtížnější. Na lidském kapitálu přeci stojí celá společnost a pokud chci vybrat vhodné kandidáty, kteří budou dobře pracovat s know how firmy, nemůžu si vystačit s nějakým doplňujícím kurzem. VŠ znalosti psychologie, pedagogiky a práva nutné k práci v HR oblasti, se jinde nezískají než právě na VŠ. Studuji ten "pseudoobor". A nepřijde mi to nijak zbytečné. Tato oblast byla vždy často opomíjena a koukám, že dosud je. Jen mě překvapuje, že tento názor sdílí i mladší generace.

Maiden

Pekackova

Souhlasím s Vámi a nestačím se divit, co napsala Paula (a raději ani nechci přemýšlet, jak to pod jejím vedením vypadalo). Nedělala jsem přímo HR managera, ale na podobné pozici. Zákoník práce jsem samozřejmě přečetla, ale též jsem spolupracovala s právním oddělením. Momentálně studuji Ing. v oblasti ekonomie a cestovního ruchu. Poté chci ale ještě dostudovat ten pseudoobor "andragogika". Též nemůžu souhlasit ohledně schazování soukromých škol. Bakaláře jsem dělala na soukromé škole a umím více, než lidé se stejným oborem ze státní školy. Z jednoduchého důvodu moje (soukromá) škola dala více na kvalitu než kvantitu, státní nabrala kopec studentů, probírala se jen teorie. Takže výsledek je ten, že lidé se státní sice o dané problematice umí krásně mluvit (jako básnička), nikoli ji řešit.